Babí léto má spoustu výhod. Slunce svítí, zahrádky jsou pořád otevřené, káva chutná venku lépe a několik dalších týdnů můžeme předstírat, že zima je problém vzdálené budoucnosti. Má ovšem jednu drobnou vadu: nikdo absolutně netuší, co si má ráno obléct. V sedm hodin je devět stupňů a vyrážíte z domu ve svetru a bundě s výrazem ženy, která tentokrát meteorologii přelstila. Ve dvě odpoledne je třiadvacet, svetr máte nacpaný v kabelce, bundu přehozenou přes předloktí a v tramvaji se potíte vedle slečny v tílku, která zjevně obdržela jinou předpověď počasí. Vítejte v babím létě v jediném období roku, kdy ráno potřebujete bundu, odpoledne SPF a večer už zase přemýšlíte, kde jste nechala ponožky.
Ráno listopad, odpoledne červenec. Skříň už se k tomu odmítá vyjadřovat
Největší problém babího léta nezačíná venku. Začíná přibližně v 7:14 ráno před otevřenou skříní, kdy v jedné ruce držíte tričko, ve druhé svetr a pohledem člověka před důležitým životním rozhodnutím sledujete počasí za oknem. Slunce svítí, což vypadá nadějně, telefon ovšem ukazuje deset stupňů. Odpoledne má být dvaadvacet, večer dvanáct a někde mezi tím foukat. Potřebovala byste tedy ideálně tři outfity, šatnu na kolečkách a osobního asistenta, který za vámi bude během dne jezdit s ramínkem.
Začíná tradiční podzimní výběrové řízení. V tričku vám bude ráno zima. Ve svetru bude odpoledne vedro. V bundě bude dobře přesně do 10:43 a potom ji dalších šest hodin ponesete. Kabát už vypadá příliš zimně, džínová bunda možná nestačí a trenčkot je skvělý, dokud nezjistíte, že pod něj stejně potřebujete svetr. Nakonec zvolíte osvědčenou ženskou metodu: vezmete si všechno a budete doufat, že se během dne nějak dohodnete sama se sebou.
Právě proto není vrstvení během babího léta módní výstřelek, ale regulérní krizové řízení. Tričko nebo košile, lehký svetr či cardigan a přes ně bunda nebo sako dávají smysl hlavně proto, že se jednotlivých vrstev můžete postupně zbavovat podle toho, jak se září rozhodne. Ráno odcházíte z domu oblečená jako spořádaná podzimní žena, v poledne už máte svetr uvázaný kolem pasu, bundu přes ruku a v pět večer celý proces absolvujete opačně. Babí léto zkrátka není roční období. Je to striptýz řízený meteorologickým ústavem. Samozřejmě pouze textilní. Jsme pořád dámský magazín.
Největší módní trend září? Bunda, kterou celý den nenosíte
Módní magazíny mohou hlásit návrat semiše, nové odstíny hnědé, saka, trenčkoty a pletené vesty. My bychom ovšem rády nominovaly jeden podzimní trend, který se drží na špici už několik desetiletí a nevypadá to, že by ho letos něco sesadilo.
Bunda přehozená přes předloktí.
Ráno byla naprosto nezbytná. Bez ní byste cestou na autobus mrzla a litovala všech životních rozhodnutí od chvíle, kdy jste odmítla vylézt z postele v péřové dece. Jenže kolem jedenácté se situace obrátí. Slunce začne topit, teplota vyskočí a bunda se z ochranného oděvu promění v příruční zavazadlo, které jste si nikdy neobjednala.
Od té chvíle putuje s vámi. Přes ruku do obchodu. Přes opěradlo v restauraci. Na židli v kanceláři. Přes kabelku v tramvaji. V kavárně ji položíte vedle sebe a dalších čtyřicet minut ji kontrolujete, protože právě v tomto ročním období vzniká nejvíc vět typu: „Ježiš, já tam nechala bundu.“
Totéž platí pro svetr. Ideální podzimní svetr není ten nejkrásnější, nejdražší ani ten, který na modelce na internetu vypadal, jako by právě zdědila chalupu v Toskánsku. Ideální je ten, který se dá v jednu odpoledne sundat bez toho, abyste při převlékání shodila brýle, vytrhla náušnici, rozhodila účes a na několik sekund úplně zmizela uvnitř roláku.
Proto se během babího léta vyplatí lehké vrstvy, které spolu fungují a zároveň se dají snadno odložit. Košile, tenký úplet, cardigan, džínová bunda, sako jsou praktičtější než jeden těžký kus, který ráno působí jako skvělý nápad a odpoledne jako trest za špatná rozhodnutí. Nejkrásnější na tom všem je, že večer teplota zase spadne, bundu si obléknete a spokojeně si řeknete: „Ještě že jsem si ji vzala.“
Takže vám osm hodin překážela, dvakrát jste ji málem zapomněla, jednou jste ji polila kávou a půl dne jste ji nosila jako dalšího člena domácnosti. A nakonec? Měla pravdu ona.
Kozačky proti sandálům. V září mohou mít pravdu obě
Babí léto vytváří na českých ulicích nádhernou módní demokracii. Stačí se kolem poledne rozhlédnout na zastávce a vedle sebe můžete vidět ženu v kozačkách a kabátku, slečnu v letních šatech, někoho v džínách a tílku a další dámu v lehké péřovce, protože ráno bylo osm stupňů a ona odmítá během dne přehodnocovat strategii.
Za normálních okolností by minimálně dvě z nich vypadaly, že si spletly měsíc. V září jsou oblečené správně všechny. Jen každá na jinou hodinu. Ta v kozačkách vyhrála ráno. Slečna v šatech triumfuje právě teď. Dáma s péřovkou se znovu dostane do vedení kolem sedmé večer a žena v džínách se jako jediná rozhodla, že nebude soutěžit a prostě přežije celý den někde uprostřed.
Právě proto je babí léto ideálním obdobím pro přechodové oblečení. Tenisky, mokasíny, lehké kotníkové boty, džíny, sukně, košile, saka a cardigany zvládnou počasí, které zatím samo netuší, kam patří. Nemusíme už chodit v žabkách, ale zároveň není nutné vytahovat zimní boty, ve kterých se při dvaadvaceti stupních začne chodidlo připravovat na vlastní saunový ceremoniál. A vůbec není potřeba cítit módní vinu, když má jedna žena ještě bílé tenisky a druhá už kotníkové boty. Kalendář sice tvrdí, že začal podzim, teploměr se ale evidentně ještě nedostal k zářijovým podkladům. Dokud tápe počasí, můžeme tápat taky.
Kabelka se mění v krizový štáb. Chybí už jen vysílačka
V létě stačil telefon, peněženka, klíče, sluneční brýle a případně balzám na rty. S příchodem babího léta se však ženská kabelka mění v mobilní základnu civilní ochrany, protože během jediného dne může být potřeba připravit se na slunce, zimu, vítr i déšť.
Sluneční brýle? Samozřejmě. SPF? Po našem předchozím článku už doufejme také. Kapesníčky, balzám na rty, malý deštník, protože aplikace ukazovala dvacetiprocentní možnost přeháňky, gumička do vlasů, nabíječka, lahev s vodou a lehký šátek, který ráno vypadal jako výborný nápad. K tomu účtenka z drogerie, tři propisky, z nichž nepíše ani jedna, a jeden záhadný předmět na dně kabelky, jehož původ už nebude možné historicky doložit. Pokud se tam ještě pokoušíte nacpat svetr, nastává logistická operace připomínající balení kufru na dovolenou s Ryanairem.
Nejdřív ho složíte. Nevejde se. Složíte ho jinak. Pořád se nevejde.
Nakonec ho tam natlačíte silou, zapnete kabelku kolenem a dalších pět hodin se modlíte, abyste nepotřebovala peněženku, protože ta právě leží někde pod svetrem v oblasti, kam by se bez geologického průzkumu nemělo vstupovat. Přitom právě během babího léta stačí poměrně málo: jedna lehká vrchní vrstva, něco pro chladnější ráno a možnost část oblečení během dne sundat. Není potřeba vyrazit z domu s výbavou pro čtyři roční období.
I když při pohledu do naší kabelky meteorologové mohou nabýt opačného dojmu.
A pak přijde kancelář. Místo, kde předpověď počasí přestává platit
Samostatnou disciplínou babího léta je kancelář, obchodní centrum nebo supermarket. Venku nádherných dvaadvacet stupňů, slunce, příjemný vánek a pocit, že bychom si ještě mohly dát oběd na zahrádce. Potom projdete automatickými dveřmi a ocitnete se v klimatickém pásmu, které zřejmě objednával tučňák. Klimatizace totiž kalendář neřeší stejně jako slunce.
Sedíte tedy uvnitř v lehké košili, protože venku je teplo, a po dvaceti minutách začínáte nenápadně hledat svetr, který jste ještě před hodinou proklínala. Najednou je z něj nejlepší přítel. Textilní záchranný kruh. Kus oblečení, kterému jste se měla omluvit už cestou z tramvaje.
A přesně proto mají lehké vrstvy v tomto období takový smysl. Nejen kvůli ranním a večerním teplotám, ale také kvůli tomu, že během jediného dne absolvujeme několik různých mikroklimat. Auto vyhřáté jako trouba. Kancelář jako sklad mraženého hrášku. Slunečná terasa jako červenec. Večerní zastávka autobusu jako nenápadná upoutávka na listopad.
Žena v babím létě nepotřebuje outfit. Potřebuje cibulový systém a hlavně psychickou odolnost.
Užijme si ten zmatek. Za chvíli bude oblékání až podezřele jednoduché
Na babí léto můžeme nadávat, protože ráno nevíme, co na sebe, v poledne nosíme polovinu outfitu v ruce a večer zase oblékáme všechno, co jsme od jedenácti postupně sundávaly. Můžeme kontrolovat předpověď třikrát denně a stejně zjistit, že aplikace sice slibovala příjemných osmnáct stupňů, ale na přímém slunci máme pocit, že jsme se omylem vrátily do srpna.
Jenže ono je to vlastně krásné období.
Pořád můžeme sedět venku, dát si kávu na zahrádce, vyrazit na procházku bez čepice a rukavic a večer už se s naprostým klidem zachumlat do deky. Stromy začínají měnit barvu, slunce má krásnější světlo a dýně už se objevují všude kolem nás, aniž by to zatím vypadalo, že jsme se staly rukojmími podzimního oddělení v obchodním domě.
A hlavně – za pár týdnů bude ranní rozhodování před skříní podstatně jednodušší.
Otevřeme okno. Zima. Podíváme se na teploměr. Pořád zima. Zkontrolujeme předpověď na odpoledne. Také zima.
Žádných devět ráno a třiadvacet odpoledne. Žádné dilema mezi tričkem a svetrem. Žádná bunda putující celý den přes předloktí. Prostě se oblékneme, vyjdeme ven a během prvních deseti metrů zjistíme, že jsme si stejně měly vzít ještě jednu vrstvu.
Takže si babí léto užijme. I s jeho ranním listopadem, odpoledním červencem, kabelkou napěchovanou svetrem a každodenním módním losem.
Protože jestli jste ráno vyšla v bundě, odpoledne skončila v tričku a večer si zase oblékla všechno, co jste celý den tahala s sebou, neoblékla jste se špatně. Jen jste úspěšně absolvovala září.
Až bude v listopadu v půl páté tma, šest stupňů a déšť bude padat ze všech stran včetně těch, které fyzika dosud neznala, možná budeme na dnešní problém vzpomínat s láskou.
Na tu nádhernou dobu, kdy naší největší starostí bylo, kam ve třiadvaceti stupních nacpat svetr.
Zdroj: Autorský text
Foto: Flickr