Jak jsem již psala v prvním příspěvku do blogu, který si můžete přečíst zde: http://www.dokonalazena.cz/blog-2/jsem-zena/, v mém životě je mnoho úloh, stejně jako v tom vašem. Dnešní článek bude tedy psán nastávající matkou.
Už dva týdny celá nedočkavá odpočítávám dny v kalendáři. A zítra to konečně nastane. S partnerem si prohlédneme ,,fazoli“ (jak interně označujeme našeho potomka) na genetickém screeningu. Jednoho jsem se už účastnila a byl to tak ohromný zážitek, takže si tuto druhou příležitost nemůže nechat ujít už ani partner.
Co mě čeká? Pan doktor pomocí ultrazvuku prohlédne miminko a zkontroluje, jestli je vše takové, jak má být.
Máte podobné vyšetření za sebou? Tak to určitě víte, jak úžasný okamžik je, když vidíte na obrazovce to pohybující se stvoření a uslyšíte zběsilý tlukot jeho srdíčka.
Já jsem prvorodička a sama sebe označuji za prvotřídní hysterku. Nevím, jak je to možné, ale čím víc se blíží návštěva lékaře, tím víc na sobě pozoruji spoustu ,,komplikací“. Necítím pohyby, cítím je až moc, bolí mě bříško, mám ho tvrdé,… Ani dnešek nebyl ničím výjimečným a já už se pomalu balila na pohotovost, jelikož má můj ,,těhulkovský instinkt“ mi radil, že je něco v nepořádku – žádné pohyby. Malý, jako by mi četl myšlenky, uštědřil mi pořádnou kopačku do bříška. Takže žádný ,,těhulkovský instinkt“, ale obyčejná hysterie.
A jak jste na tom vy, milé čtenářky? Jste v očekávání, plánujete miminko, nebo už nějaké doma máte (třeba už značně odrostlejší)? Jak jste prožívaly, nebo prožíváte své první těhotenství? Jste v klidu, nebo vás rozhodí kdejaká maličkost?
Napište mi o svých zkušenostech do diskuze. 🙂
Text: Markéta Benešová