Dokonalá žena – sama sebou a zásadová

Předpisy etikety, chování a obecně rad o tom, jak se máme nebo nemáme chovat jsou všude kolem nás. Návrháři udávají směry módy, modelky zase předepisují jak má vypadat dokonalá krasavice. Z toho by se jeden zbláznil. Být sama sebou není vůbec snadné... Zásady Nejprve

Předpisy etikety, chování a obecně rad o tom, jak se máme nebo nemáme chovat jsou všude kolem nás. Návrháři udávají směry módy, modelky zase předepisují jak má vypadat dokonalá krasavice. Z toho by se jeden zbláznil. Být sama sebou není vůbec snadné...

Zásady

Nejprve byste se měli soustředit na zásady, které byste neměli nikdy porušit. Tou hlavní a asi nejdůležitější zásadou je usnadňovat a zpříjemňovat život jiným a v neposlední řadě také sobě. Na to, co je hodné následování a co ne,  přijdete opravdu snadno - sledováním okolí. Vlastním zvážením lze odhalit, že primitivní lidé bývají nadmíru spokojeni se svým vzhledem, ale i způsobem jednání. A přece, když pozorně pozorujeme vlastní chování, můžeme se rychle zorientovat, čím můžeme ostatní dráždit nebo dokonce ranit.

 Sebekritika

Trocha sebekritiky nikdy neuškodí. Pamatujte, že je vždy více na místě kritizovat sebe, než hanlivě komentovat jednání nebo vzezření jiných. Občas také neuškodí vyslechnout si, co si o vás druzí myslí jako o člověku a tou nejlepší reakcí na kritiku od ostatních, kritiku, kterou vám vytknou přátelé do očí, bývá zpravidla omluva a snaha o nějakou změnu nebo nápravu.

Oblečení

Obdobné teze se týkají také oblečení. V pořádku, móda je pěkná věc, ale nikdy by neměla být nástrojem k tomu, abyste si vytvořili jakousi falešnou masku, za kterou byste se schovávali. Elegance, to znamená, nejen módní oblečení, ale i oblečení přizpůsobené dané osobě a vhodné pro danou příležitost. Musí rovněž zapadnout do prostředí. Pokud chce být někdo ve Velké Británii považován za distingovaného gentlemana, nebude si oblékat staré a na mnoha místech potrhané oděvy. Základní zásadou dobrého vkusu je jednoduchost a subtilnost.

Podstata spočívá zejména v jakosti materiálů. Nepopleťte si to s reklamní publicitou jednotlivých značek, protože značky Armani nebo Versace nemusí být vhodné pro každého a lidé, kteří jsou nevolníky značek, obvykle nemají vlastní vkus a schovávají se právě za tato honosně znějící loga. Ženy dnes mají, oproti nedávné minulosti, mnohem více příležitostí, stát se díky oblečení atraktivnější. I když představa extravagance bývá také lákavá, naprosto se míjí účinkem, pokud ženy chodí příliš často na koktejlové party oblečené jako na ples a do práce jako na rande. Když nejsou oblečené celé v černém, nejednou vypadají jako papoušci, když zrovna nemají některé z nás potetované celé paže, mnohdy můžeme vidět dívky a ženy, které se pod váhou svých šperků a ozdůbek doslova prohýbají v kolenou. Zkrátka čeho je moc, toho je příliš.

A nakonec - pokud o někom řekneme ,,To je opravdu někdo ", většinou bychom měli zvážit celkový harmonický vývoj jeho osobnosti a nejen postavení anebo styl oblékání. Pouze někdo, kdo nepochopil filozofii civilizovaného soužití, se obklopuje symboly statusu a snobství, dbá na to, aby jedl v módních restauracích, setkával se pouze s ,,proslavenými" lidmi, obléká se výhradně do značek typu Versace nebo Boss, kupuje pouze kufry Louis Vuitton a jako přípustný dopravní prostředek na silnici akceptuje jedině Lamborghini. Takový člověk ani osobnost nemá, je vyznavačem paskvilu, který si poskládal z toho co slyšel všude možně a co jiní považují za atraktivní způsoby, ať už života, oblékání nebo stylu.

Inspirujte se

Inspirovat se je přirozené a správné, ale utvářet si zásady z toho, co jste slyšeli od „Franty Vomáčky za rohem“  jen proto, že zmíněný chlapík sám sebe označuje za všeznalého světáka, to je spíše ubohé. Každá z nás má unikátní osobnost s kladnými i zápornými stránkami, ale když vašemu okolí svou osobnost neodhalíte a budete se schovávat za uměle vytvořené pozlátko, tak nejen, že nikdy nebudete mít možnost vychytat nešvary své osobnosti, ale navíc nikdy nezjistíte, co na vás mají ostatní rádi, nebo čím jste skutečně výjimeční. Text: Alice Procházková