Někdo její název vyslovuje jako Šrí Lanka a tento ostrovní stát v jihovýchodní Asii můžete znát i pod názvem Cejlon. O asi něm nejčastěji slýcháte v souvislosti s kvalitním černým čajem, který je pro místní ekonomiku skutečně velmi důležitý. Hlavním městem je Colombo, kam se cestou z Evropy obvykle přilétá.
Buddhistou na zkoušku
Místní lidé jsou ze 70 procent buddhisté a z 15 procent hinduisté, a tak se můžete těšit na velmi mírumilovných několik dní, které vás jistojistě obohatí do konce života. „Řekla bych, že v celé zemi je cítit opravdu velké propojení s přírodou. Už proto, že místní v rámci buddhistického přesvědčení nezabíjí nic živého, čili se skoro raději vybourají, než aby zajeli broučka. Všude běhají pouliční psi, všichni tu spolu v míru a lásce kooperují.
I s opicemi, které vás možná trochu okradou, ale určitě to nemyslí zle. Nicméně na ně jediné je dobré si dát pozor,“ líčí mluvčí cestovní agentury Invia Andrea Řezníčková.
S odlišným a vlastně mnohem pozitivnějším přemýšlením se tu budete setkávat na každém kroku. Museli byste být hodně velký cynik, abyste se tím nechtěli ani trochu inspirovat. Buddhisté například vyznávají, že dostáváte v životě to, co vysíláte. Jsou tedy opravdu velice hodní a na to, jak málo většinou mají, také štědří. „Všichni se tu na vás usmívají a jsou rádi, že tu jste. Jsou hodně komunikativní, všechny zajímá, odkud jste a nebojí se zeptat, na to se připravte. Nicméně dobrou zprávou je, že anglicky se v pohodě v podstatě všude domluvíte,“ říká Řezníčková a dodává, že jediným, s kým je lepší se raději nebavit, jsou takzvaní beach boys – takoví plážoví podnikatelé ochotní zařídit úplně všechno, ale není to úplně čisté podnikání. Nikdy nevíte, jestli se ten výlet opravdu uskuteční.
Výjimečně rozmanitá krajina
„Ta země vypadá na každých 100 kilometrech úplně jinak. Někde chodíte džunglí, za chvíli jste u jezera obklopeného jehličnany a připadáte si jako v Kanadě, pak zažijete safari a potkáte leoparda, projedete se vlakem přes čajové plantáže, vylezete horu a koukáte na vodopády a palmy… Všude jsou nádherné chrámy, většinou postavené v přírodě. A nakonec odpočíváte na pláži nebo surfujete v oceánu,“ popisuje místní krajinu Andrea Řezníčková, která se netají tím, že právě Srí Lanka je její nejoblíbenější zemí na světě.
Srí Lanka má rozmanitou i svoji atmosféru, v níž se snoubí právě příroda, ale i odkaz na prastaré civilizace, které si ale džungle bere zpět, a zároveň tu jistě ucítíte i koloniálního ducha. V roce 1505 k ostrovu poprvé dopluli Portugalci, v 17. století je na ostrově vystřídali Nizozemci. Celý ostrov však plně ovládli teprve Britové na přelomu 18. a 19. století. Nezávislost země získala až v roce 1948, a tak na její pestrou historii budete narážet v dobrém. To všechno však tvoří velmi výjimečný mix, který jinde na světě nenajdete.
Co musíte vidět
„Těm, kdo mají fyzičku, bych doporučila vydat se v noci na Adam’s Peak a počkat si na východ slunce. Musíte vylézt 5700 schodů a začínáte ve tři ráno, ale o to větší je to zážitek. Pak si vyberte nějaký z mnoha místních národních parků, například Yala. Řidič džípu má tak vytrénovaný zrak, že vám zastaví i u hovnivála. Potkáte krokodýly, slony i leopardy. Skvělou atmosféru má Chrám Buddhova zubu v Kandy,“ doporučuje Řezníčková.
Rozhodně nevynechejte historický komplex Dambulla a Polonnaruwa. Lví hora, Sigiriya, nabízí ten nejkrásnější výhled. Místní pláže nepatří mezi ty katalogové s bílým pískem a azurovým mořem, jsou spíše divoké
a rustikální, ostatně jako celá Srí Lanka, ovšem o to větší mají kouzlo. Pokud chcete cestu spojit se surfováním, nejlepší pro začátečníky jsou pláže Mirissa, Hikkaduwa a Welligama, které obecně patří k nejoblíbenějším.
Kdy vyrazit
Hlavní turistická sezona začíná v prosinci a končí začátkem dubna. Zájezdy na letošní sezonu už jsou v prodeji. Například desetidenní pobyt v klidném a velmi hezkém čtyřhvězdičkovém hotelu Carolina Beach můžete mít už za 20 tisíc korun. „Pokud někdo vyrazí mimo sezonu, neviděla bych to s počasím nějak tragicky, většinou prší jen krátce. Pokud tu zemi chcete trochu procestovat a nezůstávat jen na jednom místě, dva týdny jsou minimum. Doporučovala bych ale tři,“ uzavírá Řezníčková.