Rozhovor se šperkařkou a architektkou Adélou Pečlovou

Jak byste sama sebe popsala jako tvůrce? Jaký typ designéra jste?
Poslední dobou hodně pracuji se svou intuicí, citem a smyslem pro detail. Pracuji na tom, abych měla otevřenou mysl a nepodléhala tlaku nebo aktuálnímu trendu. Dospěla jsem do bodu, kdy se vnímám jako tvůrkyně, která má svůj vlastní rukopis, estetiku a přístupy k tvorbě. Jsem designérka, která tvoří ze sebe, mé šperky jsou kouskem mě samé, mého světa.

Byla tato cesta vaším snem?
Ne. Jako malá jsem si přála být tanečnice, pak miss a potom jsem se v tom na delší dobu dost ztratila. Skrze tlak okolí a společnosti jsem nebyla schopná zjistit, co je mé. Za svou cestu jsem v tuhle chvíli vděčná, neměnila bych. Krásně se to spojilo se studiem architektury, jedno ovlivňuje druhé.

Podle čeho vybíráte materiály a kde čerpáte inspiraci pro nové produkty?
Vážím si hodnot, tradic, pravdivosti a podle toho vybírám materiál. Pracuji se sklem, pokladem severu Česka. Pracuji s drahými kovy, vnímám to jako jistý druh magie, přetváření kovu rukama. Materiály vybírám podle formy a estetiky, kterou má šperk mít, jak má k člověku mluvit. Inspiraci čerpám většinou ze samotného materiálu. Najdu si materiál, který mě osloví a následně s ním pracuji. Vycházím z jeho zpracovatelnosti, použitelnosti, tvaru, jak se pohybuje nebo jak se chová vůči gravitaci. Nicméně jsem hodně ovlivněná architekturou, baví mě brutalismus. Práce s objemem, tvarem a materiálem. Skládání a vršení, ubírání a zjemňování.

Hranaté prsteny Adéla Pečlová

Máte nějaké české nebo zahraniční vzory?
Ano, mám. Ze zahraničí je to Saskia Diez, kterou jsem objevila v roce 2015. V poslední době je o ní slyšet
i v Praze. Další je Otto Künzli, toho jsem objevila během mnichovské výstavy šperku Schmuck, jedinečná osobnost. Na české scéně sleduji 27jewelry, Ondřeje Stáru nebo Annu Baum. Ovlivnil mě i rok 2018, kdy jsem pracovala
u Hanuše Lamra. I jeho přístup k tvorbě ve mě zanechal stopy, za které jsem vděčná.

Čeho byste chtěla ve svém oboru dosáhnout?
Rozvíjet se, nestagnovat a své zkušenosti případně předávat dál. Mít možnost živit se svou tvorbou. Moje cesta je stále spjatá s architekturou, jsem zvědavá, kam se to bude celé ubírat. Velkou radost by mi udělalo přispět svému oboru k lepšímu zvuku, větší osvětě a rozvoji.

Dílna Adéla Pečlová