„Respekt k druhému vyjadřujeme už tím, že s ním spojíme svůj život,“ říkají partnerští poradci. Jenže v období zamilovanosti příliš neřešíme, v čem se neshodujeme. Cena pak ale může být vysoká.
Proč nám to předtím nevadilo?
Pokud se v názorech diametrálně rozcházíme, ale chceme spolu žít, musíme hledat kompromisy. Ne vždy je najdeme. A na to právě přijdeme tím, že o rozdílech budeme mluvit. Miluju muže z hor, a přitom jsem kavárenská povalečka, která potřebuje denně obrazit pár obchodů a minimálně jednou do týdne zajít do kina, divadla či na výstavu? Pak máme zřejmě problém. Jsem-li ortodoxní ateistka, s náboženským fanatikem si také asi neporozumím. Nechci-li se odstěhovat z Česka, protože si nedovedu představit, že se odstřihnu od rodiny
a přátel, pak bych neměla spojovat svůj život s cizincem, který by bez moře a palem u domu zemřel. Rozdílů bychom našli nepočítaně, ale měli bychom vědět, které lze a které nelze překonat, protože bych prostě nebyla spokojená.
Jak spolu budeme vychovávat dítě?
Odlišný názor partnera jsme leckdy ochotné akceptovat do chvíle, než se narodí děti. Pak se střety stávají častějšími. Nechceme totiž dopustit, aby se potomci vyvíjeli jinak, než si představujeme. V každém partnerství řešíme odlišné názory, ale ne vždy zásadního charakteru. Pro děti může být nestejný pohled rodičů na svět přínosem. Ovšem jen tehdy, když si jeden druhého váží a vzájemně se nenapadají. Pokud vezme nábožensky založená maminka dítě do kostela a seznámí ho s biblí, rozšiřuje mu tím všeobecné vzdělání. Ateisticky orientovaný otec mu pak může nabídnout jiný pohled na tentýž problém. Dítě se tímto způsobem učí, že na všechno je možné pohlížet z různých úhlů, přičemž ani jeden nemusí být nutně chybný. Učí se toleranci
k názorům druhých, což je do života velká deviza.