Když se Adéla Pulcová nedávno na streamu kasala, jak maká jako šroub a dluhy splácí s pokorou hodnou svaté, zapomněla zmínit takovou drobnost: že to bokem zkouší uhrát na „Hele, nešlo by to levněji?“ Na soud totiž poslala prosebný románek, jestli by jí tu minimální splátku v insolvenci nesnížili z 14 tisíc na lidové 3 tisíce. A argument? Klasika: práce nikde, kapsy prázdné, život krutý.
Zlevněte mi dluhy, potřebuju na blbosti!
Shopaholic Adél šla k soudu s tím, že zkusí to, co jí funguje na sítích: trochu slz, trochu dramatu a třeba z toho bude sleva. Jenže tentokrát nenarazila na publikum, nýbrž na realitu. Narazila na soudkyni a ta, na rozdíl od fanoušků na TikToku, tlačítko „soucit“ nemačká. Zatímco online slýcháte „nemám ani na rohlík“, soudkyně se podívala na čísla a neviděla žádný smutný příběh, jaký se Adéla snaží veřejnosti prodat. Naopak. Viděla dost slušný obrat.
Filtr chudoby? Spadl rychleji než její poslední účet. A aby toho nebylo málo, kolem Adély se dál vrství bizarní momenty z osobního života, které by si scenáristé možná raději nechali ještě projít korekturou.
Realita ale zjevně jede bez scénáře a o to tvrdší dopady má. Adéla totiž požádala o snížení splátek v insolvenci. Původně měla podle dostupných informací posílat 14 tisíc korun měsíčně, jenže to se jí zjevně přestalo hodit do životního rozpočtu. A tak přišel návrh, že by platila jen 3 tisíce korun plus odměnu insolvenční správkyni… Taková insolvenční verze dětského menu: „Já bych si dala dluhy, ale jen malou porci, prosím.“
…Jenže soud řekl ne. A nešlo o takové to něžné „ne“, po kterém se dá ještě smlouvat. Spíše takové to úřední „ne“, které přijde na papíře, má číslo jednací a člověk z něj pochopí, že tady končí pohádka a začíná matematika.
Když „nemám“ nestačí: papíry řekly „máš“ a bylo po pohádce
Hlavní problém? Adéla podle všeho svou údajně těžkou situaci pořádně nedoložila. Popsat, že člověk nemá peníze, je jedna věc. Doložit to výpisy, příjmy, fakturami a reálnými podklady je věc druhá. Insolvenční soud totiž není kamarádka na telefonu, které stačí říct „já už fakt nemůžu“. Tady se nehraje na dojmy, ale na dokumenty. A dokumenty jsou zákeřné v tom, že se nedají ukřičet.
Podle dostupných informací soud vycházel z toho, že Adéla má pořád příjmy, ze kterých původní splátku zvládnout může. Mluví se o částkách kolem třiceti až padesáti tisíc korun měsíčně, což už zní trochu jinak než tragédie o tom, že nemá ani na rohlík. V ten moment se celý příběh mění z „chudák, Adélka nemá z čeho platit“ na „peníze tu jsou, jen se jim zřejmě nechce směrem k věřitelům“.
A přesně tam je zakopaný pes. V insolvenci se totiž očekává, že dlužník sníží svou životní úroveň a maximum peněz pošle na dluhy. Ne že bude pokračovat ve starém stylu, jen k tomu přidá smutný komentář a doufá, že se systém dojme. Oddlužení není dovolená od zodpovědnosti. Je to období, kdy má člověk zatnout zuby, omezit zbytečnosti a splácet. Ano, zní to nepříjemně. Ale ono to tak má být. Insolvence nemá být wellness pobyt pro dluhy.
Od rohlíků k červeným vlajkám: soud místo potlesku vytáhl kalkulačku
Soudkyně měla navíc upozornit i na to, že běžné výdaje jako jídlo, hygiena, telefon nebo internet má každý dlužník. To není mimořádná životní tragédie, to je běžný provoz dospělého člověka. Jinými slovy: účtenka za rohlíky není vstupenka do světa nižších splátek. A pokud někdo doufal, že si do výdajů zapíše pomalu i vzduch, který dýchá při streamu, tak bohužel, ani ten zatím soud jako zásadní důvod ke slevě neuznal.
Celé je to o to pikantnější, že Adéla žije velkou část svého života veřejně. A internet má jednu krásnou, ale pro dlužníky dost nepříjemnou vlastnost: pamatuje si. Když člověk tvrdí, že je na dně, ale zároveň se kolem něj objevují nákupy, streamy, dary, výdaje a další drobnosti, začne to působit jako finanční divadlo s velmi špatně napsaným scénářem. A publikum možná někdy zatleská, ale soud si vezme kalkulačku.
Do toho všeho se řeší i povinnosti dlužníka. V insolvenci nestačí jen občas poslat peníze a doufat, že si toho někdo všimne. Člověk musí hlásit změny, dokládat příjmy, spolupracovat a chovat se tak, aby soud neměl pocit, že sleduje kouzelnické vystoupení „kam zmizely peníze“. Pokud se objevují nejasnosti kolem bydliště, příjmů, darů nebo práce, je to další červená vlajka. A Adéla už jich kolem sebe má tolik, že by si z nich mohla udělat vlastní státní vlajku.
Tvrdí, že pracuje, jenže jde spíš o práci, kterou svět neviděl a soud ji v číslech taky nenašel
Zvláštní kapitola je i její údajná práce. Chvíli to vypadá, že nastupuje, pak že nenastupuje, pak že se čeká na vyjádření, pak že vlastně nemůže. Do fabriky prý nesmí. Ne že by se jí nechtělo – oficiální verze zní: „zakázal mi to psychiatr“. Takže práce stop, ale drama jede na plný plyn. Je to pracovní telenovela, ve které jediný stabilní zaměstnanec je chaos.
Zatímco totiž před soudem hraje na chudinku bez příjmů s prosbou o snížení splátek z 14 na 3 tisíce s tím, že sotva zvládá základní životní potřeby – a člověk by u takového srdceryvného dopisu skoro uronil slzu, dokud mu nenaskočí obrázek 389. hrníčku do sbírky – v zákulisí to vypadá na úplně jinou jízdu.
Největší problém pro Adélu ale teprve může přijít. Pokud nebude platit, co má, a pokud nebude plnit povinnosti, může jí hrozit zrušení oddlužení. A to už není roztomilý internetový bizár. To je návrat do světa exekucí, věřitelů a problémů, které nejdou vypnout tím, že ukončíte stream. Insolvence ji teď pořád nějak chrání. Kdyby o ni přišla, z pohádky o chudobě by se velmi rychle stal finanční horor.
Celý případ tak působí jako tvrdá lekce z dospělosti. Nestačí říkat, že nemám. Nestačí doufat, že to nějak projde. Nestačí hrát na city. Soud není TikTok, soudkyně není sledující a dluhy nejsou komentáře, které se dají smazat. Adéla chtěla slevu na dluhy, ale dostala připomínku, že insolvence není Black Friday, nemá promo kód a rozhodně se nedá zaplatit „až někdy“. Realita tentokrát přišla bez filtru, bez efektu a bez možnosti přeskočit reklamu. A bolelo to přesně tam, kde to v insolvenci bolí nejvíc v peněžence.
Proč soudkyně nesežrala Adéle pohádku o rohlících? Jak vypadá život dlužníka, který místo splátek raději kupuje další blbosti do sbírky? A co ta půlmilionová pokuta od Red Face, která Adéle visí nad hlavou? Na tyto a další otázky nám odpověděla YouTuberka Vladěnka ve svém novém videu.
Zdroj: Autorský text (Nika Glosa)
Zdroj foto: se svolením Red Face