Taky máte seznam?

Tak jsem si přečetla další výzkum o ženách. Vyšlo v něm, že ženy mají nejlepší sex v 28 a muži ve 33 letech. Kdybych to bývala věděla, počíhám si po svých osmadvacátých narozeninách na nějakého pěkného třiatřicátníka, abych pochopila, zač je sexu loket. Bohužel

Tak jsem si přečetla další výzkum o ženách. Vyšlo v něm, že ženy mají nejlepší sex v 28 a muži ve 33 letech. Kdybych to bývala věděla, počíhám si po svých osmadvacátých narozeninách na nějakého pěkného třiatřicátníka, abych pochopila, zač je sexu loket. Bohužel se mi to nepovedlo, a tak mám už šest let „po sezóně“, o mém partnerovi ani nemluvě.

Podobných informací se na nás valí spousty. Něžné pokolení 21. století je prozkoumané a rozebrané na součástky. Výzkumy a odborníci vědí, kdy jsme šťastné, proč jsme šťastné, kdy jsme zoufalé, a proč, vědí, jak žít „akorát“. A my je čteme. Tudíž víme, kolikrát týdně je dobré se milovat – ano, dvakrát, vy to snad tak nemáte? Víme, co jsou uhlohydráty a kolik kalorií bychom měly denně sníst. („Proboha, Ivano, NE! Džus je JÍDLO!“ volala na mě nedávno moje kolegyně v hubnoucí kúře). Víme, na koho se obrátit v případě problémů – psycholog už dneska není ostuda a lexaurin v kabelce už vůbec ne. A víme, jak pečovat o duši – znám jednu opravdu, ale opravdu spolehlivou kartářku. Jsme flexibilní, kreativní, on-line. Snažím se být také taková a má svůj plán podle posledního střihu: rodinný dům + labrador + dvě děti, princ na bílém koni v ceně. Přiznávám, několik položek ze seznamu jsem už vzdala, a nejen proto, že mám alergii na psí chlupy. Naopak do něj přibyla návštěva New Yorku a Nového Zélandu a dalších pár míst na světě. Jen nevím, jestli to stihnu – jestli my všechny své seznamy stihneme. Někdy mám pocit, že ve sprintu za štěstím trochu ztrácíme samy sebe. Útěchu nacházím, když se dívám na život svojí babičky. Moje babička nikdy neviděla pyramidy, Niagarské vodopády, nepodívala se z Eiffelovky, nelyžovala v Alpách, nenavštívila Tibet, nebyla u psychologa a v kabelce má místo lexaurinu čtyřlístek pro štěstí. Myslím si, že na svém životním seznamu neměla kromě šťastné rodiny a fantastických buchet nic moc dalšího. Bez zvláštní pomoci zvládla smrt řádící v rodině, psychický koplas syna i dědovy nevěry. Nevím, jestli se ve svých 83 letech dostane do výzkumů dnešního ženského světa. Snad jen v případě, že by dělala modelku. To ale bohužel … Do statistky se lidský život nevejde, stejně jako milování, nenávist nebo štěstí. Tak než sáhnete po lexaurinu, zkuste procházku. Místo na seznamu Nového Zélandu nahraďte víkendem na chatě v Krkonoších. A když bude nejhůř, hledejte čtyřlístek!   Ivana Králová