Protože se sama už pár týdnů plácám odnikud nikam, vykopávám pro úlevu!
Už nějakou dobu mám tak trochu smůlu na muže!
Po rozchodu, kdy jsem byla požádána o ruku, se mi sesypal celý můj „růžový“ svět! Je to šest let! Já se posunula. Dneska děkuju Bohu, že se to stalo. Že ten můj PRAVÝ měl tu odvahu, a vzdal to! Poznala jsem totiž nové lidi, kamarády, a zažila spoustu bezva akcí. A těch vzpomínek a zážitků co mám? No to by asi dalo na dvě knihy! Jenže během té doby jsem nepotkala nikoho, s kým bych vydržela! Nebo chtěla vydržet..
A tak jsem si prošla téměř tříletým vztahem se spoustou rozchodů a návratů a prakticky pouze rok byl fajn!
Pak jsem se jednou potkala s kamarádem, se kterým přeskočila jiskra, a já se do něho bláznivě zamilovala. Celá tahle maškaráda trvala téměř dva roky! Dva roky vztahu-nevztahu, které nikam nevedly! Akceptovala jsem jeho expartnerku a dvě děti, tolerovala jsem jeho práci, zavírala jsem oči nad mnoha věcmi.
A byla jednoduše (dle jeho slov) MOC HODNÁ!
Říkejme mu pan KNÍŽE.
Tento pan Kníže totiž od začátku nechtěl nic říct o našem vztahu svojí ex a další EX. Když se o nás dozvěděla, chtěla ho samozřejmě zpět. Peklo v podobě boje, vydírání a dalších hnusů. Zkrátka prapodivný souboj, kterého jsem se neúčastnila. Ona vynakládala maximum, aby mu dala najevo, že tady velí ONA.
Věřila jsem jeho slibům a kecům, že miluje mě a chce být se mnou, jí neví jak se zbavit. „Nikdy s ní přeci nechce být, natož žít, natož mít děti.“ Že prý jsou to pro něho noční můry. Věděla jsem, že se stýkají a vídají. Růžovky na očích a maximální tolerance. Historky a jeho lži vydají na knihy tři!
A v tom našem období rozchodů a schodů.. jsem poznala kluka, který se mi stal novým kamarádem. Kamarádství se po nějaké době přeměnilo v něco víc. Jenže já milovala Knížete a stále jsem nějak věřila, že přeci není možný, aby vám někdo do hlavy cpal takový věci nebo řeči, který by nebyly pravda. Takže jsem to s KAMARÁDEM vždy nějak utnula, a hodila to zase do stavu kamarádi. A tak se to stále střídalo a měnilo…
Ale věděla jsem, že je to špatně! Že mě k němu něco táhne… a já se jen bojím…
Jsem naivní! Jsem. Bohužel! Věřila jsem. Až moc. Nesprávným lidem. Až to ze mě udělalo totální BLBKU!!
Milovala jsem přelud!
Jednoho dne jsem věděla, že tohle už dál nezvládnu a musí se něco stát! Řekla jsem oběma DOST!
S Knížetem jsem věděla, že je to konec. Že jsem si nechala kydat hnůj na hlavu už dost dlouho a konečně jsem otevřela oči. Chtěla jsem čas pro sebe, abych si všechno srovnala.
Jenže můj čas pro sebe vyplnil někdo další. NÁPLAST.
Měsíční Náplast, která mi ale pomohla k tomu, abych si uvědomila, co nebo koho chci, a co nebo kdo je pro mě důležitý.
A tak jsem se ozvala Kamarádovi a čekala jsem happy end! Padnutí si kolem ramen, vyznání lásky a odpuštění všeho.
Jenže to se nekonalo. Nechce mě! Kamarád mě NECHCE! Má taky svoji náplast.
A tak jsem udělala věci, o kterých tvrdím, že se stydím: vyznávám se, omlouvám se… za ublížení. Za to, že mi to tak moc trvalo… ale vlastně NE! Cítím to tak a snažím se. Teď tu totiž bojuju já! Odpusť mi…
MilujuTě, Dane…
Svá VYZNÁNÍ můžete posílat na email: mpol@mediaboard.cz nebo i zkratkovitě do komentářů.
Mohou být v anonymitě i odhalené!