Skotská whisky
„Z rozkazu krále osm bollů ječmene páteru Johnu Corovi na výrobu aqua vitae“ – takto zní historicky první dochovaný písemný doklad o whisky z roku 1494. Nachází se v účetní knize skotských králů (boll je stará skotská objemová míra). Skotská whisky je ve své domovině národním pokladem stejně jako u nás pivo plzeňského typu. I přes to všechno již zhruba tři čtvrtiny – z více jak stovky skotských palíren – nejsou v rukou Skotů. Nejvíce palíren spadá pod velké nápojářské koncerny pocházející z Japonska, Francie nebo Anglie. Největším hráčem na trhu, který má stále kořeny ve Skotsku je značka William Grant & Sons. Rodinná firma vlastní například světoznámou palírnu Glenfiddich z Dufftownu, jejíž jednosladové whisky získaly nejvíce ocenění na předních světových soutěžích.
Skotské dudy
Zvuk dud je často spojován právě se Skotskem, přitom dudám podobné nástroje znali již v Egyptě nebo ve starém Řecku. V Evropě se začaly šířit ve dvanáctém století. Nicméně zatímco všude jinde na ně hráli buď ovčáci, nebo obecně lidé na okraji společnosti, ve Skotsku dudy sloužily jako nástroj, který podněcoval bojovníky do bitvy a jímž byli oplakáváni mrtví válečníci. Při bitvě u Pinkie poblíž Edinburghu v roce 1549 je zaznamenáno, že „zatímco se Francouzi připravovali k bitvě, divocí Skoti se do zbraně svolávali zvukem dud“. O necelá čtyři století později se pak zvuk dud nesl po pláži Sword během vylodění v Normandii. Bill Millin, dudák 1. brigády speciálních sil, hrál svým spolubojovníkům The Road to the Isles a další skotské lidovky, zatímco kolem lítaly kulky německých sniperů. Historický rozdíl ve společenském statusu skotských dudáků oproti jejich kolegům je tak více než zřetelný.
Skotský kilt
Mužská skládací suknice aneb skotský kilt v dnešní podobě vzniknul z přepásaného skotského plédu. Co si pod tím představit? Takzvaný velký pléd, předchůdce kiltu, byl pruh látky o délce cca 6-8 metrů, který bylo nutné před každým oblékáním nařasit na zemi. Poté si na něj dotyčný lehl a přepásal si jej kolem těla. V polovině 19. století došlo k oddělení spodní části plédu od té svrchní a zároveň ke spojení spodních dílů. Kilt byl na světě. Skotským symbolem se však stal až později v době, kdy ho jeho hlavní uživatelé – skotští horalé – opustili ve prospěch levnějších a praktičtějších kalhot. Kiltu se poté zmocnily vyšší společenské vrstvy, které v něm našly romantiku autentické národní minulosti.
Golfové hřiště Old Course v St. Andrews
Původ hry gentlemanů, jak golf někteří nazývají, je zahalen tajemstvím. O vzniku moderního golfu však máme jasno. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1457. Pro golf to však není zmínka úplně příznivá, skotský král James II. ho v tomto roce zakázal, údajně proto, že se mu mladíci věnovali jako nežádoucí kratochvíli při učení střelby lukem. Zákaz vydržel necelé půlstoletí, do roku 1502, kdy ho opět povolil král James IV., sám později vášnivý golfista. Golfové hřiště Old Course v St. Andrews je pak považováno za kolébku golfu, místo, kde se této hře holdovalo již na začátku patnáctého století, ještě před oním zákazem. Old Course se nesmazatelně zapsalo do historie golfu. Stálo nejen u jeho zrodu, ale definovalo i základní podobu golfového hřiště s osmnácti jamkami, a to v roce 1764, kdy jeho členové rozhodli o snížení počtu jamek z 22 právě na 18. St. Andrews je od té doby cílem golfových poutníků z celého světa. Sbírá také ocenění na odborných soutěžích. V tom si nezadá se skotskou whisky Glenfiddich, která neodmyslitelně patří k atmosféře golfových klubů ve Skotsku.
Sean Connery
Sean Connery se narodil v roce 1930 v Edinburghu, dnes žije trvale v USA. Do filmových dějin se nesmazatelně zapsal svou rolí Jamese Bonda, stal se první tváří Agenta 007 s povolením zabíjet. Účinkoval celkem v sedmi Bondovkách (jedna z nich, Nikdy neříkej nikdy, je považována za neoficiální). V roce 2000 byl povýšen královnou do šlechtického stavu. Kromě titulu Sir se může honosit ještě zcela neoficiálním titulem Největší žijící Skot a zcela oficiálním titulem Nejvíce sexy muž (Sexiest Man Alive). Poslední jmenovaný titul udělil časopis People v roce 1989, když Connerymu táhlo na šedesátku. V posledních letech se silně angažoval ve věci Skotské nezávislosti.
Irvine Welsh a kultovní Trainspotting
Kdo dospíval v devadesátkách, musel zákonitě vidět tenhle kultovní snímek režiséra Dannyho Boyla. Na ČSFD figuruje v první padesátce nejoblíbenějších filmů vůbec. Příběh o jedné ztracené generaci, která proti establishmentu bojuje směsí černého humoru a tvrdých drog, se odehrává v kulisách skotského Edinburgu. Za námět posloužil román skotského autora Irvina Welshe, který sám prošel v sedmdesátých letech punkovou scénou se všemi jejími benefity, tvrdé drogy nevyjímaje. Jedna z nejzásadnějších generačních výpovědí se letos dočkala velice kvalitního pokračování.
Celtic proti Rangers
Říká se jim Old Firm – dvojice legendárních fotbalových klubů z města Glasgow. Jejich rivalita je pověstná a daleko přesahuje sportovní rámec. Hašteření Sparty a Slavie je proti tomu slabý odvar. Mezi fanoušky Celtic a Rangers není dělicí čára, stojí tam tlustá zeď. Zeď mezi katolíky a protestanty, republikány a zastánci monarchie, socialisty a konzervativci. První utkání mezi těmito kluby se odehrálo v roce 1888 (ano, čtete správně, před 129 lety) a skončilo 5:2 pro Celtic. Od té doby posbírala Old Firm 102 skotských prvoligových titulů (Celtic mírně zaostává za Rangers v poměru 48:54), 70 skotských pohárů a 43 skotských ligových pohárů. Nechybělo však málo a fenomén skotského fotbalu skončil v propadlišti dějin. Rangers v roce 2012 zbankrotovali. Obnovený klub odehrál sezónu 2012-2013 v třetí divizi a zpět na výsluní se vrací dodnes. V posledním ročníku nejvyšší skotské ligy skončil třetí, což je nejlepší umístění od pádu na dno.
Isle of Skye
Ostrov Skye je považován za výkladní skříň Skotska. Na relativně malé ploše najdete všechny krásy, které tato země nabízí: starobylé hrady, zvlněnou nehostinnou krajinu tu a tam protnutou kamennou zídkou, stáda všudypřítomných ovcí. Vše korunuje melancholické sychravé počasí, tolik typické pro tento kout Britských ostrovů. Zemí zaslíbenou je Isle of Sky pro všechny, kdož milují horskou turistiku. Na internetových fórech věnovaných horám je tato destinace vřele doporučována. Na ostrově se nachází nejobtížnější horská tůra v celé Británii, přechod pohoří Cuillin. Ikonický je také sedmidenní klasický trek Skye Trail, který poutníka zavede na ta nejkrásnější místa na ostrově.
Harry Potter je z Edinburghu
Nástupiště devět a tři čtvrtě se nachází na londýnském nádraží King’s Cross, daleko od Skotska. Příběh, který se odehrál poté, co Harry Potter na tomto nástupišti usedl do Bradavického expresu, každoročně dopravujícího mladé kouzelnické studenty do Školy čar a kouzel, však ve Skotsku vzniknul. Kavárna The Elephant House Café v Edinburghu patří mezi poutní místa všech fanoušků, kteří si zde nad šálkem espressa představují spisovatelku J. K. Rowlingovou skloněnou nad manuskriptem prvního románu Harry Potter a kámen mudrců. Poslední, sedmý díl Harry Potter a relikvie smrti, pak autorka symbolicky dokončila v hotelovém pokoji renomovaného edinburského hotelu Barmoral.
Skotské hrady
Tajemné staleté hrady a zámky patří ke Skotsku stejně neodmyslitelně jako sychravé počasí, temné mraky, mlha a déšť. Ve Skotsku najdeme nejmonumentálnější skvosty britské architektury. Majestátný Edinburský hrad vybudovaný na vrcholku čedičové skály nazvané Castle Rock je dominantou a symbolem skotského hlavního města. Ukrývá starobylé skotské korunovační klenoty, nejstarší v Británii. Jedna z klíčových pevností Skotska se zase nachází ve městě Stirling. Jeho zakladatelé nechali hrad vybudovat na vulkanické vyvřelině. Ze tří stran je obklopen strmými útesy – to se stalo výzvou jak pro skotské, tak pro anglické vojevůdce. Obléhán byl celkem osmkrát. Když už je řeč o městečku Stirling, nemůžeme vynechat třináct kilometrů vzdálený hrad Doune. Pokud jste totiž ujížděli na filmech kultovní britské komediální skupiny Monty Python, znáte tento hrad jako svoje boty. Objevil se totiž v parodii na legendu krále Artuše Monty Python and the Holy Grail a to dokonce ve více rolích. Říká se, že tvůrci tohoto legendárního snímku na poslední chvíli přišli o povolení k natáčení na vytipovaných skotských hradech a jediné, co jim zbylo, byla dohoda s Lordem Moray, pánem hradu Doune. Všechny filmové hrady (uvádí se, že až na dvě výjimky) představuje hrad Doune. Včetně toho, který měl být dobyt lstí pomocí obřího Trojského králíka.
Loch Ness a jeho nestvůra
Lochnesská nestvůra je zřejmě nejčastěji zkoumaným druhem záhadného tvora na světě. Žije v druhém největším jezeře ve Skotsku, v jezeře Loch Ness, které se nachází v ledovcově-tektonické dolině Great Glen. Místní nazývají nestvůru Nessie nebo Ness, vysloužila si dokonce i vědecké označení Nessiteras rhombopteryx. Autorem tohoto počinu je Sir Peter Scott, který Nessie údajně pojmenoval proto, aby jí včlenil do britské fauny a tím jí zajistil ochranu. Mytické, nepojmenované a nedefinované zvíře není totiž možné ve Velké Británii chránit zákonem. Vědci podnikli za posledních padesát let řadu pokusů o zachycení stopy nestvůry, do akce byly povolány sonary, které prohledaly celý povrch jezerního dna. Japonská expedice prohledávala vody jezera dokonce za pomoci miniponorky a tým televize BBC monitoroval celé dva roky. Nessie ale stále úspěšně uniká publicitě.
Statečné srdce
Americký historický film s Melem Gibsonem za i před kamerou (ve snímku hrál hlavní roli a zároveň ho i režíroval) je inspirovaný historickou postavou skotského statkáře Williama Wallace. Ten se postavil do čela skotských povstalců a 11. září 1297 v bitvě u Stirlingu odvážně vzdoroval přesile Angličanů. S početně slabší a hůře vyzbrojenou armádou donutil Angličany k ústupu. O rok později v bitvě u Falkirku už tolik štěstí neměl, byl Angličany poražen. Po bitvě se vzdal titulu „Ochránce Skotska“ a odcestoval na kontintent. V roce 1305 byl v Londýně Angličany popraven. William Wallace je vedle Roberta Bruce, který o sedmnáct let později Angličany dokázal porazit u Bannockburnu, považován za největšího skotského hrdinu. Není divu, celé dějiny Skotska jsou totiž silně ovlivněny vztahy se silnějším jižním sousedem. A fakt, že debaty o nezávislosti nejsou mrtvé, dokazuje i poslední referendum z roku 2014, ve kterém se skoro 45% Skotů vyjádřilo pro odchod ze Spojeného království.