Postel je velmi příjemné a pro nás workoholiky také vytoužené místo k odpočinku. Bohužel i toto se někdy může proměnit doslova v očistec. My, kteří jsme vzhledem k pokročilému věku dotčeni více než několika polibky, bychom mohli vyprávět.
Určitě jste alespoň jednou za život potkali jedince,
se kterým to dříve či později skončilo právě v posteli. Záměrně píšu skončilo. Protože repríza se z „technických důvodů“ již nekonala. Je zajímavé, že se tohle sousloví běžně používá, aniž by se nad tím někdo hlouběji zamyslel. V posteli by to přece mělo všechno začít. Ale často tomu je právě naopak. Vím
o tom své z osobních zkušeností i zážitků některých kamarádek.
Osobně jsem zažila chlápka, který při první soukromé návštěvě vyrukoval s jistou sexuální pomůckou, která byla zjevně již několikrát použita. Musím říct, že takhle rychle jsem snad ještě odnikud nevyšuměla. Přesněji řečeno nevypadla.
Další expert se zase pokoušel udělat alfasamčí dojem a jako inspirace mu zřejmě posloužil některý ze stupidních pornofilmů západoněmecké produkce. Sprosté hulákání prokládané mírnějšími výrazy typu
„Jeď bejby“, „Kotě, ty seš fakt dračice“ jednu moji známou vyvedly z míry tak, že v choulostivé situaci dostala záchvat smíchu. A bylo po ptákách. Doslova a do písmene.
Větší než malou dávku ponížení a trapnosti zažila kamarádka ve chvíli, kdy jaksi v dominantní pozici trůnila na loži na svém příteli za notného doprovodu orgastických vzdechů. V té chvíli totiž periferním zrakem shledala, že je mezi dveřmi sleduje partnerův desetiletý bratr. Neexistuje spolehlivější antikoncepce. Tedy vlastně ano. Pro ilustraci přikládám úryvek z mé děsuplné knihy Chlapidárium, kde v jedné z povídek líčím blízké setkání třetího druhu.
Bylo to za mých mladických let, kdy jsem prosebně očekávala první intimnější sbližování s jedním mladistvým krasavcem. Tento mne po dvouměsíčním ctnostném randění toho času konečně pozval domů.
A já bláznivě zamilovaná v toužebném očekávání napětím a vzrušením téměř umdlévala.
Do malého kamrlíku, který pomalu otevíral, jsem se nedočkavě hrnula. Bylo zhasnuto. Vedl mě za ruku k velké posteli, kam jsme se posadili. „Chci ti něco ukázat,“ šeptal a chystal se rozsvítit. Bylo jasné, co bude následovat. A to vypadal předtím tak nesměle. Dekórum se mi odporoučelo s vypitým vínem a bouřícími se hormony. Začala jsem pana (dříve) Chladného bez skrupulí líbat. Hodnou chvíli jsme provozovali něco, co by se dalo nazvat pokusem
o předehru. Můj hostitel, zjevně rozrušen, mě ale znenadání odstrčil a vyletěl jako namydlený blesk. „Proboha, toto nesmíme dělat!“
Zůstala jsem na rozválené posteli jako opařená. „Tohle nemůžeme, na tohle je moc brzo, moc brzo,“ blekotal polonahý uprostřed pokoje ze tmy směrem ke mně.
Na stěně jsem nahmatala vypínač. Pokoj zalilo světlo a mě něco polilo. Bylo to horko.
Všude, kam oko dohlédlo, byly různě rozvěšeny nebo se válely rozkreslené či hotové portréty Ježíše. Ježíš temperami, tužkou, fixou, propiskou, hlava Ježíše plačící, smějící se, zádumčivá, zamračená. K hodnocení tohoto absurdního výjevu mě nenapadlo adekvátní slovo. Kromě: Ježíši, kde to u všech svatých jsem?!
Pan Chladný, alias Ježíš, poklekl u mých nohou. Sklopil hlavu k zemi a trhnutím ji zvednul. „Tohle je to, co jsem ti chtěl ukázat. Tomuhle muži vděčím za to, jaký jsem. Tak jako Ježíš nás miluje, ať je mi svědkem,
že já miluji Tebe. Prosím, neuspěchejme nic, byl by to hřích. Podívej, tohohle jsem namaloval pro tebe, “ strkal mi pod nos Ježíše zádumčivého. Tvářil se jako při umučení a zíral na mě zezdola jako smutný pes.
Sečteno podtrženo, skončilo to fiaskem. Zmizela jsem jako pára nad hrncem a už jsme se víckrát neviděli. A pokud by vám to bylo i tak málo, koukněte se na novou epizodu Chlapidária na Stream.cz. https://www.stream.cz/chlapidarium/10008753-postelova-faux-pas#nejnovejsi