Staré pražské hampejzy, bordely a masérské salony
Nejstaršímu řemeslu na světě, tzv. sníženému, se dařilo i v minulosti. Ještě dnes se v Praze najdou staré domy označené symbolem prodejné lásky. Provozovny, které nabízely v minulých staletích štědrou náruč povětrných ženštin, bývaly označovány dlažebním kamenem ve tvaru srdce, dobře známou červenou lucernou či domovním znamením zobrazujícím kopulujícího kohouta. To dalo vzniknout i lidovému názvu těchto institucí. Z německého pojmenování kohouta Hahn vzniklo hahnenbis, přeneseně hampejz.
Nevěstinec patřil faráři
O tom, že hampejzníkem mohl být i v minulosti kdokoli, svědčí třeba písemný pramen ze 14. století, podle nějž si farář podskalského kostela sv. Jana páter Ludvík Kojata zřídil nevěstinec a provozoval i hazardní hry. Ve středověku bychom pražské hampejzy našli v místech pozdějšího Josefova. Jednomu z domů v Břehové ulici se říkalo Starý hampejz a podle něj se i jeho okolí říkalo V Hampejze.
Na Starém Městě pražském, hlavně v židovské čtvrti, nebylo ve středověku vzácností potkat nevěstku. Prostitutky se tehdy dokonce sdružovaly do cechů, chodily do společnosti,volně se pohybovaly po městě a propagovaly své povolání. Rozkvět jejich řemesla byl zastaven rychle se šířící syfilidou.
Masérské salony a krása bez závoje
Prostituce zažila boom v době renesance. Svou náruč nabízely prostitutky ve vyhlášeném bordelu v Pasířské ulici (dnes U Radnice), v domě Tobiáše Nejedlého. Proslulý a prosperující byl i hampejz Slavaty z Chlumu a Košumberka na Staroměstském náměstí. Lehké ženy tehdy stejně jako dnes nepracovaly jen v kamenných provozovnách, bývaly k zastižení třeba na Uhelném trhu v blízkosti domu U Tří schůdků.
V 18. století fungovaly v Praze desítky vykřičených domů. Jedním z nich byl třeba bordel v Kaprové ulici, který patřil madam Flecklové. Na svou dobu luxusní zařízení nabízelo své služby nejen bohatým pánům, ale i opuštěným paničkám, jejichž smutek a samotu zaháněli svalnatí mladí muži. Madam Flecklová svůj podnik vylepšila i nabízením „krásy bez závoje“.
V minulosti bývaly vyhlášené nevěstince ve Spálené ulici, Pařížské ulici či v Ungeltu v domě U Zlatého prstenu. Studenti a vojáci, zkrátka ti, kteří měli hlouběji do kapsy, si užívali i v podniku Doroty Devanové v domě U Jalovcového keře. Masérský salon Dvořačka v dnešní Široké ulici nabízel více než jen masáže. Podobný podnik, který sídlil v Platnéřské ulici, se honosil nápisem nad vchodem: Našemu konání buď boží požehnání…
Kolik za „omakání koziček“?
V první čtvrtině 20. století se za nevěstkami chodilo třeba do vyhlášeného bordelu Emanuela Goldschmidta v domě U Červeného páva nedaleko Karolina. Jeho častým návštěvníkem byl třeba hudební skladatel Gustav Mahler, spisovatel Franz Kafka či novinář Egon Ervín Kisch. Krásy místních sexuálních pracovnic oslovily i arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este nebo posledního rakouského císaře Karla I.
Za povšimnutí stojí i ceny služeb, které prostitutky poskytovaly. Podle ceníku z roku 1932, kdy se půllitr piva pořídil za 1,30 korun, v podniku madam Anežky Pádivé na pražských Vinohradech v Úzké ulici stálo „omakaní koziček“ pouhých pět korun, „štych obyčejný“ vyšel na 20 korun a za „štych s asistencí druhé dámy“ musel zákazník sáhnout do šrajtofle hlouběji, stál 50 korun. Vojáci a trampové měli u Anežky Pádivé třicetiprocentní slevu…
Text: Lenka Fukalová, foto: E. J. Bellocq, wikipedia.org.
zdroj: www.praha-levne.cz