Alici bylo třicet jedna let, když si uvědomila, že její život bez dětí není úplný. Po mnoha letech vysadila hormonální antikoncepci a s manželem se rozhodli, že všemu nechají volný průběh a pokusí se zapracovat na miminku.
„Když se půl roku nedělo nic, šla jsem na gynekologii, pan doktor řekl, že jsem v pořádku a že moje ne úplně pravidelná menstruace není nic vážného. Dlouho jsem užívala antikoncepci a půl roku, je krátká doba na to, abychom z toho, že ještě nejsem těhotná, dělali nějaké závěry. Ještě mi řekl, že pokud by se mi za další půl rok stále nedařilo otěhotnět, mám znovu přijít a udělali bychom nějaké krevní testy,“ vypráví začátek svého příběhu Alice.
Měsíce ubíhaly a těhotenství stále nikde. „Oslavila jsem své třicáté druhé narozeniny a vyrazila zase na gynekologii. Ukázala jsem panu doktorovi menstruační kalendář a on se trochu pozastavil nad mou nepravidelností. Řekl, že by skutečně mohl být problém v ní, že ví, že jsem na to už jednou upozorňovala, ale že tehdy mu to nepřipadalo tak nápadné, a že bude nejlepší, když půjdu problém zkonzultovat přímo do centra asistované reprodukce. Dal mi kontakt na centrum, napsal zprávu a popřál hodně štěstí,“ popisuje Alice.
Do centra přišla se svým manželem asi dva měsíce po návštěvě gynekologie, podstoupila běžnou gynekologickou prohlídku a ultrazvukové vyšetření a s manželem společně zvládli pohovor s lékařkou, která se ptala na jejich zdravotní stav, nemoci v rodině a podobně. „Došlo samozřejmě i na můj věk a moji nepravidelnou menstruaci. Paní doktorka mi proto naplánovala odběr krve, aby se zjistilo, jak na tom jsem hormonálně, u manžela byl doporučen spermiogram. Ještě před odchodem jsme si domluvili další schůzku,“ doplňuje.
Alice si nechala odebrat krev, její manžel si došel na spermiogram a oba čekali, jak jejich testy dopadnou. Týden se přehoupl jak nic a Alice s manželem šla znovu do centra. A nestačila se divit. Manželův test dopadl dobře, ovšem její výsledky byly k pláči. „Trpíte předčasným vyhasnutím ovariálních funkcí, řekla mi paní doktorka, já si najednou připadala jako méněcenná,“ vzpomíná Alice a pokračuje: „Poté mi paní doktorka vysvětlila, že krev ukázala sníženou koncentraci estrogenů a naopak vysokou koncentraci hormonu FSH, což znamená, že moje vaječníky dobře nepracují a že se je tělo snaží ještě přinutit k činnosti a dozrávání vajíček. Jenže z dalších hodnot bylo zřejmé, že už žádná vajíčka nemám a mít nebudu. Jinými slovy to znamenalo, že u mě začalo docházet k předčasnému nástupu menopauzy.“
V hlavě se jí rozprostřela jediná myšlenka, že dobu na dítě propásla. Máloco v životě je ale naštěstí tak horké, jak se na první pohled zdá, a jak se ukázalo, i tato situace měla své řešení.
Alice podstoupila hormonální léčbu, jejím cílem bylo dodat tělu potřebný estrogen, jehož hladiny začaly klesat. „To ale nevyřešilo můj problém s otěhotněním,“ doplňuje Alice a pokračuje: „Nicméně i tady jsem měla, při té smůle, poměrně štěstí. Paní doktorka mi vysvětlila, o co jde, co se děje s mým tělem, i to, že se svými vlastními vajíčky nemůžu v případě plánování rodičovství dál počítat, tak jsme se s manželem rozhodli pro těhotenství pomocí darovaných vajíček. Moje hormonální stimulace proběhla v pořádku, vajíčka dárkyně byla oplozena pomocí metod IVF spermiemi mého manžela, já podstoupila transfer vzniklého embrya. Manžel mě při výkonu na sálku držel za ruku a povzbuzoval, a pak jsme jen čekali, co bude dál. Jak se za pár dní ukázalo, pomocí vědy se nám podařilo obelstít přírodu a já navzdory svým vyhaslým vaječníkům otěhotněla. Teď se už jen těšíme na to, jak naší holčičku poprvé pochováme v náručí. Termín porodu mám už za čtyři týdny, a ty utečou jak voda.“
Nepropásněte svou šanci na dítě, když jde čas proti vám
Mnoho dvojic posouvá své rodičovství do vyššího věku a mnoho dvojic čeká zbytečně dlouho na to, zda těhotenství vznikne bez pomoci lékařské vědy. To byl i případ Alice a jejího manžela.
„Pokud se dvojice rozhodne pro těhotenství a to nepřichází, je dobré zjistit příčinu nezdaru. Mnoho párů se domnívá, že čas na řešení problému přichází až po roce marného snažení, někdy i za delší dobu, ale to je chyba,“ říká MUDr. Kateřina Veselá Ph.D., ředitelka brněnského centra Repromeda.
Tato doba je zbytečně dlouhá a snižuje šanci na úspěch zejména u žen starších třiceti tří let. „Od tohoto věku prudce klesají šance ženy na otěhotnění, každý rok navíc zbytečně komplikuje léčbu neplodnosti a vystavuje ženy zbytečné frustraci z neúspěchu,“ dodává Kateřina Veselá.
Kdy zahájit léčbu neplodnosti?
To, kdy by se dvojice měla svěřit do rukou odborníků na léčbu neplodnosti, je ovlivněno celou řadou faktorů. Věkem, chronickými onemocněními, rodinou anamnézou či problémem, který snahu o otěhotnění maří. „Dvojice si zbytečně nechávají utíkat čas, přitom do center zabývajících se léčbou neplodnosti mohou přijít bez doporučení od lékaře,“ říká lékařka a dodává: „Pokud se dvojice rozhodne pro těhotenství, je možné základní vyšetření provést okamžitě, tím se ověří, zda muž či žena netrpí nějakým problémem, který by vznik těhotenství zkomplikoval. Pokud se problém ukáže, dvojice si ušetří čas zbytečného tápání a čekání a léčba může začít okamžitě, čímž se samozřejmě šance na těhotenství a miminko zvyšuje.“
V případě, že dvojice usiluje o miminko, a během půl roku se snaha nedaří, je návštěva centra víc než vhodná. „U dvojic, kde je ženě víc než třicet, třicet tři let, je vhodné centrum navštívit po pár měsících, kdy k těhotenství nedojde. Zbytečné otálení může způsobit to, že dvojice svůj čas promešká,“ uzavírá lékařka.
Foto: Instagram
.