Ti, kterým paměť slouží lépe, si tuto půvabnou a sympatickou herečku vybaví z reklam na Vodafone, Bohemia chips, Nestle nebo Ferrero Rocher. Ostatním jistě utkvěla v paměti jako mladá Klárka ve filmu Rafťáci, o kterou vedli Vojta Kotek a Jiří Mádl velký boj. Na obrazovkách je však Andrea k vidění i dnes a to každé úterý a čtvrtek na ČT1 v rámci opakovaného vysílání seriálu Vyprávěj, který připomíná historické události Československa v době od 60. do 90. let. Na Primě můžete vidět Andreu Kerestešovou v roli moderátorky a to v novém komediálním pořadu Překvápko po boku Martina Dejdara. Nakonec by se vám neměl uniknout ani první film režiséra Romana Kašparovského s názvem Všiváci, ve kterém si Andrea zahrála společně s herci Ondřejem Vetchým, Jiřím Langmajerem, Terezou Voříškovou, Ivou Janžurovou a dalšími. Andrea však není pouze herečka, ale rovněž milovnice zvířat, zejména pak koček. Má sociální cítění a zajímá se o charitu, proto je k vidění na několika charitativních kalendářích, například na kalendáři Psí život, který již třetím rokem zorganizovala herečka Patricie Solaříková. Svého ducha však Andrea našla ve fotografii a tak jen málo kdy ve svém čase spouští fotoaparát z rukou.
Její tvorbu si můžete prohlédnout například na tomto Facebookovém profilu. Kdo by měl zájem, může až do 23. 3. 2015 navštívit její výstavu s názvem Syndrom aneb mezi nebem a zemí, v prostorách Ecoart Salon Rolland, v Praze. Na fotografiích jsou vidět například Jan Budař, Petra Horváthová i Andrein partner Mikoláš Růžička.
O své výstavě, o filmovém světě i něco málo o sobě samé mi Andrea prozradila v následujícím rozhovoru:
Herectví se věnujete asi deset let, jaká byla Vaše první role ve filmu Rafťáci? Jak jste se s ní „poprala“?
Byl to můj první film, byla jsem tam spíš jako ve snu. Neprala jsem se, spíš jsem si to užívala.
Nevadilo Vám, že roli Kláry, kterou jste ztvárnila, dabovala Andrea Elsnerová?
Tak víte, že mi to bylo líto, nedovolili mi ale mluvit Slovensky a Česky jsem neuměla. Musela jsem to přijmout.
Divákům jste utkvěla v paměti i díky seriálu Vyprávěj, který zrovna opakovaně vysílá ČT1. Role Evy Dvořákové skýtá mnoho emočních situací. Které období jste si během natáčení seriálu nejvíce užívala?
Snad každé, vždy to bylo jiné. Ale nejvíc mě bavilo když jsme se štábem odjeli někam točit, třeba do Německa, Chorvatska, nebo klidně i na Jizerky. Byla to totiž pokaždé zábava.
Kolik toho máte s Evou společného?
Ani moc ne, Eva byla hodně submisivní, což já nejsem. Já jsem malý bojovníček. Musím mít na vše názor. Tak asi jen to že byly Slovenky a rodina pro ně byla základ.
Které období, či která situace byly ve Vyprávěj naopak nejnáročnější?
Když měla Eva rakovinu. Cítila jsem velkou zodpovědnost, aby to nepůsobilo trapně i vrámci toho, že jsem hrála o 20let starší ženu. V té době jsem se o sebe ani v civilu moc nestarala, abych aspoň trochu vypadala unaveně a smutně.
Jaké máte herecké vzory? Je někdo s kým si toužíte zahrát?
Vzorů je hodně. Mě baví, když je někdo ve své roli specifický a zároveň tvárný. Z českých herců zbožňuju umění Niny Divíškové.
Mimo jiné se věnujete i fotografování. Co pro vás zachycení konkrétních osob a okamžiků znamená?
Je to pro mne terapie. Zároveň se snažím uchopit svůj rukopis, dnes už fotí každý. Fotím hodně intuitivně, nemám ráda umělé pózy, zajímá mne podstata okamžiku, upřímnost a výpověď. I když někdy fotky stylizuju do myšlenky, snažím se, aby fotografovaný nemusel být nikým jiným než sám sebou.
Navštívila jste Indii, Čínu i Afriku. Která z těchto zemí ve Vás zanechala největší dojem?
Každá krajina je neopakovatelná. To je na tom krásný, vnímat tu rozmanitost světa. Afrika je nejvíc kontrastní s naším světem. Indie je mnohem duchovnější, než ostatní krajiny, Čína je na můj vkus příliš přísná.
Právě je k vidění Vaše druhá výstava, s názvem „Syndrom aneb mezi nebem a zemí.“ Prozraďte čtenářům, co je na výstavě čeká a kde ji mohou spatřit?
Je to výstava o hledání pravdy a duality, ve výsledku je zajímavé zjistit, že svět přece jenom není černobílý a pravda je relativní. Je to takovej myšlenkovej sled, kde jsem se snažila zachytit, muže, ženu, lásku, přetvářku, dobro, zlo, život i smrt. Obrazy jsou tištěny na knihařské plátno a každý z nich je vložen do starých rámu, které jsem někde našla nebo dostala a dala je slepit zpátky dohromady. Do 23. 3. Jsou naposled vystaveny a zároveň určeny na prodej na Francouzské ulici, v Eco salonu Roland.
Dle mnoha fotek jste velkou milovnicí koček, věříte, že mají sedm životů a jsou to mystické bytosti?
Na zvířatech miluji jejich upřímnost, intuici a hebkost. Kočky obzvlašť jsou osobnosti, taky mají vysoké vnímání, dokážou zpracovat negativní energii, tím pádem vás chrání. Já jsem bez zvířat taková poloviční, patří ke mně od dětství.
Podporujete charitativní akce, jak moc je podle Vás sociální cítění, ať už k lidem či zvířatům důležité?
Cítění je vysoké, snažím se pomáhat, jen mě v posledni době některé charity nedávají smysl…. Přijde mi, že je to jen záminka za obchod a prestíž. Možná bychom někdy měli pomoct nejdřív sami sobě. A tím bychom pomohli ostatním.
Všude na internetu se o Vašem příteli Mikoláši Růžičkovi píše jako o Vašem životním partnerovi, předpokládám tedy, že je to skutečně muž Vašeho života? Uvažujete o rodině?
To nemůžu vědět, dokud nebudu na konci života. Každopádně je to náš vztah, proto se nechceme svěřovat o našich osobních cílech veřejně. Je hezký si zachovat kousek osobních a intimních vztahů.
O čem sníte? Kde se vidíte za deset let?
Sním pořád, miluju to… Sny nevyslovuji, ale na základě snů, si tvořím cíle a pak k nim směruju. Nic není nemožné… Jen je potřeba věřit.
Jaké máte oblíbené přísloví?
Vlastně ani nemám… Spíš se snažím žít podle základních pravidel.. .Protože i svoboda má zodpovědnost.
Více na www.kerestesova.cz