„Možná si budete klepat na čelo, že mám chuť se podělit se svými zkušenostmi na serveru pro ženy, ale potřebuji se z emoční vichřice, co mi proudí v duši, nějakým způsobem a co nejrychleji dostat. I po letech to zjištění bolí jako čert. A dá se říct, že nepomáhá nic, ani vytloukání klínu klínem,“ uvádí na pravou míru sympatický brunet.
Byla prostě svá…
Erika byla na první pohled jiná než ostatní holky, které jsem na cestě životem potkával. Nebyla to prvoplánová kráska, na první pokoukání řekli byste obyčejná, ale všechno to hravě vykompenzovala svým šarmem, nadhledem a životní energií. Kráčela životem tak nějak zlehka – podle svého. Nesnášela chodit s davem, ráda si klestila svůj chodník ke štěstí. Dodnes ji za to vlastně obdivuji. Seznámil jsem se s ní krátce řekněme po brutálním rozvodu. Teď už bývalá ex proti mně poštvala nejenom děti a rodinu, ale i naše společné přátele. Prostě se mstila na každém rohu. Byl jsem znechucený. Ze všeho, ze života a bál jsem se znovu někomu věřit a darovat mu své city. A tak jsem s nimi zacházel pomálu.
Ona byla ta pravá..
S Erikou jsem se seznámil na festivalu, kde se kolem mě mihla a pak zase byla fuč, avšak stihl jsem si říct o číslo a tak jsem ji po pár dnech kontaktoval. Začali jsme se scházet. Nepotřebovala chodit na předražené večeře, raději mě vytáhla na procházku kolem řeky, smáli se a mezitím jsme si stihli moc pěkně povídat úplně o všem. O sexu mluvila jakoby to bylo něco přirozeného, bez vytáček a manipulace. Nekladla na mě nároky, užívali jsme si společný čas a pak si zase šli každý po svém. Věděl jsem, že mám před sebou super ženskou, ale kvůli poměrně čerstvé zkušenosti jsem se nové lásce bránil, vlastně jsem si ji zakazoval. Jednou mi takhle na rovinu povídá, že by ráda něco víc a já to nějak neohrabaně zamluvil a myslel jsem si, že zapomněla. Jaký jsem byl vůl. Byli jsme spolu, smáli se spolu, spali jsme spolu. Víc ani ťuk. Vlastně to víc dávno bylo, já to ale přehlížel. Vyčkávala, padlo o tom další téma a já zase dělal mrtvého brouka. Řekla mi, že nebude přešlapovat na místě, že chce žít. Nerozuměl jsem tomu a asi jsem tomu rozumět ani nechtěl. A tak jsem ji nevědomky přenechal jinému, který vycítil skvělou příležitost a brzy na to si ji vzal. Občas je potkávám, jak se drží za ruce, chechtají se na celé kolo a já se užírám tím, že kdybych nebyl sráč, byl bych to já, kdo by pyšně kráčel s ní po boku…..
„Tak teď nevím, je vážně ta opravdová láska jen jedna? To bych asi pak byl pořádně namydlenej!“