Já v tvém věku už byla dávno vdaná a měla dvě děti… Zatímco rodiče nám neustále připomínají prudérní časy minulé, my žijeme v moderní a tak trochu promiskuitní době. Volnější doba a snadná dostupnost antikoncepce nám umožňují mít více partnerů. Kde ale končí jakási normální hranice a začíná promiskuita? Kolik sexuálních partnerů je tak akorát, a kolik už je přes čáru?
Pro někoho je moc pět, pro někoho je stále málo i třicet. O počtu sexuálních partnerů se nemluví, ať už jde o muže či ženy. A když už nějaké číslo zmíníme, většinou lžeme. Proč? Zatímco u mužů je promiskuitní ten, který měl partnerek více než dvacet, u žen je hranice promiskuity na deseti. Nezdá se vám to tak nějak nespravedlivé?
Ulhané statistiky
Podle vědeckých výzkumů Češi za život vystřídají devět partnerů, Češky pak jen partnerů pět. V Americe či Francii jsou muži více promiskuitní, ženy naopak méně. Zatímco muži vystřídají partnerek jedenáct, jejich protějšky maximálně čtyři. Jsou tato čísla ale pravdivá? I když nemůžeme o všech tvrdit že lžou, drtivá většina mužů i žen o počtu svých partnerů lže. Zatímco muži se vytahují a přehánějí, ženy naopak zatloukají. Muž se bojí ztrapnit před kamarády malým číslem, zatímco žena se bojí, aby si vysokým číslem neudělila nálepku lehké děvy. Zkrátka platí, že muž s hodně partnerkami je borec, ale žena s hodně partnery je děvka.
Jaký je tedy ideální počet?
Ideální počet neurčí statistiky a nikdo nám jej upřímně neřekne. S jistotou se dá říci asi jen to, že hodně špatně na tom je ten, kdo partnera neměl žádného. I když se mezi námi najdou muži i ženy, kterým je jakýkoliv počet celkem ukradený, nikdo netouží po partnerovi s nulovými zkušenostmi. Za jakési přijatelné čísla počtu partnerů se považují ta mezi pětkou a desítkou. Češi tak do tohoto průměru zapadají ideálně. Pokud jste v průměru, můžete hovořit o ideálu. Vnitřně však váš ideál může být hrubě vyšší (nebo nižší).
Počet jako Don Giovanni
V Mozartově opeře Don Giovanni se zjišťuje, že měl tisícovku a tři ženy. I když se vám toto číslo může zdát vysoké, není! Když si vezmete, že se sexem začnete v patnácti a pokračujete třicet let, tedy do pětačtyřiceti, každá známost by vám vycházela na jedenáct dnů. To docela jde, nebo ne?
Ať už tak či onak, obecně se za hranici promiskuity považuje třicítka sexuálních partnerů. Ale pokud jste se svým životem spokojení i se stovkou partnerů a nikoho tím neohrožujete, nemusíte se tím trápit. Do počtu vašich milenců vlastně nikomu nic není a když na to přijde, vždycky můžete malinko zalhat a čísla si přikrášlit.
A jaké číslo za ideální považujete vy? Dva, deset nebo padesát? A přiznala byste partnerovi skutečný počet?