Jana Holcová – herečka Dejvického divadla v Praze

DŽ: Jaké je to být členkou Dejvického divadla?Především musím zdůraznit, že v Dejvickém divadle je jedinečná atmosféra. Jsme parta lidí s velkým pocitem soudržnosti. I když to může znít jako klišé, my se máme opravdu všichni rádi a důvěřujeme si. Víme, co si k sobě m

DŽ: Jaké je to být členkou Dejvického divadla?
Především musím zdůraznit, že v Dejvickém divadle je jedinečná atmosféra. Jsme parta lidí s velkým pocitem soudržnosti. I když to může znít jako klišé, my se máme opravdu všichni rádi a důvěřujeme si. Víme, co si k sobě můžeme dovolit. Jsme naladěni na stejný druh humoru, a i když někdy dojde ke konfliktu, víme, že nikdo nechce nikomu ublížit, ale že je to pro dobro věci. Jedním z nejdůležitějších faktorů je vysoce profesiální a lidský přístup uměleckého šéfa Mirka Krobota. Mirek Krobot je přirozenou autoritou a garantem umělecké úrovně celého souboru. Všichni mu věříme a budeme za něj vždycky kopat.

DŽ: Zeptali jsme se Jany na její zkušenosti a pocity se zkoušením nových inscenací...
Naučit se text není problém, ale pochopit, jak tu roli zahrát, někdy dost bolí. Pocity se v průběhu zkoušení výrazně mění. Jeden den jdete ze zkoušky a máte pocit, že víte, jak na to, že to máte "chycený". A druhý den jdete zvesela na zkoušku, a najednou nic z toho nefunguje. Je to tvůrčí proces, který není jednoduchý. U mě jsou běžné stavy od pláče až po euforii.

Jedna z posledních divadelních rolí Jany je sexy žena v představení Modrovous/suovordoM (v kostýmu viz fotogalerie) mladé režisérky Petry Tejnorové. Je to příběh o vztahu tří žen k jednomu muži. Hlavní inspirací k tématu byla Chaplinova verze Modrovouse Pan Verdoux.

DŽ: Jak se ti pracovalo s Petrou?
Petra je velice talentovaná režisérka a skvělý člověk. Zkoušení probíhalo jinak, než jsme byli zvyklí. Pouštěli jsme si filmy, které souvisely s tématem „Modrovouse“. Dělali jsme různá cvičení, hlavně pohybová, a zkoušeli jsme přes ně, jaké jsou jiné možnosti komunikace s partnerem. A hodně jsme dělali improvizaci. Pohybovou i slovní. Nevěřila bych, jak je taková improvizace náročná. Musíte se maximálně soustředit a být napojen na partnera a třeba po hodině jsem byla fakt vyčerpaná a unavená. Taky se stalo, že se rozjela improvizace a nemohla jsem se chytit, prostě mě nic nenapadalo a všechno, co jsem udělala, mi přišlo blbý. Tak to je zase náročné na psychiku. Velká část inscenace vznikla právě z těchto improvizací. Zkoušení bylo úžasné, ráda na to vzpomínám a Modrovouse hraju moc ráda.

DŽ: Divadlo není jen o hraní a zkoušení v prostorách kamenného divadla v Dejvicích, je to i o zájezdech...
Jednodenní zájezdy nemám ráda. Odpoledne nasedneme do mikrobusu, přijedeme před představením, odehrajeme a vracíme se zpět do Prahy. Vícedenní zájezdy mi ale zase tak nevadí, to je výlet. Po představení si posedíme, dáme si dobrou večeři, ta se někdy protáhne do rána, ale to už taky není, co to bývalo. Stárneme? Kdysi se sedělo v klubu téměř po každém představení. Většina z nás má dnes už rodinné povinnosti a já osobně, čím jsem starší, tím jsem raději doma.
Čas od času se zúčastňujeme i zahraničních zájezdů – ráda vzpomínám na zájezd do Moskvy v roce 2006 s představením Teremin a Oblomov a na setkání s mnoha zajímavými lidmi od ruských umělců až po představitele českého velvyslanectví.

SPORT
Sportem žije Jana odmalička, byla tak vychovávaná a ke sportu vede i svoji dceru.

DŽ: Dělala jsi moderní, scénický tanec?
Ano, scénický tanec Jiřího Rebce, ale v pubertě jsem toho musela nechat. Měla jsem nohy pořád někde za ušima a začala jsem mít problémy s klouby. Hledala jsem nějakou alternativu, a protože mám ráda spojení hudby a pohybu, zkusila jsem aerobic. Udělala jsem si i cvičitelský kurz a předcvičovala. Později jsem si k němu přidala i masérský kurz.

DŽ: Proč zrovna masérský kurz?
To souvisí s určitou etapou mého života. Ocitla jsem se v životní fázi, kdy jsem měla pocit stagnace. Dělala jsem divadlo, ale měla jsem pocit, že je to málo, měla jsem potřebu umět ještě něco, co s divadlem nemá nic společného. Zajímala mě fyzioterapie, ale na to, abych šla ještě studovat, jsem se necítila, už mi bylo třicet a měla jsem Emu. Tak jsem se rozhodla, že si udělám masérský kurz, to se bude hodit vždycky. Bylo to náročnější, kurz byl intenzivní, musela jsem se učit anatomii a spoustu teorie, ale bavilo mě to. I když masíruji velice zřídka, jsem ráda, že jsem do toho šla.

DŽ: Hraješ také golf, jsi členkou ERBIA golf klubu.
Golf hraju druhou sezonu a moc mě baví. Doposud jsem se věnovala spíš dynamickým sportům, jsem aktivní a energický člověk. Je to pro mě doplňkový sport, nedovedu si představit, že bych hrála jenom golf. Při golfu relaxuji, celkově se zklidním a zpomalím. Hlavně si vyčistím hlavu, protože se soustředím jenom na hru. Další věc, která mi přijde na golfu úžasná, je to, že spolu mohou hrát různé generace.

RODINA

DŽ: Žiješ sama s dcerou. Jak to všechno zvládáš časově a organizačně?
Pocházím z velmi harmonické rodiny a díky tomu mám úžasné zázemí. Nejvíc mi pomáhají rodiče. Kdybych je neměla, nevím, jak bych všechno zvládala. Jsou oba v důchodu a vycházejí mi maximálně vstříc. Pak mi pomáhá i můj přítel. Zvládají to s Emou bez problémů. A i když ne pravidelně, tak ale jak to jde, si bere Emu její tatínek. Vycházíme spolu všichni bez problémů a snažíme se navzájem si vyhovět. Jsem za to vděčná, protože pro mě je rodinné zázemí to nejdůležitější.

DIVADLO

Jana Holcová je pražská herečka. Svou profesní dráhu zasvětila Dejvickému divadlu v Praze, které se řadí mezi nejlepší divadelní soubory v České republice. Pod uměleckým vedením vynikajícího divadelního režiséra a herce Miroslava Krobota zde působí řada známých hereckých osobností, jako jsou Ivan Trojan, Táňa Vilhelmová, Simona Babčáková, Martha Issová, David Novotný, Lenka Krobotová, Martin Myšička, Jaroslav Plesl, Pavel Šimčík, Klára Melíšková, Zdeňka Žádníková-Volencová a Václav Neužil.

 

Vizitka:
Narozena 21. 4. 1975 v Praze, svobodná, dcera Ema
V roce 1999 absolvovala na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU obor herectví
Od roku 1997 má stálé angažmá v Dejvickém divadle
Hostovala ve Stavovském divadle, v divadle na Zábradlí a v divadle Miriam a v divadle V Dlouhé
Mohli jste ji vidět ve filmu lesní chodci a v seriálech Ordinace v růžové zahradě, Comeback, Přešlapy, Dokonalý svět ...a slyšet v dabingu

Zájmy: nejintenzivnějším koníčkem je šestapůlletá dcera Ema (otcem je herec David Novotný)

Má ráda:
sport – golf, lyžování, in-line bruslení, plavání, potápění, cvičení, tenis. Cvičitelka aerobiku.
moře – fascinuje ji jeho nekonečná energie a vůně
teplo (včetně tepla domova)
italskou kuchyni
dobré víno (dobře funguje kombinace italské kuchyně, dobrého vína a pěkného filmu)

Nemá ráda: časné ranní vstávání

ROLE V DEJVICKÉM DIVADLE:
Anatomie gagu – v DD od r. 1996
Wanda – Kennedyho děti, 1996
Sýkorka, Holena – Dvanáct měsíčků, 1996
Žena – Lysistrate, 1996
Smeraldina – Zelenavý ptáček, 1997
Petr Ivanovič Bobčinskij – Revizor, 1998
Nora – Pazour, 1998
Hadrářova céra, Hospodyně, Paní Fügnerová, Šimpanz – Hry ze smetiště, 1998
Marie – Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete
Eréndira – Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce, 1999
Líza – Bratři Karamazovi, 2000
Anisja Vasiljevna Dobryninová – Oblomov, 2000
Učnice, později také Komorná – O zakletém hadovi, 2001
Nataša – Tři sestry, 2002
Joan – KFT/sendviče reality, od r. 2005
Služka – Spřízněni volbou, 2006
Varvara – Idiot, 2008
Dcera – Muž bez minulosti, 2010
Žena B – Modrovous/suovordoM

(dž)
Foto: Aleš Výborný