Základním předpokladem pro získání kontroly nad nemocí je vhodná udržovací (kontrolující) léčba, ale stejně tak důležitý je výběr inhalačního systému (inhalátoru) a správná inhalační technika. Výsledky průzkumu mezi pacienty na inhalační terapii v České republice totiž odhalily, že přes 50 % z nich používá inhalátor špatným způsobem, jejich nemoci se tak nedostává potřebné léčby a léčbu mohou negativně ovlivňovat. Přitom jedině zvládnutí správné inhalační techniky je klíčem k účinné léčbě.
Inhalační podávání léků je u astmatu a CHOPN zcela běžnou součástí léčby. Léky se tak totiž dostávají přímo do dýchacích cest, kde mají rychlý a potřebný léčebný účinek. Inhalační cestou se podávají léky udržovací,
tj. dlouhodobé i léky úlevové. Udržovací léčba má zajišťovat minimum projevů nemoci, a tedy i eliminovat nutnost úlevové neboli záchranné léčby, která se používá pouze při akutním zhoršení příznaků, jako jsou kašel, dýchací obtíže, pocit tíže na hrudníku nebo výskyt pískotů při dýchání, či k léčbě vzplanutí nemoci, tj. exacerbace. S tím ovšem souvisí nutnost udržovací léčbu samovolně nepřerušovat, jinak léčba není účinná. Alfou a omegou je pak inhalovat správně.
Nejčastější chyby v inhalační technice
Dle průzkumu mezi pacienty používajícími inhalátory pro léčbu respiračních (dýchacích) chorob se zjistilo,
že přes 50 % z nich dělá při inhalování závažné chyby a do plic se jim tak nedostane potřebné množství léku. „Někteří pacienti před inhalací řádně nevydechnou nebo vydechnou do inhalátoru. Pacienti chybují rovněž ve špatné koordinaci stisknutí dávkovače a nádechu. V takovém případě zůstane lék v ústech a do plic se dostane jen jeho malá část. Totéž platí, pokud nemocný místo vdechnutí léku dech zadrží,“ popisuje časté chyby docentka MUDr. Václava Bártů, Ph.D., z plicního oddělení Medicon, a. s. Další častou chybou je, že pacient nedodrží doporučenou dobu, při níž by měl zadržet dech. Dech se doporučuje zadržet zhruba na 5 až 10 sekund po vdechnutí léku, aby měla léčivá látka dostatek času zůstat v dýchacích cestách a nebyla vydechnuta.
Účinnost léčby leží na bedrech pacienta
Maximální účinnost léčby podávané pomocí inhalátorů lze zajistit pouze dostatečným zaškolením pacienta v inhalační technice. Každý inhalátor je jiný a je potřeba, aby pacient znal přesně ten svůj a věděl, jak ho správně používat. Názorné videoukázky, jak s jednotlivými typy inhalátorů zacházet, je možné zhlédnout na internetových stránkách mujinhalator.cz. Zároveň není vhodné, když má nemocný více různých inhalátorů
a musí se učit ovládat každý jiným způsobem. „Základem každé léčby by mělo být přesné dodržování udržovacího léčebného režimu, které přímo souvisí s kvalitou zaškolení pacienta. Hlavním zdrojem informací by pak měl být lékař, který léčbu předepisuje, a odborná zdravotní sestra, která pacienta učí správnou inhalační techniku. Důležitá je však rovněž aktivní role pacienta, jenž by měl se svými zdravotníky vždy otevřeně komunikovat, klást jim otázky a upozornit je, pokud trpí nějakými obtížemi nebo si zkrátka není jistý, zda lék užívá správně,“ upozorňuje docentka Bártů. Nevyplácí se také cokoli zamlčovat, ať už to, že pacient nemůže vyjít schody bez toho, aby se zadýchal, nebo si nevzpomíná na to, kdy se celou noc vyspal bez probuzení; i to mohou být známky zhoršujícího se stavu, na který je potřeba včas reagovat.
Druhy inhalátorů
K dispozici je dnes několik druhů inhalátorů. Používají se tlakové aerosolové inhalátory, kdy se léčivá látka uvolní tlakem ruky nebo přímo při nádechu. Dalším typem je inhalátor pro práškovou formu léku jednodávkový, mnohodávkový či rezervoárový. „Lékař má dnes možnost individuálně každému nemocnému vybrat, co mu sedí více. Zároveň je však potřeba pacienta naučit správně zacházet s inhalátorem a rovněž u něj opakovaně kontrolovat inhalační techniku a případné potíže odhalit a odstranit. Nevhodně zvolený inhalátor a nesprávná inhalační technika, která s tím může souviset, totiž mohou být hlavní příčinou toho, že léčba nefunguje, jak má,
a je to jednoduše proto, že ji pacient vlastně neužívá,“ vysvětluje docentka Bártů.
dc. Bártů
Astma a koronavirová epidemie
Astma je chronickou nemocí dýchacího ústrojí, a pokud není pod plnou kontrolou či se jedná o tzv. těžké problematické astma, může potenciálně zhoršit současný průběh nemoci COVID-19. Pokud je však astma pod plnou kontrolou a pacient je dlouhodobě bez příznaků a takzvaného vzplanutí nemoci, není riziko COVID-19 vyšší než u běžné populace. Podmínkou je především to, aby nemocný přesně dodržoval předepsaný léčebný režim, tedy udržovací léčbu, předepsanou dávku léků i správnou inhalační techniku.