Divoká holka, co chtěla jenom zážitky a vzrušení
Když jsem byla mladá, myslela jsem si, že můžu mít absolutně všechno a všechny. S ničím jsem si hlavu nelámala, chtěla jsem se bavit, užívat si života a tak jsem prostě žila nezodpovědně směle dál. Jenomže každé špatné rozhodnutí vás dřív či později dožene. A věřte, že pak čelit bolestné realitě není ničím, co byste si přáli. Přesně tak jsem dopadla i já. Jakmile mi začal nějaký chlap v něčem nevyhovovat, na nic jsem nečekala a už jsem číhala na někoho nového. Vždycky se další adept našel a já chvíli zase žila šťastně, spokojeně a polykala jsem štěstí na litry. Jenomže do každého vztahu přijde po čase nuda, stereotyp a prostě si jeden druhému už tolik nevoníte. A já si tyhle omamné pocity chtěla užívat denně a když byly pryč, byla jsem fuč i já. Nespočtu adeptům na lásku jsem zlomila srdce, ale měla jsem pocit, že mi ho tím zlomili oni. Zpětně vidím, jak jsem byla sobecká, viděla jsem jenom to svoje, a na ty mnohdy úžasné chlapáky jsem nereflektovala.
Všechno ale mohlo být jinak
Skvělý sex je fajn záležitost, co si budeme povídat, stejně jako to všechno ,co tomu předchází. Jakmile ale zestárnete, už pro vás nemá takovou hodnotu jako kdysi. A tak se sama sebe ptáte, stálo mi to za to? Proč jsem nezůstala s Pavlem, Markem, nebo s Vaškem, pro které jsem představovala středobod jejich soukromého vesmíru. Člověk se mnohdy poučí až už je příliš pozdě a cesta zpět je v nenávratnu. Je mi 48, děti nemám, pořádného partnera kromě pár bokovek také ne a můj vlak ke štěstí mi ujel před nosem už dávno. „Nebuďte bláhová jako jsem byla já, neměřte všechno na zážitky, na pocit vzrušení. Tyhle věci jsou sice krásné, dělají nás šťastnými, ale jsou tak pomíjivé. Držte se lásky, rodiny a hlavně nechtějte být sami. Ono to vážně nestojí za moc,“ svěřuje se se slzami v očích paní Karla.
pixabay.com