Říkáte si, že takovou odpověď byste nečekali? Možná budete překvapeni, ale hořká je jedna ze čtyř základních lidských chutí, která s přibývajícím věkem konkuruje slané, kyselé a hlavně v mládí dominující sladké. Jako malé dítě jste toužili po prázdninách v cukrárně, nyní si lahodíte v hořké kávě, hořkobylinných likérech a v hořkém ovoci a zelenině.
Rozdíly v chutích dětí a dospělých jsou způsobené tím, že děti přirozeně láká více sladké (vitamíny v ovoci) než chuť hořká, která pro dítě podvědomě znamená nebezpečí. Čím jsme ale starší, tím více nás přitahují výraznější chutě, jako je právě hořká nebo pálivá, které dělají našemu organismu naopak dobře, a to např.
na trávení či k smyslovému uvolnění. „Proto s narůstajícím věkem roste i obliba nápojů a likérů na bázi voňavých ale i hořkých bylinek. Při mírném užívání to svědčí našim smyslům a mozku, přinejmenším některým jeho částem“, říká neurolog František Vyskočil.
Bez hořké chutě ani ránu
Pojďme si více posvítit na některé rostliny
a bylinky, které vynikají hořkou chutí a svými blahodárnými účinky, a jenž se s přibývajícím věkem objevují na talíři stále častěji. Například takové olivy, obsahují mononenasycené mastné kyseliny, jsou zdrojem vitamínů E, A, K, D, posilují imunitu a zpomalují stárnutí. Dáváme je do pokrmů, nebo je rádi zobeme mezi jídly, aniž bychom tušili, jakým procesem si taková oliva musí projít, aby našim mlsným jazýčkům zachutnala.
Oliva je namáčena do louhu hydroxidu sodného, poté do vody a různých nálevů a olejů dokud nedosáhne vytříbené chuti – té nejlepší a pravé hořkosti. Tento proces trvá až několik měsíců. Na podobném principu vznikají esence různých léčivých bylin využívaných původně k zahnání zdravotních problémů. Tyto esence se však časem staly oblíbenými i pro jiné účely. Lidé je začali podrobovat experimentům a zkoušet jejich různé kombinace, aby vyrobili lahodné bylinné likéry jako je např. Fernet Stock, který spojuje příjemné (výborná chuť) s užitečným (podpora trávení). Ovšem dosáhnout dokonalé receptury likéru, jako je Fernet Stock, není, podle bylinkářky Simony Tancerové, lehkou záležitostí. Podle ní je taková receptura důkazem dlouhodobého lidského úsilí, zkušeností a intuice. Jeho intenzivní hořká chuť je tvořena čtrnácterem pečlivě vybraných bylin spojených jedinečnou recepturou, kterou si výrobce přísně střeží. „Přes veškeré moderní technologie, rozbory a poznatky na něm není co měnit. Z bylinářského pohledu naprosto dokonalá kombinace,“ doplňuje Simona Tancerová.
Vraťme se však na chvíli zpět k našim hořkým
a „dospělým“ rostlinám. Například taková čekanka, která obsahuje mnoho minerálních látek, pomáhá při cukrovce, kožních problémech
a pročišťuje krev. Používali ji už staří Egypťané a Římané, kteří se šťávou z čekanky potírali, aby si udrželi mladý vzhled. V západní Evropě se uplatnil dokonce i kořen čekanky, a to jako substitut kávy během jejího nedostatku po 1. světové válce.
Nyní ji můžeme využít na výrobu čaje, nebo namíchat do lahodného salátu spolu se zmiňovanými olivami, rukolou či artyčokem. O těch bude ještě ale řeč. Do našeho mixu výjimečně hořkých patří i rukola, která oproti ostatním listovým zeleninám, vyniká velmi výraznou štiplavou chutí. Rukola je odnepaměti známá svým obsahem vitamínů, působením proti únavě a podporou imunitního systému. Oblíbená je tradičně v italské kuchyni, kde se přidává např. do ovocných salátů a vyvažuje tak jejich sladkou chuť. Kombinace chutí jako je hořká a sladká je léty osvědčená metoda, jak dosáhnout pravého smyslového požitku. Tuto fintu používají ve svých recepturách i hořkosladké likéry. Potrpí si na ně více ženy než muži, kteří preferují oddělené chutě.
Ženy při výběru preferují např. Fernet Stock Citrus, který nabízí chuťovou kompenzaci hořkého základu v podobě citrusové chutě a lehce nasládlé komponentě. Hořkosladkou chutí vyniká i artyčok, který nesmí chybět v našem hořkém mixu a bude tak naší poslední exkurzí do tajů výjimečných rostlin. Tato rostlinka je jednoznačně ze všech předchozích rostlin nejzajímavější svým vzhledem. Už samotný Jindřich VIII. podlehl její labužné hořké chuti a posílal pro ni až na samotnou Krétu, na jedno z mála míst, kde se artyčok v té době pěstoval. Artyčok je prapůvodem africká plodina, ale už v 15. století se objevil na talířích západní Evropy. Jeho pěstování se ujaly jižní státy Evropy, a tak máme i my artyčok na dosah ruky a můžeme si ho kdykoliv připravit třeba na grilu, nebo ho namixovat s našimi výše probádanými rostlinami do salátu.
Pokud jste artyčok ještě neokusili, měli byste se s ním rychle seznámit, má totiž příznivý vliv na lidský organismus – snižuje cholesterol a stejně jako náš oblíbený panák Fernet Stock pomáhá s žaludečním trávením.