Když člověk řeší oddlužení a současně vysvětluje, že peněz není zrovna na rozhazování, nabízí se několik způsobů, jak strávit volný den. Můžete si doma uvařit kafe, projít se kolem baráku nebo třeba přemýšlet, jestli by nějaká ta koruna nemohla zabloudit směrem k věřitelům. ShopaholicAdel zvolila zoologickou zahradu. A protože obyčejný výlet za opičkami by byl na její poměry podezřele klidný, během chvíle z něj vznikla další internetová opereta. Řeší se peníze z TikToku, mimořádná splátka insolvence, sociální úzkosti, tajemná výletní společnost, cizí lidé v záběru a nakonec i Adélina vlastní přednáška o právu na soukromí. Ta přinesla možná nejkrásnější pravidlo celého výletu: když Adéla natočí cizí lidi, nedá se nic dělat, protože „lidi jsou prostě všude“. Když někdo natočí Adélu, patrně se na místě schází Ústavní soud. Dvojí metr tak opět dostal pořádnou pracovní směnu a tentokrát si nestihl ani odskočit na svačinu. Místo nevinného dokumentu ze zoo tak český internet dostal další díl oblíbeného seriálu, ve kterém hlavní hrdinka nepotřebuje nikoho, kdo by jí hledal rozpory. Zvládne si totiž dodat materiál, protiargument i závěrečnou pointu úplně sama. A to všechno během jediného výletu za zvířátky.
Peníze nejsou. Jen mají překvapivě bohatý společenský život
Začněme tam, kde poslední dobou začíná i končí skoro každý příběh ShopaholicAdel – u peněz. Tedy přesněji u jejich zvláštní schopnosti být ve správnou chvíli zároveň přítomné i nepřítomné.
V krátké době se kolem Adély měly objevit částky 7 500 korun a následně přibližně dalších 2 500 korun z TikToku. A protože nad jejím oddlužením stále visí otazníky, nabízí se docela obyčejná otázka: když peníze přicházejí, proč alespoň část neposlat jako mimořádnou splátku? Žádná vyšší ekonomie. Žádné finanční deriváty. Dokonce ani nemusíme volat člověka v obleku, který začne na tabuli kreslit grafy.
Prostě vydělám deset tisíc, něco si nechám na běžné výdaje a něco pošlu tam, kde už nějaký ten pátek čekají věřitelé. Jenže právě tady začíná tradiční disciplína jménem Adélina finanční turistika.
Na jedné straně dlouhodobě posloucháme, že finanční situace není jednoduchá a na některé závazky není kde brát. Na straně druhé se v posledních měsících řešily peníze ze sociálních sítí, nákupy, příspěvky na benzín, domácnost nebo výlety. Peníze tedy nejsou úplně nezvěstné. Jen se s věřiteli zřejmě rozhádaly a odmítají se s nimi osobně setkat.
Samozřejmě nikdo netvrdí, že člověk v oddlužení musí sedět doma při svíčce, jíst tři dny jeden rohlík a k narozeninám si slavnostně otevřít paštiku. Oddlužení není vstupenka do kláštera a běžné životní výdaje má každý. Jenže problém začíná ve chvíli, kdy se vedle sebe položí dvě věci: „na splátku nemám“ a současně „na jiné věci se nějaká koruna našla“. Pak už nejde ani tak o absolutní nedostatek peněz jako spíš o jejich priority.
A ty jsou v tomhle příběhu skutečně dobrodružné.
Peníze dokážou přiletět přes TikTok, zastavit se u nákupu, přispět na benzín, podívat se na výlet a zase pokračovat dál. Jen jakmile se na horizontu objeví cedule VĚŘITELÉ, navigace jako by okamžitě zahlásila: „Trasa uzavřena. Přepočítávám přes zoologickou zahradu.“
Přitom princip mimořádné splátky není žádná maturita z účetnictví. Pokud přijde něco navíc, část může jít na dluh a část zůstane na život.
Hotovo.
Jenže jednoduchá řešení mají v příběhu ShopaholicAdel dlouhodobě jednu nevýhodu. Špatně se na ně hledá výmluva.
A tak se znovu dostáváme k největšímu paradoxu celé finanční ságy. Problém možná není v tom, že by se žádné peníze neobjevovaly.
Ony se objevují. Jen mají fascinující talent dorazit prakticky všude tam, kde po nich zrovna nechce peníze insolvenční správkyně.
Sociální úzkosti vyrazily do zoo. Pracovní pohovor naštěstí v pavilonu nebyl
Výlet do ostravské zoo by za normálních okolností nebyl událostí hodnou hlubší analýzy. Adéla vzala Láďu, telefon a vyrazila mezi zvířata. Jenže ani tentokrát zřejmě nešlo o romantický výlet ve dvou. Na záběrech se v jednu chvíli objevují čtyři stíny a později je slyšet ženský hlas, takže společnost byla patrně početnější. Kdo přesně se výpravy účastnil, ale z videa spolehlivě určit nejde. A vlastně je to úplně jedno.
Mnohem zajímavější je, že se Adéla ještě nedávno opakovaně odvolávala na sociální úzkosti a problémy s pobytem mezi lidmi. Ostravská zoo během prázdnin přitom není zrovna terapeutická samota uprostřed Beskyd. Jsou tam rodiny, děti, fronty, kočárky a obecně přesně ta nepříjemná vlastnost veřejných míst, že obsahují veřejnost.
Samozřejmě, sociální úzkost neznamená, že člověk nemůže vyjít z bytu nebo navštívit zoo. Tím by se nic nevyvracelo. Pozoruhodná je spíš pravidelnost, s jakou se Adéliny překážky objevují právě ve chvíli, kdy se začne mluvit o práci, povinnostech a dlouhodobém fungování.
Na výlet se dá jet. Nakupovat se dá. Streamovat před stovkami lidí se dá. Natáčet mezi návštěvníky zoo se dá.
Jen pracovní trh má na Adélinu psychiku zřejmě podobný účinek jako česnek na upíra.
A tak zatímco jiní lidé vyrážejí do zoo hlavně za zvířaty, Adélin výlet mimoděk přinesl ještě jeden vzácný exponát: sociální úzkost, která zvládne prázdninový provoz v zoologické zahradě, ale při slovním spojení „pracovní nabídka“ se raději schová do výběhu.
Možná proto nakonec ani není podstatné, komu patřily další dva stíny. Důležité je, že ani jeden z nich zjevně nepatřil personalistovi.
Deset tisíc odběratelů. K plechové cedulce zbývá už jen maličkost – dalších devadesát tisíc
Adéla má další důvod k oslavě. Její YouTube kanál překonal hranici deseti tisíc odběratelů a starý sen o návratu mezi velká internetová jména tak znovu dostal trochu konkrétnější obrysy. Ve vzduchu už téměř cinká i vytoužené ocenění od YouTube. Má to jen jednu drobnou technickou vadu.
Na Silver Creator Award je potřeba 100 tisíc odběratelů. Takže jsme prakticky tam. Chybí už jen devadesát tisíc lidí.
Kolem současného růstu kanálu se samozřejmě okamžitě vyrojily pochybnosti, zda jsou všichni odběratelé skuteční. Adéla totiž v minulosti sama přiznala nákup sledujících na TikToku, takže internet má tentokrát alespoň důvod pozvednout obočí. Pro současný YouTube kanál ale žádný důkaz o nakupování odběratelů nemáme. Ale myslet si můžeme… Deset tisíc tedy berme jako deset tisíc.
Zajímavější je spíš Adélina dlouhodobá fascinace čísly. Sledující, odběratelé, lajky, dárky, dosahy. Všechno musí růst. Bohužel existuje ještě jedna tabulka, kde by byl růst momentálně poněkud méně žádoucí. Ta insolvenční.
A právě tady vzniká krásný kontrast současné kariéry. Na jedné straně se řeší splátky, příjmy a peníze, které by mohly putovat věřitelům. Na druhé straně se sní o velkém návratu na YouTube a kovové trofeji na zdi. Nic proti ambicím. Člověk má mít cíle.
Jen možná není špatné seřadit je podle naléhavosti. Stříbrné tlačítko totiž na stěně vypadá krásně, ale insolvenční správkyně ho jako mimořádnou splátku pravděpodobně nevezme.
Lev nebyl doma. Ten z TikToku má naštěstí doručování až do obýváku
Výlet do zoo přinesl také jednu skutečnou tragédii. Adéla se těšila na lva. Jenže lev se neukázal.
Člověk vyrazí do zoo, absolvuje cestu, projde areál, probojuje se mezi prázdninovými návštěvníky a nakonec zjistí, že hlavní celebrita dne má zavřeno.
Lev zkrátka odmítl spolupráci. Možná spal. Možná byl schovaný. A možná jako jediný obyvatel ostravské zoo včas zjistil, že se ten den natáčí, a učinil kvalifikované rozhodnutí držet se mimo záběr. Celá situace má ovšem jednu krásnou internetovou pointu. Lev totiž v Adélině světě nemusí nutně znamenat jen chlupatého pána s hřívou za sklem. Na TikToku existuje také virtuální Lion, tedy jeden z výrazně dražších dárků, které mohou diváci během živého vysílání posílat. A ten má proti svému ostravskému příbuznému několik zásadních výhod.
Nemusíte kupovat vstupenku. Nemusíte nikam jezdit. Nemusíte čekat před výběhem. Stačí zapnout stream a doufat, že se v publiku najde někdo s dostatečně nabitou peněženkou.
V zoo se tedy Adéla lva nedočkala. Na TikToku má alespoň jistotu, že pokud nějaký přiletí, nebude se schovávat za kamenem – a hlavně po něm zůstane něco podstatně praktičtějšího než fotografie.
Soukromí podle Adély: Já natáčím veřejnost, veřejnost nenatáčí mě
Skutečný vrchol výletu nepřišel u lva ani u opic. Přišel až ve chvíli, kdy Adéla začala vysvětlovat pravidla natáčení na veřejnosti.
V jejím videu se totiž objevili cizí návštěvníci zoo, což následně vyvolalo kritiku. Adéla měla vysvětlení připravené: když člověk natáčí venku, cizím lidem se jednoduše nevyhne. Jak sama poznamenala, „lidi jsou prostě všude“. A v tom má samozřejmě pravdu. Zoologická zahrada má tu nepříjemnou vlastnost, že kromě zvířat do ní pouštějí také návštěvníky. Potud žádný problém. Jenže potom Adéla pokračovala. Vadí jí totiž, když ji samotnou někdo fotografuje nebo natáčí třeba v obchodě či právě v zoo. Podle jejího výkladu by si měl dotyčný nejdříve vyžádat svolení.
A v ten moment se z obyčejného vysvětlení stala přednáška z aplikované adélologie.
Princip je překvapivě jednoduchý: když projde cizí člověk před její kamerou, nedá se nic dělat, protože je na veřejnosti. Když projde Adéla před cizí kamerou, veřejný prostor se zřejmě na několik minut privatizuje. Cizí člověk v jejím videu je kulisa. Adéla v cizím videu je kauza.
To už není ani dvojí metr. To je měřicí soustava vyrobená na zakázku, kde má každý centimetr jinou délku podle toho, kdo zrovna drží telefon.
Celé vysvětlení je o to půvabnější, že Adéla sama sebe dlouhodobě prezentuje jako veřejně známou osobnost. A být veřejně známou osobností má bohužel jednu konstrukční vadu, kterou zatím nevyřešil TikTok, YouTube ani Evropská unie: veřejnost vás zná.
A někdy si vás dokonce všimne na veřejnosti. Člověk samozřejmě nemusí být nadšený, když na něj někdo míří telefonem. To je naprosto pochopitelné. Poněkud hůře se ale pohoršení prodává ve chvíli, kdy sám chodí po stejném veřejném prostoru s kamerou a na námitku odpoví, že lidi jsou zkrátka všude. To je asi jako otevřít si stánek s reproduktory a následně si stěžovat, že je na náměstí nějak moc hluku.
Adélina pravidla soukromí tak nakonec nepotřebují právníka. Stačí k nim jednoduchá pomůcka: Podívejte se, na které straně telefonu stojí Adéla. Podle toho se právě dozvíte, co je v danou chvíli přijatelné.
Udání kvůli zoo? Z výletu za zvířátky je pomalu případ pro Haag
Jakmile se video ze zoo dostalo na internet, netrvalo dlouho a kromě lvů, stínů a Adélina výkladu soukromí se začalo řešit ještě něco dalšího: jestli by se natáčením cizích návštěvníků nemělo zabývat přímo vedení zoologické zahrady. Objevily se výzvy ke kontaktování zoo, padala ochrana osobních údajů a z obyčejného výletního videa se během chvíle začínal stávat případ, u kterého už chyběla snad jen zásahová jednotka před pavilonem žiraf.
Tady bychom ale s nasazováním pout ještě chvíli počkali. Samotný fakt, že se při natáčení na veřejném místě někdo mihne v záběru, automaticky neznamená, že právě začal Norimberský proces pro influencery. Otazník může viset nad konkrétními záběry, kde jsou jednotliví návštěvníci zachyceni výrazněji a rozeznatelně, ale z dostupného přepisu žádný autoritativní závěr o porušení zákona nevyplývá. A popravdě ho celý příběh ani nepotřebuje.
Protože mnohem zábavnější než případný paragraf je Adélin vlastní princip.
Když natočí ona vás, jste bohužel člověk na veřejném místě. Když natočíte vy ji, jste člověk na veřejném místě, který si měl nejdřív dojít pro povolení.
Jednoduché.
Právo podle Adély tak nepotřebuje občanský zákoník, komentáře právníků ani soudní judikaturu. Potřebuje pouze zjistit, kdo právě drží telefon.
Pokud Adéla, natáčí se výlet. Pokud někdo jiný, začíná kauza.
A právě proto bychom zoo zatím nechali v klidu pečovat o zvířata. Má jich tam dost a není nutné jí přidávat ještě český internet.
Ostatně pokud by se každým dvojím metrem musela zabývat hygiena, policie nebo právník, kolem ShopaholicAdel by už dávno nestačila úřední budova. Musel by vzniknout samostatný správní obvod.
Závěr: Do zoo se jelo za lvem, domů se přivezlo materiálu na celý seriál
A tak skončil další výlet, který měl být původně jen několika hodinami mezi zvířátky, ale v podání ShopaholicAdel se stihl proměnit v tradiční internetový víceboj. Probraly se peníze z TikToku, insolvence, výlety, sociální úzkosti, deset tisíc odběratelů, cizí lidé před kamerou i pozoruhodně pružná pravidla soukromí. Lev se sice nakonec neukázal, zato rozporů se ve výběhu objevilo dost pro všechny. A právě tady naše procházka končí.
Kdo chce vidět celý příběh podrobněji, včetně dalších ukázek, souvislostí a momentů, které se nám sem už nevešly, může zamířit k Vladěnce na celé video. Tam už totiž nejde o krátkou návštěvu zoo, ale o poctivě poskládaný výlet napříč Adélinými výroky a jejich vzájemnými kolizemi. My si z dneška odnášíme hlavně jedno ponaučení: když ShopaholicAdel vyrazí na obyčejný výlet za zvířátky, nikdy nevíte, co potkáte. Tentokrát chyběl lev, ale dvojí metr byl naštěstí ve výběhu a nechal se natočit ze všech stran.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: se svolením Red Face