Slušnému chování učíme své děti, za každé nezdvořile odseknutí je káráme a sami se pak chováme, jako by nás právě vypustili z chlívku. Zkuste se na chvíli zastavit a zeptat se, zda se vaše chování přibližuje královskému stolu či zvyklostem orangutanů.
Proč se řídit slušným chováním?
Slovíčko etiketa vzniklo někdy ve staré Francii. Ostatně kde jinde bychom mohli očekávat zdvořilé způsoby
a ohleduplnost než na královském dvoře. Vše se postupně vyvíjelo a upravovalo podle konkrétních situací. Většina zvyklostí a způsobů přežila do dnes. Mnozí z nás však zapomínají, k čemu ohleduplnost vůči svému okolí slouží. Pojďme si konkrétní základy připomenout.
Takt vs. hulvátství
Ačkoliv veškeré slušnosti při společenských vztazích vznikaly po staletí a dnešní moderní způsob žití je diametrálně oddálil, neznamená to, že bychom měli zapomínat, kdy je vhodné pozdravit a kdy za co poděkovat. Hulvátství se bohužel šíří stejně rychle jako kdysi mor a tak není zbytí, než svému okolí alespoň taktně občas naznačit, kde končí hranice slušného vychování a kde začíná sebestředná nestydatost.
Cit pro danou situaci, zdvořilost i tolerance vyplývá z výchovy, kterou nám dopřála naše rodina i okolí, z povahy, kterou vlastníme i z charakteru, který jsme si za svůj život „vybudovali“. Není nic příjemnějšího, než se orientovat v základech společenské etikety, abychom se ve společnosti cítili co nejlépe. Naše vstřícnost se odrazí i v našem protějšku a tak místo neurvalého „štěkání“ nastolíte příjemnou atmosféru, ať už budete kdekoliv.
Vraťte se v čase zpět
Nepoukazujte na chyby a neslušné chování ostatních, za každých okolností se chovejte podle vlastního úsudku a nejlepšího svědomí. Vynechejte ze svého slovníku vulgarismy, alespoň ve společnosti. Neskákejte druhým do řeči. Nežvýkejte s otevřenou pusou. Nesrkejte. Odložte u jídla veškeré moderní vymoženosti od mobilu počínaje, tabletem konče. Za každou maličkost druhému poděkujte, uvidíte, bude rád. Pánové, před dámou se při pozdravu nepatrně ukloňte a otevřete jí dveře do místnosti. Dámy, nechejte si sundat kabát a podržet židli při sedání, nemusíte být zaručeně ve všem emancipované.
Važte si svých nejbližších
Tolerujte svým nejbližším přešlapy i určité chyby, pokud je to možné, oni udělají to stejné pro vás, až se vám stane nějaké faux pas. Pomožte starší sousedce s nákupem, nebo své babičce zaběhněte pro obědy do školní jídelny. Vždyť právě společnost je to nejcennější co máme a málokdy si uvědomíme, jak málo si jí ve skutečnosti vážíme.