V takových chvílích totiž nejlépe regeneruje náš mozek. A vězte, že právě náš mozek potřebuje jen tak bloumat. Když mu to dopřejeme, vrátí vám to, jak nejlépe umí. Jedinečné benefity tzv. lelkování objasňuje psycholožka Šárka Miková.
Dřív jsme „sami se sebou“ byli několikrát během dne, třeba při čekání u lékaře nebo cestou v tramvaji. Dnes většina dospělých při čekání na semaforu vytáhne do 4 vteřin mobil.
„Místo abychom nechali náš mozek odpočívat, pociťujeme nudu a okamžitě saháme po digitálním rozptýlení. Naše mozky nemají čas informace zpracovávat a prožitky reflektovat. Dopřejme si o dovolené chvíle zdánlivé nudy – uděláme tak nejvíc pro své duševní zdraví i produktivitu v práci, až se z dovolené vrátíme,“ doporučuje psycholožka Šárka Miková, autorka unikátní teorie osobnosti zvané Teorie typů a také autorka několika publikací (nejnovější se jmenuje Milovat nestačí). „Náš mozek nutně potřebuje chvíle, kdy jsme bdělí, ale neděláme nic cílevědomého, na nic se nesoustředíme. Právě tehdy se v něm aktivuje síť tzv. bazální mozkové aktivity, díky níž může průběžně zpracovávat informace – aby se nepřehltil – a reflektovat prožitky, abychom neztráceli kontakt sami se sebou.“
Digitální doba nám bere čas „být sami se sebou“
Díky digitálním technologiím sice máme mnohonásobně víc informací a díky sociálním sítím jsou zase mnozí z nás v neustálých interakcích s ostatními, nicméně náš mozek potřebuje mnohem víc času všechno zpracovat. Jenže místo toho, abychom v průběhu dne volně přemítali o tom, co jsme se dozvěděli a zažili, pociťujeme nudu a saháme po mobilu, abychom sami se sebou být nemuseli.
„K digitálním technologiím utíkáme také v případě, že se necítíme dobře, nebo se nám něco nedaří. Mnohem více by nám ovšem prospělo vnímat své tělesné počitky a reflektovat své pocity. Protože pouze zvládáním emocí v náročných situacích se posiluje naše psychická odolnost, díky níž pak můžeme odolávat dalšímu stresu,“ pokračuje odbornice.
Kdo nezapomíná „lelkovat“, dopřává mozku nejvíc, co může
Bloumání našeho mozku během dne nepřeje také kultura zaměřená na výkony a cíle. Jsme neustále pod tlakem organizovaného programu. Slovo „nuda“ má i v tomto smyslu negativní konotaci.
„Jenže ve chvílích, kdy nic neděláme, se náš mozek rozhodně nenudí. Naopak – dělá extrémně užitečnou práci, která je pro naši následnou produktivitu klíčová. Převeďme si to do praxe. Zkuste si někdy před důležitou prezentací nebo zkouškou dopřát 20 minut procházky v parku. Mobil si s sebou neberte. Zhluboka dýchejte
a nechejte mysl volně plynout,“ doporučuje autorka knihy Milovat nestačí.
Nejde ale jen o to, že mozek ve chvílích nicnedělání regeneruje, aby se mohl lépe soustředit a myslet.
„Mnohem důležitější je, že ve chvílích aktivace sítě bazální mozkové aktivity automaticky reflektujeme své prožitky a propojujeme je s našimi dosavadními zkušenostmi a hodnotami. To je naprosto zásadní pro naše celkové duševní zdraví.“
Pět důvodů, proč nechat mozek jen tak bloumat:
- Uspořádáme si své myšlenky
Během volného přemítání dáváme informacím, událostem a prožitkům význam a začleňujeme je do plynulého toku našeho života, aby se ve formě vzpomínek vynořily, až je budeme potřebovat.
- Přijdou kreativní nápady
Když mysl volně bloumá, přicházejí tzv. aha-momenty – odhalují nečekané vazby mezi věcmi, jež spolu na první pohled nesouvisí. Vyřešíme tak dosud neřešitelný problém, příp. dostaneme kreativní nápad.
- Rozvíjíme sebe-uvědomění
„Být sám se sebou je důležité proto, abychom si uvědomovali, co prožíváme a jak se vlastně máme. Jen v takových chvílích můžeme vnímat své tělesné počitky a propojovat je s našimi emocemi. Díky sebe-uvědomění se tak ukotvovat sami v sobě, rozumět, kým vlastně jsme, co je pro nás důležité, jaké jsou naše hodnoty. To je klíčový základ nejen pro zdravé vztahy, ale v dnešní době také odolávání negativním vlivům sociálních sítí,“ zmiňuje zkušená psycholožka.
- Rozvíjíme seberegulaci
Díky sebe-uvědomění můžeme efektivně ovládat naše emoce i chování. Naučíme se lépe rozpoznávat, kdy nám přestává být dobře, a můžeme to včas řešit. Prostřednictvím vnímání souvislostí mezi našimi tělesnými počitky a prožívanými emocemi snadněji nacházíme cesty, jak se ve chvíli rozrušení uklidnit – např. dýcháním, díváním se do zeleně, posloucháním zpěvu pátků, tělesnými dotyky či povídáním s jinými lidmi. Můžeme se naučit také celkově lépe ovládat své impulsy, zaměřit a udržet pozornost, využívat svou vůli, dokončovat aktivity apod.
- Časem stráveným se sebou zlepšujeme vztahy s ostatními
Být sám se sebou neznamená cítit se osaměle. Naopak – bytí se sebou pomáhá pocitu osamělosti účinně předcházet. „Skrze vnímání svých pocitů se můžeme učit rozumět pocitům a chování druhých lidí, rozvíjet empatii. Můžeme se také učit zaujímat tzv. sociální perspektivu – dívat se na věci z pohledu druhých osob, brát vážně jejich úhly pohledu. V neposlední řadě si můžeme uvědomovat, jakou roli v životě druhých hrajeme, a posilovat vztahy
s rodinou a blízkými osobami založené na pocitu důvěry a bezpečí.“
Potřebují čas se sebou všechny typy osobnosti?
Podívejme se na potřebu trávit čas se sebou z pohledu introverze a extraverze, jak ji v návaznosti na C. G. Junga definuje Teorie typů. Introverti jako by měli magnet uvnitř sebe a všechny podněty z okolí si potřebují nejdřív „nechat projít hlavou“. Extraverti jako by měli magnet vně a z jejich vnitřního světa jsou neustále vytrhováni okolními podněty, na které mají potřebu nějak reagovat.
„Introvertní typy od mala přirozeně tíhnou k odpojování od okolního světa a rádi tráví čas sami se sebou. Profiltrovat podněty z okolí ve svém vnitřním světě před tím, než budou reagovat, je pro ně nutnost. Informace porovnávají s tím, čemu důvěřují z minulosti, hledají v nich hlubší významy nebo generují různé možnosti. Potřebují si promyslet odpověď na otázku, musí nasát atmosféru, než se zapojí do hovoru, či zpětně reflektovat zážitky
o samotě,“ popisuje psycholožka.
Introverti také potřebují být s lidmi, ale příliš mnoho sociálních interakcí je vyčerpává. V průběhu života se učí pružněji reagovat na položené otázky, ale velký tlak na rychlost reakcí je uvádí do stresu. Naproti tomu extraverti v dětství potřebují hodně interakcí s okolím a být o samotě je tolik neláká. I oni se ale musí naučit trávit čas jen ve své hlavě, promýšlet své reakce a reflektovat prožitky. Být sami se sebou se postupně učí
a v průběhu života si to čím dál více užívají. „V naší kultuře se cení spíše to, když lidé živě diskutují a jsou aktivní ve společnosti. Extraverti tedy nepociťují vnější tlak, aby sami se sebou trávili více času, zatímco introvertům je tento čas odpírán. Z hlediska regenerace mozku však v dnešní době trpí jak extraverti, tak introverti.“
Dopřejme si čas se sebou (nejen) během dovolené
Až budete plánovat svůj dovolenkový čas, nezapomínejte na to, že především váš mozek si potřebuje odpočinout.
„Zahrnujte do svých plánů procházky v přírodě, při kterých budete koukat do zeleně. Kávu na terase si vychutnejte bez toho, abyste přitom koukali do mobilu. Někteří lidé potřebují pro to, aby mohly jejich myšlenky volně plynout, zaměstnat své tělo – třeba při práci na zahradě nebo běhu po známé stezce. Být sami se sebou ale můžeme
i během čtení beletrie či při tzv. volném psaní, kdy necháváme tužku na papíře zaznamenávat naše volně plynoucí myšlenky, aniž bychom přitom mysleli na to, co chceme napsat nebo kdo to po nás bude číst,“ dodává Šárka Miková. Více najdete na teorietypu.cz.
zdroj/foto: teorietypu.cz