Přírodní diamanty vznikají v hlubinách země, ale jakmile opustí temnotu, pod rukama šikovných brusičů začnou zářit jako letní slunce. Diamanty jsou fascinující drahokamy, které ohromují od nepaměti svou krásou a rovněž vzácností. Hovoří se o nich jako o věčných a nejlepších přátelích žen, dostávají však i nelichotivá přízviska. V posledních letech získávají na popularitě laboratorně vyrobené diamanty, které dokáží očarovat stejnou září jako ty přírodní, navíc s příslibem ekologicky nezávadného původu. Ovšem ne vše kolem laboratorně vytvořených diamantů je takové, jak jejich výrobci a prodejci uvádějí. Kde je tedy pravda?
Přírodní diamanty se rodí v nejhlubších vrstvách zemského pláště při extrémních teplotách a tlaku. Nejmladším z nich je miliarda let. Uhlíkové krystaly se postupně formují a geologická či sopečná činnost je tlačí na povrch. Zde je objevili lidé a započaly s těžbou, kolem níž historicky vyvstávala celá řada otazníků. Podobně tomu bylo
i u dalších komodit, které však nebyly mediálně tolik sledované. Mnozí také poukazují na ekologické dopady těžby. Řešením by měly být laboratorně vyrobené diamanty. Avšak skutečnost je mnohem složitější.
Hodnotu přírody nic nenahradí
Vrátíme-li se o mnoho let zpět v čase, pak podmínky spojené s těžbou diamantů nebyly nejrůžovější. Za posledních 30 let však svět přírodních diamantů prošel značnou transformací. Těžba již není kontrolována jedinou společností, například skupina DeBeers Group, označovaná často za monopol, má dnes menší než 40% podíl na celkové světové produkci přírodních diamantů. Podmínky těžby, která probíhá velmi automatizovaně pomocí těžké techniky a strojů, jsou přísně kontrolovány. Mnoho těžebních společností je navíc spoluvlastněno vládami zemí, v nichž těžba probíhá. Získávají tak přímé ekonomické výhody pro danou zemi a mají možnost ovlivňovat strategické směřování těžebního průmyslu. Tato skutečnost bortí i argument propagátorů laboratorně vyrobených diamantů, že tím pomáhají Africe. Skutečnost je taková, že ze syntetických diamantů tyto státy vůbec nic nemají, jejich ekonomiky naopak stojí na těžbě těch přírodních. Probíhá tam totiž nejen těžba, ale i v maximální možné míře zpracování včetně broušení.
Aby vše kolem těžby a obchodu s diamanty probíhalo řádně zajišťuje rovněž Kimberleyský proces, tedy ojedinělé partnerství občanské společnosti, OSN, průmyslu a vlád členských států. Cílem Kimberleyského procesu je zabránění vstupu konfliktních diamantů na oficiální trh. Již k surovým diamantům je vydán certifikát původu, jenž je následně provází na jejich další cestě.
„Těžba diamantů vyvolává velké emoce, je však potřeba mít pro diskusi relevantní informace. Společně s předním českým odborníkem na diamanty a členem diamantové burzy Diamant Club van Antwerpen, Vladimírem Kondratěnkem, a ve spolupráci s Natural Diamond Council v Londýně bychom je rádi veřejnosti poskytli. Lépe se pak mohou rozhodnout, zda dají přednost přírodním diamantům či těm laboratorně vyrobeným,“ říká Dušan Mlynarčík, spolumajitel a ředitel JK Jitka Kudláčková. V jejich rodinném zlatnictví vždy dávali přednost přírodním drahokamům, neboť jejich hodnota v čase roste, a tím i hodnota šperku, jež zdobí. Zákazník tak získává něco navíc. „Laboratorně vyrobené diamanty používáme pouze okrajově na výslovné přání zákazníka. Jedná se o kameny, dle mého názoru pro určitou klientelu. Naše zkušenosti ukazují, že je volí především mladší lidé pro jejich nižší cenu, avšak obdobný efekt jako u přírodního diamantu,” dodává.
Představuje laboratorní výroba řešení?
Laboratorně vyrobené diamanty neboli lab-growny na první pohled od přírodních nerozeznáte. Mají dokonce stejné fyzikální vlastnosti. Rozliší je speciální přístroje, které využívají specifické reakce diamantů na UV záření, například fosforescence. Největší rozdíl tedy představuje jejich původ a hodnota. Bohužel, v tomto směru někteří obchodníci příliš nerozlišují a zákazníkovi pak nabízejí laboratorní diamanty za velmi podobné ceny jako přírodní. „K tomuto by nemělo docházet, neboť v momentě, kdy začaly raketovou rychlostí vznikat továrny na diamanty v Číně a Indii, trh se jimi zaplavil a cena značně klesla. Za poslední necelé dva roky asi o 70 %. Toto by rozhodně mělo být zohledněno i v ceně pro zákazníka, zároveň je důležité ho informovat o tom, zda šperk, o který má zájem, zdobí diamant nebo lab-grown,“ uvádí Mlynarčík. Základním faktorem určujícím cenu je dostupnost
a vzácnost. Zatímco přírodních diamantů se vyskytuje pouze omezené množství, těch vyrobených v továrnách může být teoreticky neomezené množství. Existuje přitom již několik let evropská ISO směrnice, která jasně udává, jakým způsobem je zapotřebí o diamantech hovořit a jak uvádět popisy. Například v Německu a Francii se podle ní již řídí, v České republice se bohužel zatím do povědomí nedostala.
Ekologie – otázka s nejednoznačnou odpovědí
Dalším z častých argumentů, které vyzdvihují laboratorní diamanty, je ekologický aspekt. Ovšem také tento argument je poměrně sporný. K výrobě diamantů v laboratořích se využívají dvě metody. Jedna z nich, High pressure-High temperature má za úkol simulovat podmínky vzniku diamantu v nitru země. Zjednodušeně řečeno, představte si pec s teplotou 1300-1600 °C, do níž vložíte grafit a působením tepla a tlaku se z něho
v řádech týdnů vytvoří krystal. Ten je trochu odlišný od přírodního, ale následně jej lze úplně stejně upravovat, brousit. Druhá metoda, Chemical Vapor Deposition využívá pro vytvoření diamantu zárodečný diamant, který se vloží do komory s horkým plynem (900-1 200 °C) s metanem a vodíkem. „Uvádí-li se ekologický aspekt jako jedna z výhod laboratorních diamantů, měli bychom se zamyslet nad tím, že pro jejich výrobu je zapotřebí obrovského množství energie. Právě země, kde se nachází nejvíce diamantových továren, příliš neřeší uhlíkovou stopu, a tudíž ji nelze nijak doložit,“ upozorňuje Dušan Mlynarčík.
Co se těžby týče, pak ano, jedná se o zásah do krajiny. Na druhé straně je ale nutné dodat, že těžaři investují nemalé prostředky do toho, aby krajinu po ukončení těžby uvedli do původního stavu. Rovněž se již v průběhu těžby snaží o rozvoj krajiny okolní.
Možnost volby je na místě, ale s relevantními informacemi
Není sporu o tom, že lab-growny mají na trhu svůj prostor, na druhé straně však není na místě zatracovat přírodní diamanty. Zákazník by měl mít vždy na výběr. Pokud je pro něho důležitá především cena, laboratorně vyrobený diamant představuje dobrou volbu. V momentě, kdy uvažuje o diamantu či šperku s diamantem jako
o investici, pak přírodní nemá konkurenci. Každý je zcela unikátní svou barvou, tvarem i čistotou a nezřídka se dědí z generace na generaci. Navíc, kdyby došlo k zastavení těžby, znamenalo by to citelný zásah pro země, jejichž ekonomika stojí právě na diamantech. Životní úroveň tamního obyvatelstva by v takovém případě klesla až na úroveň chudoby. Nic tedy není černobílé a zásadní úlohu hrají ověřené informace a transparentnost na straně obchodníků, aby si mohl zákazník svobodně zvolit, která cesta mu nejvíce vyhovuje.
JK Jitka Kudláčková
Šperk je vztah. To je heslo, pod nímž se skrývá filozofie značky JK Jitka Kudláčková. Před více než 30 lety ji založila zlatnice a designérka Jitka Kudláčková spolu se svým manželem Dušanem Mlynarčíkem. Firmu tvoří stabilní tým profesionálů, mezi které patří například mezinárodně oceněný zlatník David George Hrubec nebo zlatník Josef Kozák, který je podepsán pod novou originální kolekcí Kubistik. Zákazníci JK mají možnost při návštěvě showroomu v prostorách budovy Filadelfie na Praze 4 nahlédnout i do přilehlé šperkařské dílny. Více na www.jk.cz.
zdroj foto: Ondřej Košík