S nadějí chodíte kolem bujného zeleného keře a čekáte na záplavu barevných koulí, jenže léto končí a vy se díváte jen na hromadu listí, přičemž chyba se pravděpodobně stala už v březnu, kdy jste v záchvatu jarního úklidu vzali do ruky nůžky.
Staré dřevo nese tajemství
Největší zmatek panuje v tom, co vlastně na zahradě máte. Oregon State University Extension jasně rozlišuje dvě skupiny hortenzií. První skupina, kam patří ta nejznámější hortenzie velkolistá (s modrými či růžovými kulovitými květy), zakládá květní pupeny už v létě předchozího roku. Kvetou na takzvaném starém dřevě.
Pokud k tomuto keři přijdete na jaře a radikálně ho sestříháte „aby zhoustnul“, ostříháte tím veškerou budoucí parádu. Keř sice obrazí a bude mít spoustu zelené hmoty, ale nepokvete. Tyto druhy se řežou minimálně, ideálně hned po odkvětu v létě, nebo se na jaře odstraňují jen zmrzlé a suché konce větví až po první živý pupen.
Bezpečný řez pro začátečníky
Druhou skupinu tvoří hortenzie latnaté a stromečkovité (často s bílými nebo nazelenalými kuželovitými květy). Ty jsou pro pěstitele mnohem vděčnější. Kvetou totiž na novém dřevě – na výhonech, které vyrostou v tomtéž roce.
Zde se naopak nemusíte bát hlubokého jarního řezu. V předjaří, než začne proudit míza, je můžete seříznout klidně na třetinu výšky. Rostlinu to vyprovokuje k tvorbě silných, dlouhých prutů, které v létě ponesou obří květy.
Pokud byste je neostříhali, keř by byl sice velký, ale květenství by byla drobná a větve by se pod jejich tíhou lámaly. Klíčem k úspěchu je tedy identifikace. Máte koule? Nůžky odložte. Máte kužely? Stříhejte.
Zdroj: Oregon State University Extension
Zdroj foto: Pixabay