Ženské náznaky a mužská přímost

Ženské náznaky a mužská přímost jsou tématem mnoha románů i vtipů. Skutečnost ve většině případů ale vypadá opravdu tak, jak je popsána s nadsázkou a humorem v tunách publikací. Ženy se rozčilují, že muži z nepatrného gesta, nebo výrazu „nic“ nepochopí, po čem skutečně touží
a muži šílí, když za jejich upřímným „nic“ ženy hledají schované „coby, kdyby, ale, možná i asi“…

 

Vlastně nejde o nic složitého, ne vždy však pochopeného. Muži dokážou myslet na ono, ženám posvátné NIC. Dokážou se věnovat sledování fotbalového zápasu a nemyslet jednoduše na nic dalšího. Žena sedící vedle něj uvažuje, nad čím asi tak její muž přemýšlí, zda jí má stále ještě rád, zda by ho neměla překvapit novým spodním prádlem a zda ta SMS v poledne nebyla od nějaké milenky. Do toho si v hlavě sestaví nákupní seznam, popřemýšlí, co si večer obleče na ples, v duchu už dopředu vynadá dětem za ty zablácené boty, ve kterých nejspíš přijdou z parku a bezmyšlenkovitě přečte pár kapitol z knížky, pořád stíhající i aktuální zápas v televizi. Ženy používají náznaky ať už řečnické nebo jen pohybové jednoduše proto, že doufají, že to jejich protějšek pochopí. Snažíme se tak nepřímo partnerovi naznačit, co má udělat, co bude následovat, nebo naším strohým „nic“ dáváme najevo, že to „něco“ co visí ve vzduchu je fakt velké a že to brzy praskne. Jakmile však ono „nic“ vyslovíme, neměli by už dále pánové pátrat potom, co se asi tak přihodilo. Tuto chvíli už propásli a uražené či naštvané „nic“ nedává prostor k dalším diskuzím. Zkuste to pánové na své partnerky později – za hodinku, nebo klidně za den, až partnerka lehce vychladne. Nenechávejte však „nic“ bez povšimnutí, mohlo by totiž vybouchnout dříve a s větší razancí než bylo původně v plánu.

Mnoho článků vyvrací ženám tento údajně špatný přístup. A je pravda, že v mnoha situacích bychom se na nějaké náznaky měly vykašlat a říct své pocity narovinu. V práci, ve vztahu s kamarádkou i s partnerem. Málo kdy si totiž uvědomíme, jak se nám díky upřímnosti uleví. Z pohledu chlapa to může znít až příliš jednoduše, jenomže pánové neznají intriky jako takové a jejich vyjadřování odpovídá tomu, co si skutečně myslí. Alespoň ve většině případů. Neuvažují, jak co řeknou, jakým tónem to vysloví, jak se u toho budou tvářit. Prostě to udělají, aniž by předvídali, že tím ohrožují „nic“.

Takže i když nebudete chtít dámy ze svého slevit a náznaky si přeci jen necháte, pak alespoň věřte chlapům,
že jejich přímost je od srdce a neskrývá se za ní žádné šalamounské „coby, kdyby…“