S novou kolegyní z práce jsme se staly nejlepší kamarádky
Kláru (25) jsem poznala v práci. Nastupovala jsem na pozici recepční do jedné IT firmy a když jsem zrovna šla za personální pro vstupní papíry, střetla jsem jí na chodbě. „Ahoj, jéé promiň, vlastně dobrý den, jsem tu nová,“ blekotala na mě zmateně. „Ahoj, já taky, zrovna dneska nastupuju. Myslím, že budeme tak stejně staré, nemůžeme si tykat? Já jsem Helena,“ pobídla jsem ji. Klára se široce usmála a podaly jsme si ruce. Přišla mi hrozně roztomilá. Byla o půl metru menší než já, v dlouhých kudrnatých zrzavých vlasech měla zapíchnutou čelenku s obří kytkou, a tak celkové zní sálala pozitivní energie, že jsme ještě ten večer spolu zašly na víno.
„Bydlím tady kousek. Přestěhovala jsem se od přítele. Nebyl to špatný chlap, ale už to mezi námi po třech letech vyprchalo. Sama jsem zatím spokojená…Ale to není nic zajímavého, co tvůj život?“ vyzvídala Klára. A tak jsem ji vyprávěla o mně a Jakubovi (26), jak jsme se poznali přes seznamku a zamilovali se do sebe až na třetím rande, jak jezdíme na kole nebo na výlety. „Jakub je moje druhá láska, jsme spolu už pět let a pořád se milujeme,“ řekla jsem Evě. „To je krásné, přeju ti, ať vám to vydrží co nejdéle. A na to se napijeme!“ mrkla na mě spiklenecky.
Od toho večera se z nás v práci staly nerozlučné kamarádky. Chodily jsme spolu v práci na oběd, dvakrát týdně na jógu, a každý čtvrtek na víno. „No já začnu snad žárlit na tu tvoji novou kamarádku, teda doufám, že to není kamarád,“ zalaškoval se mnou Jakub. „Ne miláčku, víš, že ty jsi pro mě jednička. Tak víš co, pokud ti to nebude vadit, tak pozvu Kláru k nám na večeři,“ navrhla jsem mu a Jakub hned souhlasil.
Večeře ve třech, někdo tady přebývá
Další sobotu se u nás večer zastavila Klára. Přišla v kozačkách a minisukni, ve vlasech její tradiční květina, kdybych nevěděla, že jde k nám, napadlo by mě, že jde někam na diskotéku. Když se jí Jakub představoval, neuniklo mi, jak se na ní snaží zapůsobit, oči mu jen jiskřily. Jakub byl vtipnější než obvykle, a už za půl hodiny mi přišlo, že kdybych tam nebyla, asi by si toho nikdo ani nevšiml. Nestačila jsem se divit, jak si ti dva padli do noty, dokonce se spolu dokázali bavit i o vaření, a to Jakub doma skoro nevaří.
Když Klára odešla, trochu jsem žárlila. „Ale prosím tě, Klára vypadá jako fajn holka, ale můj typ to není,“ usmál se na mě Jakub. Asi bych mu to i věřila, kdyby se za týden nezačal na Kláru vyptávat, ze začátku občas, později se to stupňovalo. „Jakube, proč se mě na ní pořád vyptáváš? Tobě se líbí?“ uhodila jsem na něho. Samozřejmě, že se zase vymluvil, že spolu trávíme hodně času, tak ať je jen v obraze…Už jsem trochu zbystřila. Klára se mému vyprávění zasmála a ujistila mě, že chlapi jejich kamarádek jsou pro ní tabu, a to mě uklidnilo.
Změna chování ve mně vzbudilo podezření
Jen ten Jakub začal být čím dál víc divnější. Začal chodit do posilovny, na sex už neměl ani pomyšlení. Z veselého kluka se stal protivný chlap, který mi jen dával najevo jak je unavený z práce. Jeho náhle změny nálad mě doháněly k šílenství, a proto jsem se rozhodla, že se mu podívám do jeho telefonu a zjistím co se děje. Nejsem na to hrdá, ale když usnul, už nebylo cesty zpět. Srdce mi bušilo strachem, ale to, co jsem tam uviděla, to mě zlomilo. Na messengeru si psal s Klárou a nebyly to zrovna nevinné zprávy. Mimo to, jsem se dozvěděla, jak moc si chtějí zopakovat ten poslední sex a konverzaci doplňovaly jejich nahé fotky. Udělalo se mi zle. Tak tohle je to jeho fitko, a proto se mnou nespí. A co Klára, tahala mě za nos, že ji Jakub nezajímá. Jak mi to mohla udělat? Druhý den jsem si ráno vzala sickday a zůstala doma.
Když Jakub odešel do práce, balila jsem si všechny věci a čekala jen, jak se vrátí, abych mu mohla říct, že o všem vím. Jakub byl bledý jak smrt a nešťastným hlasem mě prosil: „Heli, nedělej to, já tě miluju. To s Klárou byla chyba, já jsem to neplánoval, jen jsem na chvíli ztratil hlavu.“ lapala jsem po dechu a naštvaně jsem po něm křičela:. „Tak hlavně, že si se zase našel! Dělej si co chceš, mě už to nezajímá,“ zabouchla jsem dveře od bytu a nastěhovala jsem se zpátky do svého pokoje mých rodičů.
Jako důkaz své lásky mě požádal o ruku
Další den v práci, se mi Klára pořád omlouvala a chtěla mi to vysvětlit. Nemohla jsem ji ani vidět. Ještě tentýž den jsem po půl roce podala výpověď. Sice jsem nevěděla, co bude dál, ale já se potřebovala znovu zvednout, a to bych v přítomnosti Kláry nedokázala. Od Jakuba mi pořád chodily zprávy s omluvami a prosbami ať mu odpustím. Když jsem s Jakubem nekomunikovala, za dva týdny po našem rozchodu mi zazvonil večer u dveří.
Hned jsem vyšla ven, abych mu vynadala, ať si jde za Klárou, ale sotva jsem se nadechla, tak si přede mnou poklekl. V ruce otevřel krabičku a v ní zásnubní prstýnek, stříbrný kamínek se blýskal do všech stran. „Heli, já vím, že jsem to všechno zkazil. Ale každý dělá chyby. Zjistil jsem, že bez tebe nemůžu být a mrzí mě to. Miluju tě, a tohle jsem měl udělat už dávno. Vezmeš si mě?“ zeptal se mě s jiskřičkou naděje v očích. Zklamaně jsem se na něho podívala a odpověděla mu: „Jakube, nezlob se, ale tohle nemůžu nechat jen tak být. Časem by nás to stejně dohnalo a jenom bychom se rozvedli později. Promiň.“ Vyhrkly mi slzy do očí a utíkala jsem zpět do domu. Jakuba jsem milovala, ale po jeho nevěře už ve mně nic z té lásky nezbylo. Nechala jsem ho jít a Kláru taky.