Každý z nás ví, že nejkrásnější sexuální požitky bývají ty spontánní. Všechno neočekávané si prý lépe užijeme, říkají moudří lidé. Je to ale opravdu tak? Není lepší se na vše dostatečně připravit?
Už od rána se těším, až se po šesté hodině otevřou dveře, v nich bude stát můj přítel a já na něj beze slova skočím. Vykoupaná, krásně vyvoněná, načančaná a svěží. Partner se určitě nechá zlákat. Takhle zní můj plán. Jak ale dopředu vědět, bude-li akceptován? 
Co když můj protějšek právě jede domů s ukrutným hladem a potřebou na záchod a já ho svým spontánním skokem rozhodím tak, že na to nebude mít ani pomyšlení? Stalo se vám to někdy? Nebo vždy partner pozitivně reflektoval na vaši výzvu?
Věc druhá, co kdybych já jela z práce, unavená, hladová, bez nálady a s šílenou chutí na sprchu a postel a mezi dveřmi by na mě někdo skočil a vyžadoval by po mně sex? Jistě, třeba bych se polibky zlákat nechala. Ale hlavou by mi proběhlo, že bych si před vlnou něžností měla akutně dát sprchu, protože sem už dosti použitá. Jak se pak mám soustředit na příjem něžností? Proč partner nezapojil mozek a nenechal mě tyhle rutinní činnosti provést?
Tohle jsou milé čtenářky dvě strany mince.
Co vy? Jaký názor máte plánování sexu? Je lepší ponechat vše okolnostem i za cenu toho, že partner bude nesvůj, kvůli nedostatku elánu, hygieny, či potřebě na záchod?
Napište mi své názory do diskuze!
Autor: Markéta Benešová