Legenda o vášni (tragikomická verze)
Nedávno se se mnou jeden kolega z práce dohadoval, že posuzovat člověka podle rysů v obličeji je nesmysl. Já jsem ale přesvědčená,
že právě tohle o nás mnohé napoví. Hádala jsem se s tímhle nevěřícím Tomášem až do morku argumentačních kostí tak vášnivě, že málem praskaly okenní tabulky. Mám totiž za to, že vášnivého jednice poznáte právě podle očí a rtů.
Všichni tvořiví nadšenci a otevření vášnivci, které jsem ve svém životě poznala, měli plnější rty a velké oči. Naopak jedinci říznutí cynismem a rezervovaností se vždycky vyznačovali úzkými rty. Do jednoho takového experta jsem se bláznivě zamilovala, protože byl neskutečně charismatický, vtipný, sečtělý a v neposlední řadě úspěšný muž pevných a jasných stanovisek. Ačkoli si na kdovíjaké romantické chvíle a polibky příliš nepotrpěl, propadla jsem jeho chladnému šarmu jako gambler automatům. Jaké ale bylo moje překvapení, když mi po třech měsících oznámil, že je ženat a v očekávání prvního potomka. Bylo mi příšerně.
To ty jeho zatracené úzké rty! Měla jsem si toho všimnout, dokud byl čas! A možná jsem si taky mohla povšimnout, že mizí-li někdo z ložnice vždy bezprostředně po veselých radovánkách neznámo kam…zřejmě na vás z jeho strany žádost o ruku nečeká. Nu, zatracené růžové brýle jsou opravdu destruktivním nástrojem, který si na svůj naivní obličej nasazujeme bohužel dobrovolně.
190 centimetrů, 90 kilo. Chlap jako hora. Koukal na mě zvědavým pohledem ve chvíli, kdy jsem na dovolené v Jeseníkách seskočila na vrcholku kopce z lanovky. Poté mě zdatný lyžař oslovil
a celý můj singl třídenní horský víkend probíhal v seznamovacím duchu s tímto potenciálním amantem. Podotýkám, že ve vší počestnosti, neboť jsem s ním trávila hodiny na sjezdovce
a večer u vinného střiku pozorně naslouchal mému vyprávění o životě. V kontrastu k velkému tělu měl trochu dětský obličej. Malé oči, tenké rty. Nebyl můj typ, ale jeho gladiátorská figura
a schopnost naslouchat lehký defekt brzy smetli ze stolu. Nadějně vypadající známost skončila přesně po dvou měsících. Můj nový milý totiž nemluvil. Z úst vypouštěl pouze základní informativní věty a odpovědi ano, ne, nevím. Jeho naslouchavost se ukázala být spíš zvláštní neschopností komunikovat a vyjadřovat svoje názory. Byl to opravdu podivný jedinec, zřejmě trpící nějakou sociální fóbií. Proto ty oči jakoby dívající se dovnitř sebe sama, malé, neotevřené světu a dovnitř vpáčené rty. Debatní pokusy vypáčit z něj informace, v čem je zakopaný pes, končily vždy jedinou odpovědí: Já jsem prostě takovej. A tak i tento dvouměsíční pokus o vztah provázený nesmělými polibky pubertálního ražení skončil debaklem.
Nu, pak přišel na řadu čtyřicetiletý krasavec ze seznamky, kterýžto tedy rozhodně nevykazoval známky jakéhokoli chladu. Měl rty až hříšně plné, krásně tvarované, na muže to byl opravdu unikát. Charisma z něj sálalo na sto honů a první společné seznamovací kávy byly provázeny permanentními flirtozními pohledy kolem se vyskytujících žen a dívek. Klofla jsem krasavce hollywoodských rozměrů se šibalským pohledem. Konečně? Tenhle nadějný románek trval přesně tři měsíce. Do doby, než jsem se dopídila, že je tento domnělý gentleman majitelem firmy v insolvenci, strůjcem několika finančních podvodů a v neposlední řadě „majitelem“ dalších tří děvčat pro pobavení. A co je na tom nejvtipnější? Ani jednou za celou dobu mě vášnivě nepolíbil. I když, vzhledem k tomu, že svůj rozptyl byl nucen dělit mezi více subjektů, dá se celá situace s přimhouřením všech tří očí pochopit.
Nu, na charakter jsou i mimická pravidla krátká. 🙂
Na základě drobné analýzy tématu vzniklo následující video: https://www.stream.cz/chlapidarium/10010110-vasen#nejnovejsi