Edith Giovanna Gassion přišla na svět 19. prosince 1915 v Paříži doslova na ulici, a než se stala obdivovanou zpěvačkou, zažila toho opravdu hodně. V dětství trávila čas mezi potulnými zlodějíčky, umělci, pasáky a prostitutkami, anebo ve vykřičeném domě, který měla pod palcem její babička.
Stvořil se „žabec-vrabec“
Jak vyrůstala, tak na živobytí si vydělávala všelijak, nejvíce však pouličním zpíváním. Se sestrou Simone si obstaraly peníze tím, že Edith zpívala, Simone tančila a spravovala peníze.
V roce 1935 ji na ulici objevil majitel baru Louis Leplée, který ji představil na scénu pod jménem Môme Piaf. Koneckonců to byl Leplée, který pro ni stvořil umělecké jméno Piaf, což znamená vrabec, přesněji „La mome Piaf“ (Žabec-vrabec).
Raymond Asso jako trpělivý spasitel
Když umřel její první producent, který se ji snažil prosadit, vzal si ji pod křídla Raymond Asso, který se rozhodl z ní udělat hvězdu. Byl nejen vlivný, ale také velice trpělivý – snažil se ji přivést k společenským způsobům a řádnému životu. Mimoto ji naučil číst, psát a představil ji skladatelům i textařům, kteří ji na míru začali skládat písně. Asso jí rovněž zařídil řadu důležitých angažmá, což excelovalo jejím vystoupením ve slavném kabaretu A. B. C (1937). Od té doby její sláva jenom rostla.
Její životní láska tragicky zemřela
Zpívat nepřestala ani během druhé světové války, po které se stala definitivně nejúspěšnější francouzskou umělkyní doma ve Francii i v zahraničí včetně USA. Jejími blízkými přáteli a milenci byla řada známých i neznámých mužů, herců a zpěváků, kteří prorazili díky jejímu vlivu. Největší láskou se však stal boxer Marcel Cerdan, který ale bohužel zahynul při letecké nehodě.
Marlene Dietrich byla její nejlepší přítelkyní, která ji svědčila na její svatbě (1952), kdy si brala zpěváka Jacquese Phillse. Jejich láska neměla však dlouhého trvání a po pár letech se stejně rozvedli. Poté nastal kolotoč neustálých zvratů v jejím milostném životě.
Žena, která svým zpěvem dobyla svět
Přestože její život byl protkaný všelijakými neštěstími, nemocemi a drogovou závislosti, stále zůstala žádanou šansoniérkou, která vyprodala pařížskou Olympii stejně jako newyorskou Carnegie Hall. Svým pronikavým zpěvem 147 cm vysoká žena se proslavila v celém světě. K nejslavnějším písním patří například šansony jako Non, je ne regrette rien, L´etranger, Milord, Mon légionnaire, La foule, Mon Dieu nebo La Vie En Rose.
Špatný zdravotní stav nastartoval pauzy v kariéře
I když se vdala ještě jednou – za Théa Sarapoa, kvůli svému vážnému zdravotnímu stavu, (vedle mnoha jizev a zranění z autonehod měla rakovinu jater a slinivky břišní) musela trávit spoustu času v nemocnici, a to vyžadovalo stále častější pauzy v kariéře. Pár měsíců před svou smrtí si naposledy zazpívala – 18. března 1963 a 10. října 1963 – zemřela. Na její pohřeb – 14. října 1963 přišlo čtyřicet tisíc lidí a pochována je na hřbitově Pere-Lachaise.
Knihu o životě Edith Piaf napsala (mimo i jiné autory) taky její sestra Simone. Kromě toho se natočilo několik filmů a divadelních her. Proslulý je například i muzikál maďarské spisovatelky Évy Pataki – Edith a Marlene, který je uváděn i na českých jevištích nebo film – Edith Piaf od režiséra Olivier Dahan.