Začíná to nenápadně. Jednou kýchnete. Za hodinu vás trochu škrábe v krku a večer už sedíte na gauči zabalená v dece, dramaticky smrkáte do kapesníku a jste přesvědčená, že rodina by se měla začít připravovat na nejhorší. Zatímco okolí tvrdí, že „to nic není“, vy už dobře víte, že dorazil moribundus. A právě v tu chvíli někdo vytáhne Samahan – malý sáček ajurvédské bylinné směsi, který po zalití horkou vodou chutná, jako kdyby se zázvor, pepř a půlka Srí Lanky rozhodly uspořádat večírek přímo ve vašem krku. Jenže pomáhá skutečně, nebo nás hlavně zahřeje, protáhne a vytvoří velmi příjemný pocit, že jsme nad rýmou právě převzaly kontrolu? Podívaly jsme se mu do sáčku. A rovnou prozradíme, že s medem mu to sluší ještě o něco víc.
První lok: Ježiš, to pálí. Druhý lok: Udělejte mi ještě jeden
Samahan není ten typ čaje, ve kterém se tři minuty koupe heřmánek, voda lehce zežloutne a všichni předstírají, že se právě něco zásadního odehrálo. Je to koncentrovaná směs extraktů ze 14 rostlinných složek, která vychází z ajurvédské tradice. Najdeme v ní mimo jiné zázvor, černý pepř, dlouhý pepř, koriandr, římský kmín, galgán nebo lékořici. Výrobce ho nabízí především jako bylinný nápoj pro období nachlazení a souvisejících obtíží. A podle toho také chutná. První doušek je něco mezi čajem a upozorněním.
Nejdřív přijde sladší chuť, potom se přihlásí koření a nakonec dorazí zázvor s pepřem, kteří zřejmě nedostali informaci, že jsou součástí nápoje, a myslí si, že provádějí generální rekonstrukci dýchacích cest.
Po chvíli je vám teplo. Za další chvíli je vám opravdu teplo. A pokud jste předtím seděla pod dekou v huňatých ponožkách a svetru, začínáte přemýšlet, jestli léčba moribundu neměla raději probíhat na balkoně.
Právě tenhle pocit dělá ze Samahanu docela příjemného společníka pro dny, kdy nás škrábe v krku, máme ucpaný nos a nejvyšším životním cílem je přesunout se z postele na gauč bez mezipřistání v domácích pracích. Horký kořeněný nápoj je příjemný, zahřeje a hlavně vyvolává pocit, že se konečně něco děje.
Rýma sice ještě nepodepsala kapitulaci, ale minimálně dostala důrazné předvolání. A Samahan má ještě jednu obrovskou psychologickou výhodu. Vypadá totiž dostatečně exoticky na to, aby působil, že tentokrát už jsme situaci opravdu vzaly vážně.
Obyčejný čaj je čaj. Čtrnáct bylin ze Srí Lanky? To už má jiné grády.
Čtrnáct bylin v jednom sáčku. Tohle už není čaj, to je pracovní porada
U podobných výrobků bývá jednoduché sklouznout do dvou extrémů. Buď je prohlásíme za zázračný elixír, po kterém virus do rána sbalí kufr, nebo nad nimi mávneme rukou jako nad předraženou horkou vodou. U Samahanu je skutečnost zajímavější, protože nějaký klinický výzkum opravdu existuje.
V randomizované studii publikované v roce 2012 bylo sledováno 956 zdravých dospělých po dobu 84 dnů. Jedna skupina užívala denně sáček Samahanu v horké vodě, kontrolní skupina pila běžný čaj. U skupiny se Samahanem výzkumníci zaznamenali nižší výskyt sledovaných příznaků horních cest dýchacích a u části příznaků také nižší závažnost. Takže zázrak potvrzen, praktické lékaře můžeme rozpustit a recepty nahradit rychlovarnými konvicemi?
Ani náhodou. Studie totiž byla otevřená, takže účastníci věděli, co dostávají, a kontrolou nebylo nerozeznatelné placebo. Navíc byla studie sponzorována společností, která Samahan vyrábí. To automaticky neznamená, že výsledky nejsou platné, ale je to důležitá informace při posuzování síly důkazů.
Jedna studie tedy rozhodně nestačí k tomu, abychom Samahan prohlásily za prokázaný lék na nachlazení.
Moribundus bohužel stále nemá tlačítko DELETE.
U běžného nachlazení navíc většinou léčíme především nepříjemné příznaky, zatímco infekce postupně odezní sama. Odpočinek a dostatek tekutin zůstávají mezi základními doporučeními a nachlazení se běžně začne zlepšovat během jednoho až dvou týdnů. Takže ano, Samahan si klidně udělejte. Jen po prvním hrnku nechoďte po bytě a neoznamujte: „Tak. Jsem zdravá.“ Virus o tom ještě nemusí vědět.
Sáček, deka a seriál. Největší problém je, že česká žena neumí být nemocná
A tady se dostáváme k možná největšímu přínosu celého Samahanu. Přinutí nás udělat si hrnek a na chvíli si sednout. Protože umět být nemocná je disciplína, ve které některé ženy podávají naprosto katastrofální výkony.
Ráno: „Něco na mě leze.“ Dopoledne: Samahan. Ve dvanáct: „Už je mi trochu líp.“ Ve 13:30 dáme pračku. Ve 14:15 vysajeme.
V 15:00 už stojíme v supermarketu, protože doma není mléko a „stejně jsem potřebovala na vzduch“. V 17:40 vytíráme koupelnu.
Ve 20:00 sedíme na gauči, je nám dvakrát hůř a překvapeně konstatujeme: „To je divný, odpoledne už mi bylo dobře.“
Ano. Záhada hodná kriminalistického ústavu. Samahan může být sebelepší společník, ale pokud první náznak zlepšení využijeme k mytí oken, pravděpodobně jsme úplně nepochopily zadání. Při nachlazení je pořád velmi nudně důležitý odpočinek a dostatek tekutin. A právě to bývá těžší než vypít čtrnáct bylin najednou. Navíc není potřeba udělat z každého kýchnutí rodinnou kroniku posledních dnů.
„Kde jsem to mohla chytit?“ V práci? V tramvaji? Od dítěte? Od kolegyně? Od té paní u pečiva, která v úterý podezřele zakašlala?
Rýma dorazila. A pokud se stav výrazně zhoršuje, objeví se dušnost nebo bolest na hrudi, vysoká teplota trvá několik dní, případně se nachlazení nelepší ani zhruba po deseti dnech, je čas přesunout pozornost od konvice k lékaři.
Druhý sáček totiž není univerzální odpověď na všechny otázky moderní medicíny.
A naše rada na závěr? Samahan s medem je úplně jiná liga
Pokud vám samotný Samahan připadá chuťově trochu jako setkání zázvoru s pepřákem v uzavřeném prostoru, zkuste si ho dát s trochou medu. Sladkost krásně zjemní jeho ostrou kořeněnou chuť a z hrnku, který vás při prvním loku trochu vyslýchá, je rázem mnohem příjemnější večerní záležitost.
A med tu není jen proto, aby Samahan chutnal lépe. U akutního kašle existují omezené důkazy, že může pomoci zmírnit některé příznaky. Není to ovšem důkaz, že kombinace Samahan + med léčí nachlazení lépe – tuhle dvojici berme hlavně jako chutný domácí rituál.
Takže naše moribundová sestava je jasná: Samahan, trocha medu, deka, kapesníky a něco na Netflixu, u čeho není potřeba přemýšlet.
A hlavně žádné: „Když už jsem doma, mohla bych umýt okna.“ Nemohla!! Máte moribundus. Konečně jste dostala oficiální povolení nedělat vůbec nic.
Med do hrnku, nohy nahoru a okna ať si chvíli poradí sama.
Jsou dospělá.
Zdroj textu: Autorský text, Pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, Researche gate
Foto: Flickr