Oblíbená paní učitelka, dvě petice, nespokojení rodiče a paní ředitelka, která podle jedné z verzí příběhu vyměnila pedagožku za svou „nejlepší kamarádku“. Na první pohled je skoro hotovo – rozdat role, vybrat padoucha a můžeme zavřít školní tašku. Jenže jsme se podívali i na dokumenty a komunikaci z druhé strany a jednoduchý příběh se začal trochu rozpadat. Paní ředitelka podle školního záznamu řešila odbornou kvalifikaci a další pracovní zařazení učitelky, město podle své odpovědi pochybení nenašlo a některá nejvýbušnější tvrzení zůstávají právě jen tvrzeními. Rodiče měli právo se ptát. Jen se ukazuje, že paní ředitelka možná nebyla padouchem školního dramatu, ale člověkem, který začal řešit věci, za něž jako vedení školy odpovídá. A protože se ve škole děti učí přečíst celé zadání, udělali jsme tentokrát totéž. Otočili jsme list a podívali se i na druhou stranu.
Paní ředitelka otevřela personální složky. A tam začíná druhá verze příběhu
Z pohledu rodičů je začátek snadno pochopitelný. Děti měly svou paní učitelku rády, rodiče s ní byli podle svých vyjádření spokojení a na konci školního roku zjistili, že od září jejich třídu nepovede. Když si prvňák konečně zvykne na školu, paní učitelku, lavici i skutečnost, že přestávka není desetiminutový festival bez pravidel, podobná změna pochopitelně vyvolá emoce.
Jenže dokumenty přidávají důležitou informaci. V záznamu školy z jednání 19. a 22. června se jako důvod uvádí ověření odborné kvalifikace pro výkon práce učitelky 1. stupně a projednání dalšího pracovního zařazení. Podle dokumentu paní ředitelka při kontrole personálních podkladů řešila možné nesrovnalosti v dokladech a požádala o jejich doložení. Zároveň se řešila možnost dalšího pracovního zařazení.
A to je podstatný kus skládačky. Paní ředitelka podle tohoto dokumentu neřešila, jestli je paní učitelka dost oblíbená. Řešila personální dokumentaci a kvalifikaci pro konkrétní pracovní zařazení. Pokud při kontrole narazí na něco, co považuje za nutné prověřit, těžko může složku zase zavřít jen proto, že by další postup nebyl populární.
Současně nikde v našich podkladech nestojí, že by paní učitelka byla „nevzdělaná“ nebo neuměla učit. Sama uvádí další pedagogické vzdělání i dlouholetou praxi a máme také dokument o jejím přijetí do programu zaměřeného na rozšíření odborné kvalifikace pro učitele prvního stupně.
Takže žádné jednoduché „uměla – neuměla učit“. Řešila se kvalifikace pro konkrétní pracovní zařazení a její doložení. Školství má totiž jednu zvláštní vlastnost: můžete mít roky praxe a na konci roku dostat tolik kytek, že sborovna připomíná zahradnictví, ale jakmile se otevře personální složka, dostanou slovo také papíry. A papír, jak víme už od přihlášky na plavání, nemá žádné city.
„Nejlepší kamarádka paní ředitelky.“ Mezi rodiči bomba, v podkladech zatím otazník
Pak se objevilo tvrzení, které dokáže mezi rodiči udělat větší průvan než oznámení o mimořádném sběru papíru.
V jedné z rodičovských zpráv stojí, že nová třídní učitelka má být „nejlepší kamarádkou paní ředitelky“ a právě to má být důvodem odchodu původní paní učitelky.
Jenže při procházení materiálů jsme nenašli důkaz, že osobní vztah byl skutečným důvodem změny. Máme doloženo, že takové tvrzení zaznělo. Nemáme doloženo, že se právě tak věci odehrály.
Podobné je to s dalšími silnými výroky. V komunikaci samotné paní učitelky se objevuje označení paní ředitelky za „protekčně městem dosazenou“, později tvrzení, že místostarostka měla věc údajně „zamést pod koberec“, i úvaha o možném utlumení případu před volbami. Ani pro tato tvrzení ale v materiálech, které máme, nevidíme důkaz.
A tady je dobré odložit emoce vedle aktovky. Napsat něco do zprávy trvá pár sekund. Doložit to už bývá podstatně těžší. Ve veřejném prostoru navíc nejde o ztracený bod z písemky, ale o pověst konkrétních lidí.
Rodiče neslyšeli jen školu. Svůj pohled jim předávala i paní učitelka
Z materiálů je patrné, že rodiče během prázdnin nedostávali informace pouze od školy a města. Aktivně s nimi komunikovala také samotná paní učitelka, které se personální záležitost týkala.
Psala, že ve třídě nebude pokračovat, děkovala za podporu, popisovala své vzdělání, pracovní situaci i svůj pohled na jednání paní ředitelky a města. Lidsky je to pochopitelné. Pokud někde pracujete řadu let a máte vztah k dětem, asi také nebudete odpovídat jako automat na výdej pořadových lístků.
Je ale fér vědět, že právě touto cestou se mezi rodiče dostávala také její vlastní interpretace konfliktu, včetně zmíněných tvrzení o protekci nebo údajném zametení problému pod koberec.
Do komunikace se následně dostala i možnost přestupu některých dětí na 6. ZŠ na Šumavské. Paní učitelka rodiče informovala o této variantě i následné schůzce, zároveň však výslovně napsala, že nikoho k přestupu nepřesvědčuje.
Ano, přestup se tedy řešil. Jen je fér znát i celý kontext toho, jak se tato možnost mezi rodiče dostala.
Město pochybení nenašlo. A velké stěhování se nakonec nekonalo
Rodiče měli samozřejmě právo se ozvat. Pokud mají pocit, že se ve škole jejich dítěte děje něco, čemu nerozumějí, otázky, dopisy i petice jsou legitimní cestou. Z podkladů je navíc zřejmé, že si původní paní učitelky řada z nich skutečně vážila.
Jenže stejně důležitá je druhá část příběhu. Město se peticemi zabývalo a podle své písemné odpovědi si vyžádalo potřebné informace a nenašlo skutečnosti nasvědčující porušení právních nebo pracovněprávních předpisů ze strany paní ředitelky Ivy Navrátilové.
To neznamená, že rodiče musí být spokojení s komunikací nebo že se některé věci nedaly vysvětlit lépe. Jen je rozdíl mezi větou „škola s námi podle našeho názoru špatně komunikovala“ a tvrzením, že paní ředitelka odstranila učitelku, aby její místo dostala kamarádka.
Navíc paní ředitelka nemůže rodičům jednoduše rozdat personální dokumentaci zaměstnance se slovy: „Tady máte složku, přečtěte si ji přes víkend a v pondělí si řekneme.“Některé pracovní záležitosti zkrátka veřejně rozebírat nemůže.
A po všech prázdninových scénářích přišla ještě jedna poměrně důležitá tečka: žádný hromadný přestup dětí se nakonec nekonal. Děti zůstaly na Sluneční a školní rok pokračuje dál. Po peticích, e-mailech a úvahách o jiné škole se tedy nakonec nestěhovala půlka třídy, lavice ani tabule přes Šumperk.
Je snadné postavit příběh na oblíbené paní učitelce a paní ředitelce, která přišla a začala dělat změny. Jenže vedení školy se nepozná podle toho, že nikdy nikoho nenaštve. Pozná se také podle toho, že řeší věci, za které odpovídá, i když za to zrovna žádný potlesk nepřijde.
Protože někdy paní ředitelka, která udělá nepopulární rozhodnutí, není automaticky špatná paní ředitelka. Někdy je jen paní ředitelka, která musí řešit i věci, na které nestačí oznámení v žákovské a podpis rodiče do pátku.
A právě proto je vždycky fajn znát obě strany. „Nejlepší kamarádka paní ředitelky“ se sice pamatuje lépe než „ověření odborné kvalifikace“, skutečný život má ale nepříjemný zvyk být složitější než dobrý titulek.
Ve škole by to ostatně měli vědět nejlépe: než odevzdáte písemku, je vždycky fajn otočit list. Občas je totiž zadání i z druhé strany.
Zdroj: Autorský text
Foto: Flickr