Protagonista projektu „Už není toho dechu“ pan Jiřička * 1937, se stal symbolem generace seniorů, kteří si přejí zůstat nezávislí co nejdéle to půjde. Patří k silným populačním ročníkům narozených ve 40. letech 20. století, kterých je podle českého statistického úřadu nyní v Čechách 21 % ze všech seniorů, tedy kolem 466 tisíc.
Je pamětníkem všech režimů a s nadhledem jemu vlastním sdílí svůj pohled na svět: „Vždyť si to považte, jak to jde teď: Lenin, Stalin, Putin. Jdou za sebou. Všichni, co mají in, tak jsou darebáci. No to ať si říká, kdo chce, co chce, to je hotová věc.“ (Z. Jiřička)
Příběh vitálního pamětníka, který i přes svůj vysoký věk stále aktivně hospodaří v symbióze s přírodou, se stal inspirací k natočení krátkometrážního dokumentu společností OPEN ART, z.s a TMRW film, který úspěšně bodoval na světových festivalech, například v kanadském Montrealu, Los Angeles, turecké Antakyi, Madridu
a získal první místo v Bukurešti.
Jako pokračování dokumentu vznikla velká fotografická edukační výstava fotografa Martina Lavického, která putuje po České republice a reflektuje zkušenosti pana Jiřičky: „Život na horách a hospodaření bylo fyzicky vždy velmi náročné a dnešní lidé: „Oni by snad byli schopni umřít hlady, než aby tohle dělali.“
Fotografie ze série každodenní život: „Pan Jiřička s ruchadlem“ je vystavena i v rámci prestižní soutěže Czech Press Photo. „Ještě předloni, když mi bylo 84, tak jsem trochu oral, jen tak za humny, že jo, pár brázd. Vždyť s ním ruchním už pětašedesát let.“ (Z.Jiřička)
Završením projektu je fotokniha „Už není toho dechu aneb rozhovory s krkonošským horalem.“ Vedoucí Muzea Krkonoš spadající pod správu KRNAPU, Jakub Šimurda se rozhodl krátkometrážní dokument, fotografickou výstavu i fotoknihu, nabídnout i v nově renovovaném muzeu ve Vrchlabí jako důležitou součást kulturního dědictví. “Pan Jiřička je autentický a já si myslím, že to je vlastně docela zázrak, co se podařilo. Celý projekt je vlastně postavený, dá se říct, dobročinně, přes Donio pomáhá lidem na dožití doma a také prezentuje ten už zanikající život zdejších lidí z Krkonoš.“
Podle Nadace Krása pomoci přání pana Jiřičky dožít doma reflektuje přání 9 z 10 Čechů. Ředitelka Soňa Morawitzová zdůrazňuje, že “cílem Nadace je zajistit důstojný život starších lidí právě v domácím prostředí
a zabránit tak předčasnému a často zbytečnému umisťování seniorů do institucionální péče“, která je podle ní navíc pro stát velmi nákladná.
To může být zásadní i v reakci na zprávu Českého statistického úřadu, podle níž nás čeká nárůst počtu seniorů do konce 50. let z dnešních 2,2 na 3,25 milionu a prodloužení průměrného věku do roku 2050 u mužů o 6 let
a u žen o 5 let. Na tento fakt reaguje i zakladatelka Nadace a ambasadorka OSN Taťána Kuchařová: „Je to obrovská výzva a hrozba zároveň, i když nemusí to být hrozbou, pokud na řešení začneme systematicky pracovat už nyní. Kapacity v domech pro seniory nedostačují ani dnes, natož v roce 2050 a trend domácí péče bude aktuální čím dál víc.“
„Příběh pana Jiřičky může být inspirativní pro celou řadu lidí a seniorů a nejenom pro ně, ale i pro nás, pro ty mladší generace. Jsem moc ráda že takovéto projekty vznikají, protože umění je prostředek, který skrze emoce, zážitek, zanechává otisky na duši a vždycky bude mít obrovský smysl.“ (Taťána Kuchařová)
Důležitost podpory iniciativ jako je „Doma bez obav“ stoupá i ve světě, což dokazuje například vznik AGE, největší sítě neziskových organizací pro starší lidi z celé Evropy, která čítá aktuálně sto členských organizací z dvaceti devíti zemí Evropy. „Aging in place neboli dožití doma je pro budoucnost stárnoucí společnosti v Evropě klíčové, protože domov je zásadní pro dlouhodobý zdravotní stav a pohodu seniorů.“ (AGE, článek „HOMeAGE:
a new training & research programme on ageing in place“, Julia Wadoux)
- AGE: https://www.age-platform.eu/homeage-a-new-training-research-programme-on-ageing-in-place/
- Český statistický úřad: https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-senioru-v-pristich-desetiletich-vyrazne-vzroste