Herec Martin Zounar se narodil ve vesnici Osečnice v Orlických horách, kde se od dětství pohyboval kolem hospodářských zvířat. Není proto divu, že se zvířata se stala součástí jeho života, a ke stejnému přístupu vede i svoji dceru Claudii (4).
Jaké zkušenosti se zvířátky máš ty osobně z dětství nebo dospívání?
Vyrůstal jsem na vesnici v Orlických horách v Osečnici, kde se narodil i můj táta. Taky jsem trávil čas u babičky a musím říct, že se mi zaryly do paměti základní hodnoty chování ke zvířatům. Měla dvě krávy a kromě nich pak měla samozřejmě ještě kachny, husy, slepice, kozu a prase. Jako malý dítě jsem strávil strašně moc času tím, že jsem si v tom chlívě hrál se zvířaty. Babička mi říkala „Teleti nebo krávě můžeš klidně dát prst do pusy. Ale praseti ne, to by tě ukouslo.“ Byla spousta věcí, co se tam člověk naučil a co se mu vrylo do paměti. Já jsem i strávil spoustu času na poli, hrozně mě to bavilo. Coby 15letý kluk jsem potom uvažoval o tom, že bych se stal dokonce veterinářem nebo zootechnikem.
A byl jsi třeba i u toho, když se ta zvířata rodila?
Já jsem zažil dvakrát rození telat, pak jsem si to dokonce jednou zkusil. Bylo to v Bílém Újezdu, kde jsme měli chalupu. Tam byl sedlák Pepa Hanuš, ke kterému jsem chodil na brigádu a právě tam jsem měl možnost být u rození telat. Jednou jsem zavázal krávě nohy a sám si vyzkoušel tahat z ní tele.
Máš nějaké zkušenosti i s exotickými zvířaty?
Pamatuju si, jak jsem v Maroku narazil na škorpióna. Lezl mi po posteli a skoro jsem na něj lehl. To je to, co jsem zažil na vlastní kůži a musím se přiznat, že jsem byl celkem dost vyděšený.
Aktuálně ses stal patronem projektu na pomoc zvířat v lesní ZOO, co tě k tomu vedlo?
Děti by měli znát a navštěvovat i zvířata, která jsou s námi spjata a která patří k naší zemi. Ať je to havran nebo jelen, tak je v Lesních ZOO můžou lidé vidět. Už tam chodí i školky a berou to jako naučnou stezku. Byla by to velká škoda, kdyby tohle mělo zaniknout, proto je potřeba vědomí o Lesních ZOO dál rozšířit a podpořit je.
K tomu slouží i tento projekt, kdy lidé můžou sami na facebooku Minimaxu (https://www.facebook.com/Minimax.TV) hlasovat, které Lesní ZOO se dostane pomoci od stanice Minimax.
Myslíš si, že existuje mezi lidmi a zvířaty nějaká podobnost?
Samozřejmě. Například pes je takový, jaký je jeho pán. Pes může být bojového plemene, ale když na něj jeho pán přenáší svou pozitivní energii, tak se to prostě projeví. Myslím si, že pes není nikdy zlý, je to chyba pána i okolí, jak na psa působí.
Jak vštěpuješ svoji lásku ke zvířatům svým dětem?
Claudie už vyrůstala od narození se psy. Malé mimino má nějakou karanténu, ale dá se říct, že od 5 nebo 6 měsíců už mezi nimi vyrůstala. Claudie byla vždycky vedena k tomu, aby se ke zvířatům chovala slušně a s láskou. Ať tomu psu totiž důvěřujete jakkoliv, když máte doma malé dítě, vždycky musíte dávat pozor a vždycky u toho musíte být. Je potom jedno, jestli to je bulteriér nebo čivava. I malá čivava může klidně ukousnout malému dítěti nos. Mělo by být proto povinností učit zvířata i učit dítě, aby se chovaly ohleduplně.
Budeš chtít, aby se tvoje dcera také setkala s hospodářskými zvířaty? Tak jak tomu bylo u tebe.
Ona se s nimi setkává pravidelně. Chodíme často do zoologické i do lesní ZOO. A navíc, když jezdíme za známýma na vesnici, tak s takovými zvířaty také setkává. Takhle to funguje.
Samozřejmě při výchově dcery do toho vstupuje i televize. Jsou tady vůbec televizní pořady, které vychovávají v dětech lásku ke zvířatům?
Někdo samozřejmě nemůže mít zvířata, protože má alergie atd., jinak si ale myslím, že je to především na rodičích, jak svoje děti vedou. Měli by je vést s tím, že ty zvířata k nim patří, že by se k nim měli chovat hezky a s úctou. V televizi dceru nechávám koukat na dětské pořady, kde vystupují zvířátka. Nejvíce u nás frčí Minimax, kde vystupují samé zvířecí postavy. Claudie má pak nejradši zejména pořad Horseland o koníčcích.