Oslavte Mezinárodní den zvířat. Proč je důležité si ho každoročně připomínat?

Mezinárodní den zvířat se každoročně slaví 4. října a připomíná nám, že zvířata jsou nedílnou součástí našich životů. Češi jsou národem pejskařů, podle průzkumů má vlastního psa každá třetí česká domácnost. I přesto mnoho pejsků končí každoročně v útulcích, kam je lidé odloží kvůli nezvládnuté výchově. Přitom dle zahraničních studií je drtivá většina psů v útulcích lidských zaviněním, pouze 8 % je přičítáno osobnosti samotných zvířat. Způsobů, jak pomáhat, je mnoho, jedním z nich je zvíře adoptovat. Jak Češi přistupují k adopci a jak předejít tomu, aby zvíře v útulku skončilo?

Průzkum, který minulý rok provedla Nadace na ochranu zvířat, mapoval situaci mezi 38 útulky. Výsledky ukazují, že ve sledovaném období zařízení celkově přijala 1029 psů, z čehož se více než třetina navrátila původnímu majiteli a přes polovinu bylo adoptovaných.

„Přestože čísla naznačují, že stále více zvířat má štěstí najít nový domov, mnoho z nich zůstává opuštěných. Přitom adopce je jeden z nejlepších způsobů, jak si najít nového chlupatého společníka. Osvěta veřejnosti v této oblasti je jedna z cest, jak snížit počet útulkových psů.  O to dlouhodobě usilujeme a podporujeme nové majitele mimo jiné ve správných metodách výcviku, porozumění potřebám zvířete či vhodné stravě. To vše je totiž klíčové pro harmonické soužití v domácnosti,” vysvětluje Daniela Hlaváčková, marketingová ředitelka společnosti Mars. Podpora útulků a dlouhodobá spolupráce s neziskovými organizacemi jako je Nadace na ochranu zvířat je pro společnost klíčová a díky tomu se jim daří realizovat spoustu edukačních programů a aktivit jako je podpora útulků hmotnými dary nebo dobrovolnickou činností.

Zájem je hlavně o štěňata

Podle dat Nadace na ochranu zvířat (2023), nejkratší dobu pobytu v útulku stráví psi, kteří se zaběhli a jsou označeni mikročipem, tudíž je snazší identifikovat jejich majitele. Největší šanci najít domov mají psi do tří let věku, kteří nevykazují problémové chování, snáší se s dospělými, dětmi i jinými zvířaty. Lidé si nejčastěji vybírají domácí mazlíčky malého nebo středního vzrůstu se spíše submisivní povahou. Naopak nejhůře jsou na tom psi seniorní, nemocní, velcí nebo také bohužel psi s neatraktivním vzhledem. „Často stojí za dlouhým pobytem psa v útulku také nevyjasněné vlastnické vztahy ke zvířeti, kdy probíhá ochranná lhůta pro nalezeného psa nebo vleklé správní řízení, kdy je pes součástí dědické pozůstalosti,“ doplňuje Eva Marlene Hodek, ředitelka Nadace na ochranu zvířat. Jedním z nejčastějších mýtů, který se mezi lidmi rozšířil, je, že pes z útulku musí nutně trpět nějakou „vadou“. Lidé si většinou neuvědomují, že zvířata se v naprosté většině ocitnou v útulku vinou člověka.

Zvažte své možnosti a vědomosti

Před tím, než se rozhodnete si pejska pořídit, si důkladně promyslete, z jakého důvodu ho chcete, kolik času mu jste schopni věnovat a jaké nejčastější aktivity s ním hodláte dělat. Pro budoucí harmonické soužití je zásadní i správný výběr plemena. Každé plemeno má své jedinečné vlastnosti, proto je třeba důkladně zvážit, které se k vám a vašemu životnímu stylu bude hodit co nejlépe. Celkově je dobré si uvědomit, že pes je živý tvor, který potřebuje lásku, trpělivost a čas. „Majitelům mazlíčků se stává, že chtějí typ gaučového pejska na mazlení a omylem si pořídí border kolii, která potřebuje obrovské množství času a aktivit. Představa, že si přivezete pejska domů a on se vychová tak nějak sám, je mylná,“ říká psí trenér s pozitivním přístupem Tomáš Nushart.

Jak společně trávit první dny?

Především si dejte dostatek času, abyste se s pejskem vzájemně poznali. „Popravdě, s tréninkem bych nespěchal. Především bych si chtěl být jistý, že se se mnou pes začíná cítit bezpečně a důvěřuje mi. Procházky bych dělal jen takové, abych viděl, že to na pejska není moc. Může záležet na prostředí, pokud byl třeba zvyklý na vesnici, tak najednou procházka ve městě může být náročná. Zapojil bych jednoduché hry, lízací podložky, čmuchání pamlsků rozházených po celém bytě. Pokud to pejska baví, přetahoval bych se s ním nebo běhal po zahradě. Zkrátka bych především pracoval na společném vztahu. O tom je ve výsledku celý trénink psa. Jasně, patří do něj i sedni, lehni a k noze, ale určitě to nemusí být to hlavní co do pejska v prvních dnech sypat,“ radí psí trenér s pozitivním přístupem Tomáš Nushart.

Co dělat, když nastanou problémy?

Soužití psa s rodinou nemusí jít vždy podle plánu. Jak potom jednat? V první řadě zachovejte klidnou hlavu. Odložení zvířete do útulku by mělo být až krajní řešení situace. To, co považujete za problémové chování, je z pohledu psa úplně normální. Nejpravděpodobněji jste mu v tréninku nevysvětlili, že byste raději, aby se choval jinak. „Nejobecnější rada je, naučte ho dělat něco jiného. Když na vás skáče, naučte ho povel dolů, při kterém ho odměníte za všechny čtyři tlapky na zemi. Když utíká směrem od vás k cizím lidem, psům nebo autům, naučte ho přivolání. Když štěká na návštěvy, naučte ho odložení na pelíšku. Když vrčí na lidi, postupně mu v tréninku představujte, že lidi jsou fajn,“ radí Tomáš Nushart.

Dočasná péče o psa

Tápete, zda si natrvalo pořídit pejska domů? Zvažte dočasnou péči. Poznáte, jaké to je starat se o psa, a zda vám dané plemeno vyhovuje. Ocení ji zejména pejsci zvyklí na domácí prostředí, kteří ve venkovních výbězích útulku trpí a chybí jim blízký kontakt s člověkem. Můžete také pomoci nesocializovaným psům, protože v dočasné péči se jim dostává individuálního přístupu a výchovy, která přispívá k tomu, že snadněji naleznou nový domov natrvalo. „V dočasné péči je pes předán náhradnímu opatrovníkovi do domácích podmínek, který zajišťuje veškerou péči. Náklady spojené s péčí o zvíře jako krmení, veterinární péče nebo chovatelské vybavení, financuje útulek.  Pes je však stále v adopční nabídce útulku. „Dočaskář“, neboli dočasný opatrovatel, má pak zpravidla možnost vybrat budoucího majitele psa. Zvíře zná totiž nejlépe a ví, co je pro něj vhodné.  Mnohdy se ale stane, že „dočaskář“ si zvíře zamiluje natolik, že si jej sám adoptuje,“ uzavírá Eva Marlene Hodek z Nadace na ochranu zvířat.