Některá místa vyzařují zvláštní nepopsatelnou energii. Navštívíte je, a i když na magii, kouzla a čáry vůbec nevěříte, musíte uznat, že „něco mezi nebem a zemí“ opravdu existuje.
K takovým lokalitám – trochu záhadným, malinko tajemným, velmi romantickým a hlavně nádherným – patří ruiny gotického kláštera Rosa coeli (Růže nebeská) v Dolních Kounicích.
Pokání, ale i pelech neřesti
Monumentální zřícenina kláštera v údolí řeky Jihlavy jihozápadně od Brna patří mezi nejvýznamnější středoevropské církevní stavby vrcholné gotiky a společně s hradem, který se vypíná na kopci nad klášterem, tvoří dokonalý celek, který u nás jinde nenajdete. Jeho počátky spadají do druhé poloviny 12. století, kdy Vilémovi řečenému z Pulína, jednomu z pánů z Kounic, papež uložil jako pokání vybudovat klášter. Jeho stavba byla zahájena roku 1181 a již za dva roky se stal domovem premonstrátek z Louňovic. Význam nejstaršího ženského kláštera na Moravě postupně stoupal, pod svou ochranu jej dokonce vzal český král Václav II. (1271–1305), a zároveň rostl i jeho majetek. V první polovině 14. století na tom premonstrátky byly tak dobře, že si kromě rozsáhlé rekonstrukce mohly dovolit na svou ochranu zbudovat na návrší hrad. Léta rozkvětu přerušili až husité, kteří klášter roku 1423 vyplenili a zapálili. Požár zcela zničil klenbu klášterního kostela, jež nebyla už nikdy obnovena.
Velký úpadek kláštera z počátku 16. století byl spojen s proboštem Martinem Göschlem, který přestoupil k luterskému vyznání, a dokonce se oženil s jednou z místních jeptišek. Byl za to suspendován, uvězněn, vyslýchán na mučidlech a nakonec zemřel v olomouckém vězení. „Neřestný a krajně pohoršlivý“ život jeptišek přiměl okolní obyvatelstvo k přepadení dolnokounického kláštera. Řeholnice se rozutekly a „pelech neřesti“ byl částečně zpustošen a zneuctěn.
Významnou stopu v historii dolnokounického panství zanechal Jiří Žabka z 
Limberka, který si toto místo zvolil za své hlavní sídlo. Nechal přebudovat bývalý klášterní hrad a opravit klášterní chrám, v němž si zřídil rodinnou hrobku. Za dalších majitelů panství i klášter pozvolna pustly. Zub času se pokusili zastavit premonstráti ze strahovského kláštera, kteří přestavěli bývalou kapitulní síň na kapli a nechali vybudovat novou barokní budovu konventu. Obnovili křížovou chodbu a opravili kostel, který byl roku 1703 znovu vysvěcen. Jejich úsilí však bylo zmařeno obrovským požárem, který zachvátil Dolní Kounice téhož roku a nad klášterem vynesl smutný ortel. Stavba postupně chátrala a její definitivní zánik zastavily až restaurátorské práce ve 20. letech 20. století.
Působivé kulisy kulturních akcí
Do areálu kláštera vstoupíte nádherným gotickým portálem s reliéfem Krista a ocitnete se v úchvatných prostorách kostela. Pohled z ptačí perspektivy se vám naskytne, zdoláte-li úzké schody vřetenového schodiště ve věžici, která vystupuje z jižní zdi chrámové lodi. Ke kostelu přiléhá křížová chodba s rajským dvorem. Nejzachovalejším místem je kapitulní síň, zaklenutá křížovou klenbou a zdobená četnými reliéfy. Podle pověstí spojovala klášter s hradem dlouhá chodba, která prý ukrývala ostatky lidí umučených v těchto prostorách. Navzdory chmurným pověstem je místo naplněno pozitivní energií, která zasáhne každého. Romantické prostředí historických budov navíc využívá město Dolní Kounice k pořádání koncertů
viz zde:
nejrůznějších výstav a dalších kulturních akcí.
Text a foto: Lenka Fukalová
Otevřeno:
duben–říjen – so, ne, stát. svátky 10–17 hodin
červenec–srpen – út–ne, 10-17 hod
Vstupné:
plné 30 Kč, senioři 20 Kč, děti a studenti 15 Kč