Když mi bylo 12 let, dočetla jsem se v časopise Bravo, že zemřel jakýsi Freddie Mercury. Do této chvíle jsem o tomhle člověku neslyšela. Dodnes vidím před očima ten titulek. „Freddie Mercury zemřel na AIDS.“
O tom, co je AIDS, jsem neměla páru zrovna tak, ale vizuál Freddieho mě natolik zaujal, že jsem od té doby byla nejvěrnější fanynkou Queenů na světě. Nebo alespoň minimálně v Brně a okolí. In memoriam, pochopitelně. A to mi až na drobné odchylky (proložené dlouholetým fanouškovstvím KORN, SOAD, Soulfly, Sepultury a dalších metalových nářezů) vydrželo dodnes. V průběhu následujících let jsem přečetla všechny Mercuryho životopisy a prohrabala se svědectvími o jeho životě. Musím říct, že jeho sexuální apetit byl asi stejně tak výbušný jako jeho projev na podiu. A stejně tak nespoutaný. Může se to zdát legrační, ale i přesto mě neskutečně inspiroval. Mám na mysli profesní život, přístup k tvůrčí energii.
Zároveň mi ale v jednom kritickém životním období hučel jako strašák v hlavě. Bylo to v době, kdy jsem se bláznivě zamilovala do jednoho charismatického čtyřicátníka. Odolávala jsem mu necelé dva týdny a pak se vrhla bezhlavě do víru fyzické i duševní vášně. A protože to byl chlapík společensky i jinak dobře postavený, nemohlo být pochyb o tom, že jistě dbá na své zdraví a to i v oblasti intimní. Po třech měsících společného „soužití“, kdy má zamilovanost dosahovala maximálních rozměrů, jsem narazila na jeho otevřený počítač, který nechal stát opuštěn v obýváku. Měl zde mimo pracovních okének také rozjednanou konverzaci se třemi atraktivními ženami. A na kamarádky z dětství
či sesterskou komunikaci to podle obscénních výrazů zde užívaných rozhodně nevypadalo. Jednalo se o flirt dvojsmyslných ražení, ze kterých bylo zřejmé, že mám tu čest s ukázkovým polygamistou.
Když se dopídil, že nechávat odložený notebook bez dozoru nebyl nejlepší nápad, stál už v podstatě mezi dveřmi, ze kterých jsem ho vykopla ven. Když jsem pak rychle vyhodnotila situaci, udělalo se mi mdlo.
Byla velká pravděpodobnost, že své návyky neaplikovat ochranné prostředky aplikuje u všech svých nocležnic. Tři měsíce čekání na den, kdy budu moct konečně zavítat na venerologii nechat se otestovat, byly pekelné. V čekárně jsem se cítila jako vyvrhel a pokleslá sexuální pracovnice v jednom a místní doktor, pán v letech v životní nenáladě s opovržlivým pohledem, mi na dobrém pocitu nepřidal. Čtrnáctidenní čekání na výsledky vygenerovalo z mé hlavy veškeré katastrofické scénáře světa. Představovala jsem si, jak se s cejchem nevyléčitelně nemocného renegáta potácím bezcílně životem, jak všechno skončí.
V den D jsem hypnotizovala mobilní telefon tak, že snad chyběl jen krůček k telekinezi. A když v odpoledních hodinách zazvonil, aby mi sestra oznámila výsledek, na chvíli mi ztuhla v žilách krev. Výsledek byl negatviní. Kámen, co mi spadl ze srdce, musel být slyšet na míle daleko. Uvědomila 
jsem si, že s podobnou razancí padá člověk na dno, když slyší opačný verdikt. A musím obdivovat ty, kteří s něčím takovým dokážou žít a relativně normálně fungovat. Říká se „každý strůjcem svého osudu.“ Ale ruku na srdce,
kdo z nás někdy neudělal chybný krok? Své o tom ví nešťastníci,
které nakazil třeba jejich první partner..
Nyní se můžete podívat na nový díl CHLAPIDÁRIA
https://www.stream.cz/chlapidarium/10010505-rizikove-sexualni-chovani#nejnovejsi