Kdykoliv ale Finnyho potká, nemůže se Autumn ubránit vtíravým myšlenkám, že by přes to všechno měli být spolu. Jenže toho léta se všechno navždy změní. A jak čas plyne, Autumn je nucena čelit otázkám, jak by se jejich životy mohly vyvíjet, kdyby se cesty bývalých nejlepších přátel nikdy nerozdělily…
Doporučený věk 15+
Ukázka z knihy:
Onu srpnovou noc jsem s Finnym nebyla, ale představivost mi její události vypálila do paměti, takže působí jako vzpomínky.
Samozřejmě pršelo. Finny a jeho přítelkyně Sylvie Whitehouseová si razili cestu deštěm v červeném autě, které mu otec věnoval k šestnáctým narozeninám. Za pár týdnů mu mělo být devatenáct.
Zrovna se hádali. Není jasné kvůli čemu. Lidé tvrdí, že to v tomto příběhu nehraje roli. Avšak netuší, že existuje ještě jeden příběh, který se ukrývá mezi řádky, jež jsou jim důvěrně známé. A to hlavní, o čem nevědí, je příčina hádky, která je klíčová pro můj příběh.
Úplně to vidím před sebou – mokrou silnici a světla sanitek a policejních aut, která protínají tmu a varují ostatní: Před vámi je nehoda, projíždějte opatrně. Sylvii, jak sedí bokem na zadním sedadle policejního auta, podává vysvětlení a podupává přitom nohama na vozovce zmáčené deštěm. Neslyším, co říká, ale vidím, jak vysvětluje důvod hádky, a mně je všechno, všechno, všecičko jasné. Kdybychom byli spolu, všechno by bylo jinak.
Vidím je sedět v autě chvíli před onou nehodou – hustě prší a vozovka je kluzká, jako kdyby ji zrovna naolejovali. Naneštěstí jsou spolu, a zatímco sviští nocí, hádají se. Finny se mračí. Hlavou se mu honí spousta myšlenek. Nemyslí však na déšť, na řízení nebo na mokrý asfalt pod koly. Přemýšlí o oné hádce se Sylvií a nad její příčinou, když vtom vůz cukne doprava a vytrhne ho ze zadumání. Představuji si, jak Sylvie vykřikne a jak Finny příliš prudce stočí volant na druhou stranu.
Finny má zapnutý pás. Je zcela bez viny. To Sylvie není připoutaná. Když dojde k nárazu, proletí čelním sklem do noci a zcela nepravděpodobně – skoro až zázračně – z toho vyvázne s drobnými škrábanci na obličeji a rukou. Stane se to přesně takhle, ale je to tak těžko uvěřitelné, že si to ani já nedokážu představit. Vnímám pouze okamžik poté: stav beztíže, paže vlající ve zpomaleném záběru, vlasy zvlhlé deštěm a částečně i krví, které za ní splývají, jako by patřily mořské panně. Její ústa zakulacená ve vyděšeném výkřiku. Temná deštivá noc, která dokonale obkresluje její tělo.
A pak se Sylvie vrátí zpátky na zem. S hlasitým plesknutím dopadne na silnici a upadne do bezvědomí.
Leží zhroucená na vozovce. Finny na sobě nemá ani škrábnutí.
Lapá po dechu a zírá do tmy, udivený a zároveň vyděšený. Právě zažívá svůj vlastní stav beztíže. Jeho mysl je prázdná. Nic necítí, nad ničím nepřemýšlí; prostě jen je, dokonalý a bez úhony. Vůbec neslyší déšť.
Zůstaň, pošeptám mu. Zůstaň v autě. Zůstaň tady a teď.
Jako vždy mě neposlechne.
Laura Nowlin vystudovala angličtinu a tvůrčí psaní na univerzitě v Missouri. Když zrovna nesedí doma nad svými romány, pracuje v knihovně, kde získává spoustu inspirace k vlastní tvorbě. Žije v St. Louis s manželem-hudebníkem, neurotickým psem a psychotickou kočkou.
Více se o autorce můžete dozvědět na laurarosener.wordpress.com.
Laura Nowlin: Kdyby zůstal se mnou, přeložila Michaela Piňosová, vydává nakladatelství Yoli, 360 stran, doporučená cena 399 Kč.
zdroj/foto: euromedia.cz