Kdo bude vychovávat děti?
Jak žijí ženy, které dosadily místo sebe na mateřskou dovolenou své muže nebo zkrátka musejí živit celou rodinu, a jak jsou na tom ty, které si mají možnost užívat si svou roli naplno, doma s dětmi. To je jedním z témat, kterým se momentálně věnuje tradiční česká značka Zlaté v rámci projektu Zlaté chvíle. S postupem doby se očekávání a požadavky na české a slovenské ženy zvyšovaly. Vystudovat vysokou školu, založit si rodinu, postarat se o ni a ještě se věnovat kariéře. Přitom ještě stíhat připravovat teplé večeře, uklízet, prát, žehlit
a k tomu navíc dobře vypadat. Dnes se tato situace mění, protože jsme dospěli do doby chápavých mužů, kteří toho už tolik nevyžadují a stále více se chtějí podílet také na výchově svých dětí. Podle PhDr. Jiřího Vinopala, Ph.D., vedoucího Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR, se v posledních 20 letech v České republice výrazně proměňuje role žen a mužů. Ženy se výrazně emancipují a v rodinách je tudíž stále častěji na stole otázka, kdo bude vychovávat děti, kdo bude vydělávat, kdo pečovat o domácnost
a kdo o rodinný rozpočet. To má pak vliv na vývoj v domácnosti – dny se organizují jinak, než bylo zvykem.
Manžel na mateřské
„Pracuji na pozici, která by se mi jen těžko opouštěla. S narozením syna a dcery bylo samozřejmě dilema obrovské: vrátit se, nebo nevrátit, co vůbec udělat, nebude mě rozhodnutí začít zase pracovat mrzet? Nakonec jsem se ale s manželem domluvila, že na mateřské zůstane on, v práci jsem si zařídila, že mohu dva dny v týdnu pracovat z domu, a tak se mi snad daří nepřijít o to podstatné, co se s mými dětmi a vůbec rodinou děje,“ říká Helena z Prahy, která pracuje na manažerské pozici zavedené IT společnosti.
Model rodiny pracující matka a otec v domácnosti také vyžaduje intenzivnější práci na samotném vztahu muže a ženy. Nastal čas superžen?“
Muž potřebuje cítit, že pro rodinu něco znamená, a pokud jeho žena převezme veškeré jeho role, může se stát, že místo vděku a obdivu si najde někoho méně schopného. Není proto marné pokusit se párkrát do měsíce odevzdat dítka babičkám, dědečkům či chůvám a udělat si čas čistě pro sebe, zajít do kina, do divadla,
na dobrou večeři, zkrátka dobít „milenecké“ baterie a užívat si jeden druhého.
Superženy
Matky samoživitelky jsou další kategorií superžen, které ovšem do práce musejí, aby uživily sebe i své děti,
a tak jsou označené superženami spíše z povinnosti. Odcházejí často během prvních let svých potomků, aby rodinu zaopatřily. Štěstí mají, pokud jsou nablízku babičky a dědečkové, kteří s vnoučaty rádi pomůžou. Tak jako taksituace matek samoživitelek není lehká. O to možná více si ale váží všech maličkostí, které se svými dětmi prožívají.
„Nemohla jsem si dovolit zůstat doma déle než rok po narození dcerky. Rodiče mi sice pomáhají, a to i finančně, ale pokud chci rodinu zaopatřit, do práce musím. Brzy již půjde malá do školky, tak to bude zase o něco snazší. Nicméně veřejné školky zavírají každý den nekompromisně v pět hodin odpoledne, a tak stejně budu občas potřebovat výpomoc. Mám ale takový pocit, že o co více jsem v práci, o to intenzivněji si vychutnávám s Deniskou společné chvilky.Hrajeme si, prohlížíme knížky nebo jen tak blbneme, hodně mě to po náročném dni v práci nabíjí,“ končí optimisticky Monika z Liberce.
Přesto se i v době ženské emancipace začíná objevovat stále více tradičních rodin, kde žena „obětuje“ na čas kariéru, věnuje se dětem a vytváří zázemí a pohodu pro celou rodinu. Nakonec ženy si to umějí spočítat: na jednu stranu je tu třeba možnost pracovat na částečný úvazek, na druhou stranu ovšem by vydělané peníze spolkla buď soukromá školka, nebo šikovná chůva. Pak se na misky vah dostanou právě chvíle strávené s dětmi a je rozhodnuto – žena raději zůstává doma a těší se z přítomnosti svých ratolestí a společně strávených dní.
„Vystudovala jsem vysokou školu a dlouhou dobu jsem si neuměla představit, že bych právě já skončila doma
u plotny. Když jsme ale s manželem začali uvažovat o dětech, zjistila jsem, že na práci myslím méně a méně.
A když se náš Tomík narodil, úplně se mi převrátily priority. Za chvíle strávené s ním bych nevyměnila nic. A stojím si i za tím, že být matkou je práce na plný úvazek,“ přiznává Hanka z Hradce Králové.
Ať už se nacházíte v jakékoli z popsaných situací, mělo by vám záležet na tom, abyste byli schopni najít si cestu ke společně prožitým chvílím, i kdyby to mělo znamenat si je vyloženě naordinovat. Později by vás totiž mohlo mrzet, co všechno jste v pracovním zápalu nestihli prožít s vlastní rodinou.
Text: DD