Tuzemská stáj Blakkwood čítá celou řadu jmen, ale jedno z nich je svým způsobem unikátní. Sharlota je jedinou zástupkyní něžného pohlaví, proto si ji kluci v labelu určitě náležitě hýčkají, ale pravdou je, že moc dalších žen na české rapové scéně nenalezneme. Poměrně výřečná slečna nám na každou zvídavou otázkou podala bohatou odpověď, proto ve výsledku vznikl poměrně bohatý rozhovor, který máte nyní možnost přelouskat od jeho začátku do samotného konce. Musíme ocenit její upřímnost a ochotu, se kterým do rozhovoru vstoupila.

 

V českém rapu se moc žen neangažuje. V jakém postavení se cítíš, když ta konkurence není moc velká.
Jsi královnou?

Asi jsem o tom takhle nikdy ještě nepřemýšlela. Brala jsem to vždycky tak, že kopu sama za sebe nerozdělovala jsem to na holky a kluky. Byla to vždycky Sharlota mezi všema. Je pravda, že tu moc holek na scéně není,
ale furt si myslím, že člověk musí bojovat tak i tak.

Mnozí ale tvrdí, že ženský rap je nepřirozený a nemůže mít nikdy koule jako ten mužský. Lidé tě znají nejen kvůli tvé hudbě, ale i módním výstřelkům a celkové image. Nebojíš se, že ti ta nehudební stránka trochu umetá cestu a dělá ti to pak celé jednodušší?

K mé tvorbě to rozhodně patří, ale asi si nemyslím, že by mi to tu cestu umetalo. Právě naopak. Myslím, že mi to pod nohy hází ještě více klacků, protože když bych byla taková víc obyčejná, tak bych byla víc líbivá a tím pak dostupnější posluchačům. Myslím, že tím svým stylem jsem si hned od začátku ještě víc nandala, stylem
a extravagancí se vyhranila. Ale vytrvala jsem v tom a jedu si to svoje, proto ty lidi to mohou zpětně ocenit.

Blakkwood je stájí pestrou a početnou. Všechny ty parťáky znáš lépe než fanoušci, proto bych od tebe chtěl slyšet, jakou vlastnost u každého obdivuješ a co tě na něm naopak sere?

Začneme teda mým partnerem Lucasem Blakkem. Jsem ráda, že je to strašně schopnej člověk, na kterým závisí strašně moc lidí a řeší strašně moc věcí. Je to hodně důležitý, protože já kolem sebe potřebuju člověka, který věci řeší, abych na to nebyla sama. Zároveň mě strašně vadí jeho flegmatičnost. Já jsem hrozně emoční člověk a potřebovala bych někdy, aby některé situace vnímal stejně jako já. Občas nechá něco bejt, i když já nad tím jen mávnout rukou nechci.

Dalším je Refew, se kterým teď jezdíme koncerty nejčastěji. Mám ho hodně ráda za jeho bezprostřednost. Když jsme spolu na stagi, tak se na něj mohu spolehnout. Je to člověk, o kterýho se mohu opřít, kterej se mě kdykoliv a kdekoliv zastane. Myslím, že nám to teď hudebně dobře šlape, a proto děláme na společném albu. Zároveň mě na něm sere to něco agresivního. Je napůl cigoš, proto to v něm je. Pokud se nasere, tak ta agrese je někdy dost velká a občas jsme šli do velkýho sporu. Ale pravdou je, že se nenaštve jen tak. Ale ta bouřlivá povaha mě občas sere.

Celý článek se dočtete na www.bbarak.cz/clanky/rozhovory/kdyz-si-sharlota-posviti-aneb-plusy-minusy-refewa-renneho-protivy-fosca-ci-diesela/