S radostí sledujete, jak se první rajčata vybarvují do červena, utrhnete ten nejkrásnější kousek, otočíte ho a s hrůzou zjistíte, že spodní strana je propadlá, černá a kožovitá, což vás okamžitě vede k myšlence na plíseň a postřiky.
Vápník tam je, ale nedoputuje k cíli
Tento jev se odborně nazývá nekróza květního konce (anglicky Blossom End Rot). Výzkumy zemědělských univerzit, například University of Georgia Extension, jasně prokazují, že nejde o napadení patogenem. Je to fyziologická porucha způsobená nedostatkem vápníku v plodu. Vápník je klíčový pro pevnost buněčných stěn. Když chybí, buňky na konci plodu (nejdále od stonku) se zhroutí a zčernají.
Zajímavé je, že v půdě může být vápníku dostatek. Problém není v jeho absenci, nýbrž v dopravě. Vápník je v rostlině transportován výhradně vodou (transpiračním proudem). Pokud rostlina trpí suchem, byť jen krátkodobým, transport se zastaví. Voda přednostně putuje do listů, aby je ochladila, a na plody už nezbyde.
Stres ze sucha zastaví dopravu
Typický scénář vypadá takto: Zaléváte nepravidelně. Půda vyschne, rostlina uvadne, vy ji v panice přelijete. Tyto výkyvy jsou pro rajčata devastující. Kořeny nedokážou v suché půdě přijímat vápník, a když voda konečně přijde, poškození buněk už je nevratné.
Postřiky proti plísním jsou v tomto případě vyhozené peníze a zbytečná chemická zátěž. Řešení je prosté – stabilizovat vlhkost v půdě. University of Georgia doporučuje důsledné mulčování (slámou, štěpkou, posekanou trávou), které udrží půdu vlhkou i v horkých dnech.
Pokud pěstujete v nádobách, je nutná denní zálivka, protože substrát vysychá extrémně rychle. Postižené plody otrhejte, už se nezpraví, a rostlina tak nebude plýtvat energií na jejich výživu. Další patra rajčat už mohou být naprosto zdravá, pokud srovnáte režim zálivky.
Zdroj: University of Georgia Extension – Blossom-End Rot of Tomatoes
Zdroj foto: Pixabay