Jak to, že se půlka české kulturní scény o posledním květnovém víkendu ocitne v psychiatrické nemocnici? Ne, není to zákeřná nákaza. Je to atraktivita kulturní přehlídky, které jde nejen o umění, ale taky o to, oslavit normální lidské hodnoty, které nás nerozdělují na znepřátelené kmeny, ale dělají z nás snad trochu civilizovanou společnost.
Tak třeba u kapely Divokej Bill, která je jedním z headlinerů hlavní scény festivalu Mezi ploty, je to jasné – touhle hodnotou je pro její členy přátelství. Jak sami říkají „…právě to kamarádství je za tím, že jsme pořád spolu. Známe se přes dvacet let, víme o sobě vzájemně téměř vše, a když má někdo špatnou náladu, tak víme, jestli ho nějakým fórkem z toho vytáhneme, anebo je lepší ho chvíli nechat být a nešťourat do toho problému.“
Ale i spousta dalších účinkujících dovede víc než jen klouzat po povrchu. To se nepochybně ukázalo, když je organizátoři rafinovanými dotazy přiměli vyjádřit se k „duši“ české společnosti, festivalu Mezi ploty a podobným seriózním věcem. Škála odpovědí byla široká, názory různé, ale vždycky tam byla alespoň půlka hlavy a paty.
Například příslušníci kapely Wohnout, kteří budou s Billem sdílet hlavní scénu, přezdívanou „Central Park“, to vzali trochu politicky: „Dost to kolísá. Otázka je, kdo reprezentuje českou duši. Pokud to jsou ti politici, co jsou teď u moci, tak jsme nemocní. Pokud to jsou lidi, co pracujou, mají nápady, inovujou a snaží se svět udělat lepším, tak na tom nejsme tak špatně.“
Wohnout
Tomáš Klus, který svým nedělním vystoupením celý festival uzavře, se pustil do větších hloubek: „Dva póly byly vždy a vždy budou, páč tady na světě to takhle prostě je, aby to drželo pohromadě. Světlo potřebuje tmu, aby mělo tvar. Problém tkví v tom, že spolu nemluvíme, čímž dáváme prostor těm, co chtějí mluvit za nás. Takoví lidé z podstaty nejsou společnosti prospěšní, neboť považují svou pravdu za pravdivější než jinou. Já věřím, že pravdou je každý z nás. Náš jedinečný pohled na svět. Jen se naučit sdílet. Dát si za pravdu a ne hned do držky.“
To Kuba Ryba ze skupiny Rybičky 48 se k duši ani nepropracoval, protože jenom nevychází z údivu, jak je na Plotech skvělá atmosféra, i když se tam návštěvníkům neprodává alkohol: „Jsou tam lidi usměvavější, je to vo něčem jiným. Hlavně si myslím, že ty rodiny s dětma by se tam měly jít podívat, protože můžou vidět fakt zajímavý věci a nemusej se bát vůbec ničeho.“
Klára Vytisková, která to se svou novou kapelou Klara & The Pop rozpálí na Alternativní hudební scéně, se nechala unést na svůj věk překvapivou nostalgií: „Když jsem byla jako teenager na Mezi ploty, říkala jsem si, tady bych jednou chtěla hrát. … protože my jsme tam chodívali tenkrát – muj spolužák, velkej kamarád z gymplu Vojta Dyk – tak tam jsme chodívali spolu na toho Dana Bártu a všechny ty naše oblíbence, takže si pamatuju, jak tam ležíme na dece.“
A Vilma Cibulková, která v bohnickém Divadle za plotem ztvární ve hře Gedeonův uzel roli, za kterou byla nominována na Nejlepší ženský herecký výkon roku 2017, se chopila příležitosti vychválit tento strhující divadelní kus: „Je to hra zdánlivě temná a zas a znovu mě fascinuje. Jsem prostě matkou chlapce, kterého jeho učitelka vyloučila ze školy. Proč a co to přineslo za následky, se dozvíte, nechci prozrazovat… Mám tu hru čím dál tím raději a jsem ráda, že je divadlo SpoluHra s touto hrou na festival přizváno, je to pro nás čest.“
Nejmoudřejší ovšem je, jak už to historicky bývá, hlava pod šaškovskou čepicí. „Chápu duši společnosti jako to, co dejchá, aby žila. To jsme přece my všichni! Moc bych chtěl, aby každej z nás měl tak silnej dech jako Kašpárkova dechová sekce. To by se nám pak klidně žilo. Vadí mi, že je hodně lidí, kteří dennodenně duše ostatních upouštějí, propíchávají a různě je trápí. Chci být tak trochu bejbypankovej servisák a přispět k tomu, aby dětské duše byly dobře nahuštěny a odolávaly dušokazisvětům. Pak tu společnou duši poskládáme lépe,“ pravil Kašpárek alias Pavel Kružík, který tuto roli ztvárňuje v kultovní formaci Kašpárek v rohlíku.
Frontman kapely Sto zvířat Honza Kalina, který na Plotech nejen dvakrát vystoupí, ale navíc se podílí na jejich nezaměnitelné video kampani „Patříš do Bohnic“, z toho ovšem udělal úplnou agitku. Posuďte sami: „Mám to štěstí, že se pohybuju mezi lidmi české společnosti, kteří duši mají, a prosím všechny, kteří se chtějí bavit s celou svojí rodinou, ať dorazí 25. a 26. května do Bohnic, i kdyby jim cestou praskla duše.“
100 zvířat
Ani on však není daleko od pravdy. Letošní festival Mezi ploty má totiž skutečně potenciál zaujmout lidi všech věků a zájmů.
Hlavní scéna kromě Billa, Wohnoutů, Tomáše Kluse, Rybiček 48 a Zvířat nabídne třeba kapelu N.O.H.A, Barboru Polákovou, PSH, Vypsanou fiXu nebo skupinu Mňága a Žďorp, která je na Plotech už hezkých pár let jako doma.
Alternativní zóna, to je Katarzia, Zrní, Saténové ruky, Vanua 2, Květy, Mucha a tak podobně. Do Street zóny pro mladé dorazí kupříkladu Pokáč, Cocoman, Lake Malawi, Marta Jandová, Eddie Stoilow nebo Krucipüsk.
Zapomenout se ovšem nesmí ani na divadlo, které je vždycky nedílnou součástí ploťáckého reje. V kamenném Divadle za plotem letos vedle SpoluHry uvidíte Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo MeetFactory, Vosto5, Divadlo v Řeznické či Milostný trojúhelník v podání Anny Polívkové, Martina Zbrožka a Marka Zelinky. Před divadlem navíc vyroste také venkovní Scéna smíchu s takovými mistry improvizace a stand-up comedy, jako jsou Ester Kočičková, Adéla Elbel, Čermák & Staněk Comedy a řada dalších.
A děti s rodiči se pochopitelně dočkají své Rodinné zóny s pohádkami, loutkami a tvůrčími dílnami. Je kromě Kašpárka v rohlíku libo Mínu, bublinový workshop, indiánské tábořiště, nebo dokonce výuku DJingu? To všechno a mnohem více tady malí návštěvníci najdou.
Mína
Co dodat? Možná udělit slovo panu Pokáčovi, který na festivalu určitě potěší nejen své hipsterské následovníky:
„Skvělej fesťák, skvělá atmoška na parádním místě. Těším se moc!“
Úplný program originální bohnické přehlídky je k vidění na www.meziploty.cz.