Jak poznat nadčasovou, originální stavbu? Podle jakých kritérií posuzovat, které budovy z dob minulých přežijí a které mají být zbořeny? Za jakých okolností stavby vznikaly? To jsou jen některé z otázek, na které hledají odpověď u historiků, architektů a umělců tvůrci celovečerního dokumentu Architektura ČSSR 58–89 režisér Jan Zajíček a autor námětu, hudebník a multimediální umělec Vladimir 518. Jejich film se do hloubky zabývá českou a slovenskou architekturou z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě a přes četná mezinárodní ocenění se u nás mnohdy setkává s nejrůznějšími předsudky.
Film představuje výjimečné budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, od Prahy přes Liberec nebo Karlovy Vary až po Bratislavu, Piešťany či Ružomberok. Právě
u nás často přehlížené slovenské architektuře daného období věnují tvůrci zvýšenou pozornost a zmiňují i rivalitu, jež za minulého režimu vládla mezi českými architekty a jejich slovenskými kolegy. „Nešlo o to natočit encyklopedický přehled unikátních poválečných staveb, ale skrze osobní příběhy architektů zachytit fascinující
a mimořádnou tvůrčí energii, která je navzdory úskalím doby v těch domech otištěna. Veřejná debata týkající se jejich bourání bez rozmyslu hraje ve filmu důležitou roli,“ vysvětluje režisér filmu Jan Zajíček.
Světovou premiéru bude mít film na 58. ročníku KVIFF 30. června tohoto roku. Do kin pak zamíří na podzim 2024 v distributorské péči Aerofilms. Trailer filmu je k dispozici.
Dokument seznamuje diváky s osobnostmi, které i za komunistického režimu dokázaly realizovat kvalitní projekty a držet krok se světovým architektonickým děním, i když často téměř v izolaci a inspirovány jen zahraničními odbornými časopisy. Svým návrhům bez nadsázky obětovaly veškeré síly a volný čas, přitom zůstávaly v pozadí a často nebyly zvány ani na slavnostní otevření svých staveb. Divákům zprostředkuje setkání s nejvýznamnější architekty dané epochy, jako jsou například Alena Šrámková, Václav Aulický, Miroslav Masák, Martin Rajniš, Otakar Binar, Zdenka M. Nováková, Zdeněk Rothbauer, Jiří Suchomel, Zbyšek Stýblo, Ivan Matušík nebo Iľja Skoček, Viera Mecková, Alexander Mlynárčik, Jan Bahna, ale i s jejich mladšími kolegy Josefem Pleskotem či Ladislavem Lábusem, které doplňují sochař a malíř Stanislav Kolíbal a teoretici Rostislav Švácha, Henrieta Moravčíková, Peter Szalay či Radomíra Sedláková. Samozřejmě neopomíjí připomenout osobnosti, které už ani v době natáčení nebyly mezi námi, jako jsou Karel Prager, Vladimír Dedeček, Štefan Svetko nebo Vladimír Machonin.
Jedním z cílů filmu je odstranit nános předsudků o takzvané komunistické architektuře a poodhalit strategie architektonické tvorby v období, kdy byl sice stoprocentním zadavatelem stát, ale i tak se v zemi rodilo mnoho odvážných, moderních a inspirativních staveb. „Každá etapa v architektuře je něčím výjimečná a hodná pozornosti. Poválečné období v sobě nese ovšem obrovskou chuť po estetickém i technologickém experimentu, velký boj o to, aby se i u nás, za železnou oponou, mohla stavět světová architektura. Stavby z tohoto období jsou často velice expresivní, sochařské, a v našich městech je zkrátka není možné přehlédnout,“ doplňuje autor námětu Vladimir 518.
Architektura ČSSR 58–89 je prvním filmem, který uceleně mapuje československou architekturu druhé poloviny 20. století. Snímek je vrcholem několikaletého projektu, jehož součástí byla výpravná publikace Architektura 58–89 Vladimira 518, kterou před dvěma lety vydal v nakladatelství BiggBoss a doprovodila výstava v pražském CAMPu – Centru architektury a městského plánování. Na publikaci pak navázal seriál uvedený v České televizi
v loňském roce. Ke vzniku celého rozsáhlého projektu Vladimir 518 uvádí: „Pro mě osobně byla na začátku obyčejná zvědavost, potřeba zjistit si informace ke stavbám, které tak silně formovaly moje dětství. Následně přišel ale i motiv určitého aktivismu. Začal jsem totiž v té době potkávat samotné tvůrce oněch staveb a cítil jsem z nich obrovskou deziluzi.“
Jan Zajíček a Vladimir 518 se pracovně na filmu Architektura ČSSR 58–89 nesetkali poprvé. Jan Zajíček byl již v devadesátých letech režisérem klipů Vladimirovy kapely PSH, spolupracovali také na seriálu / projektu Kmeny. Jan Zajíček mimo jiné natočil dokumentární film Girl Power o ženách v graffiti a řadu oceňovaných videoklipů pro další kapely, jako jsou Sunshine nebo Pio Squad. Jako výtvarník a animátor spolupracoval například s Národním divadlem nebo tanečním souborem VerTeDance. Vladimir 518 je rozkročen mezi nejrůznějšími uměleckými disciplínami. Je členem hudební skupiny PSH (Peneři strýčka Homeboye) a zakladatelem nakladatelství BiggBoss, vydal mimo jiné sérii knih o českých subkulturách Kmeny a je činný i na výtvarné scéně.
Film vznikl v koprodukci společností FILM KOLEKTIV (producenti Karla Stojáková a Pavel Berčík), AZYL Production (producenti Maroš Hečko a Peter Veverka), České televize a RTVS. Výrobu podpořily Státní fond kinematografie, Audiovizuálny fond a Pražský audiovizuální nadační fond.
Tvůrci:
Režie: Jan Zajíček
Scénář: Jan Zajíček a Henrieta Moravčíková
Námět a kreativní producent: Vladimir 518
Producenti FILM KOLEKTIV: Karla Stojáková, Pavel Berčík
Producenti AZYL Production: Maroš Hečko, Peter Veverka
Koproducenti: Česká televize – kreativní producentka Martina Šantavá, RTVS – kreativní producent Roman Genský
Kamera: Jiří Málek
Střih: Jan Zajíček, Zdeněk Marek
Zvuk: Jan Paul, Miroslav Červená Chaloupka
Hudba: Ondřej Skala, Vladimír Godár
Grafická koncepce: Petr Bosák, Robert Jansa
www.aerofilms.cz/architektura-cssr-58-89
www.instagram.com/architektura5889