Udržet si šťastné partnerství, co vydrží napříč věkem a problémy, co vás na cestě životem potkají, není zrovna nejjednodušší a podle slov zkušených mužů ošlehaných věkem, to chce nejenom trpělivost, vytrvalost
a odhodlání, ale i snahu budovat vzájemnou důvěru, povznést se nad hloupostmi, umět odpustit, ale také vážit si toho druhého se vším, co k němu patří.
Josef (63): V manželství neexistuje on a já, ale my
„Ženil jsem se jako mladý, nezkušený a neskutečně zamilovaný. Teď jsem sice zestárl a zmoudřel, ale na citech, které opětuji své Lidce, se opravdu nic nezměnilo. A dá se říci, že čím stárnu, tím si všechny manželské výhody víc užívám. Své ženě jsem vděčný za spoustu věcí, obohatila můj život, rozšířila mi obzory a především mi ukázala, že rodina je víc, než několik tisíc na účtu. Ve svých třiceti jsem šel po penězích jako divý, chtěl jsem mít všechno, ale díky zbrklému investování jsem přišel o všechno. Moje žena mi tehdy neřekla ani slovo, byla mi oporou a podporovala mne v těžkém období, kdy jsme málem přišli i o střechu nad hlavou. Před lety, až bylo po všem mi řekla, že na mně jasně viděla, že jsem na dně, a tak mi nechtěla ublížit ještě víc tím zbytečnými výčitkami, co akorát druhého bolí. Pochopte hned na začátku, že teď nejste on a ona, ale dohromady tvoříte jeden výjimečný celek. Láska je dar a jenom nevděční lidé, jako jsem byl i já, si ji neváží a dokonce ji upřednostňují před majetkem a mocí. Tímto chci své ženě poděkovat, že zůstala stále stejná jako jsem ji poznal. Chytrá, krásná, se smyslem pro humor a milující maličkosti,“ líčí svůj životní osud Josef, který při našem rozhovoru měl slzy v očích a zároveň se v nich zračil respekt ke své drahé polovičce.
Ctibor (66): Odloučení velkou lásku rozfoukává, kdežto tu malou uhasí
„Celý život jsem se plavil po mořích na záoceánských parních, začínal jsem jako plavčík a po letech si sáhl na hodnost kapitána. Mí kamarádi, co také zasvětili svůj život lodi, se rozváděli, znovu milovali a zase o lásku přicházeli, kdežto moje žena na mne trpělivě čekala u nás doma. Společnými silami jsme postavili dům (měsíc jsem byl doma, tři měsíce v práci), vychovali dva syny a teď konečně máme čas na to být spolu a užívat si. Když táhnete za jeden provaz, milujete se a víte, že ten druhý je na tom stejně, najednou je možné naprosto cokoliv,“ uzavírá zkušený námořník, co sice viděl všechny přístavy světa, ale nejvíc se mu líbí na zapomenuté vesnici hluboko v lesích po boku své manželky Libuše.
Karel (59): Nevyléčitelného svůdce vyléčí jedině tvrdý náraz
„Pokládal jsem se za milovníka žen, jedna mi nestačila a nejraději bych chtěl mít každý den jinou. Díky tomu, že jsem jezdil s bagrem po stavbách, mohl jsem si nerušeně sem tam užívat, aniž by se na to přišlo. Svou ženu jsem ale přesto nikdy nepodvedl, ji jsem totiž vroucně miloval. Když ale procházela těžkou nemocí a já si jenom představil, že ji možná ztratím, uvědomil jsem si, že žádnou jinou už nechci držet v náručí. Proč totiž ztrácet čas s krásnými náhradami, když vás doma čeká ztělesnění dokonalosti. Kamarádi sice namítali, že jsem mohl zůstat s krásnějšími, ale co, já si vybral a sakra dobře jsem si vybral. Stázka sice nepatřila mezi krasavice, ale měla v sobě něco, co mne u ní drželo.“