Kdysi jsem vyrazila se svými kamarády do Venezuely. Dovolenou jsme pojali odpočinkově, trochu jsme cestovali, jinak popíjeli dobrý karibský rum. Když jsme se pak vrátili do Čech a šli s dalšími lidmi do hospody, nestačila jsem se divit. Zjistila jsem, že jsem asi byla na úplně jiné dovolené, než mí kamarádi – dva kluci.
Ty historky jsem zažívala poprvé až během jejich vyprávění. Netušila jsem, že jsme prožili takové dobrodružství.
Nebreč, přece něco vydržíš, jsi přece chlap, slyší kluci od malička. Místo Popelek a hraní na svatbu je vzrušuje Superman, rytíři a odvážní piráti, kteří umí neuvěřitelné věci. A vždycky si ví rady. Jenže muži nemají vždy k dispozici kouzla a nadpřirozené schopnosti, přesto se od nich čeká, že si pokaždé se vším budou vědět rady. Pokud muž nezná řešení, má pocit že je to jeho chyba. Superman by si s tím přece poradil. A odtud je už jen malý krůček, ke lhaní v situaci, kterou chlap neumí vyřešit.
A jelikož my ženy od mužů neočekáváme krásu, ale skvělé výkony, mají muži všeobecně tendenci k přehánění
a zveličování věcí. Vždyť my vlastně chceme, aby ten náš chlap byl superhrdina. A on (nejen) kvůli nám pak vypráví, jak ulovil dvoumetrovou štiku, dokázal ujet na kole sto kilometrů, říct šéfovi do očí, co si o něm myslí.
Pokud vám váš partner líčí své hrdinné činy v době námluv, má to i svá další pozitiva: pokud pro něj není lhaní úplnou samozřejmostí, stoupne mu ze stresu krevní tlak, vyplaví se adrenalín a tím pádem se i více prokrví
a zvětší penis.
To my ženy zase zveličujeme své emoce. Kolikrát slyšíte sama sebe říkat: ty nikdy nedáš nic na své místo, vždycky musím dělat všechno sama. Já ho snad za to zabiju. Ale je to tak doopravdy?
Text: mž