Počítejte s námi: když jsme byli malí my, trvaly tábory běžně tři týdny. Stačil tedy jeden dva a bylo vystaráno. I tehdy už existovaly příměstské tábory, v podstatě taková celodenní družina, kdy hlavním cílem zrovna nebylo děti zabavit a rozvíjet je, ale spíš jim spolu s jídlem poskytnout i dozor. Nic míň, ale taky ani nic víc. Dnes už si můžete vy i děti vybrat z neuvěřitelně široké palety táborů – od klasických, přes sportovní
až k vysoce specializovaným či vědeckým táborům, které nabízejí stanice přírodovědců nebo třeba Národní muzeum.
Sportovní tábor je pro každého
To, co dětem skutečně chybí, je pohyb – pravidelný, všestranný a založený na principech fair play. Ne každý rodič je ovšem sportovně založený, časově flexibilní nebo dokonce pedagogicky nadaný. A ne každé dítě chce nebo může dělat sport na vrcholové úrovni, většina dětí má pohyb v krvi, jen najít ten správný směr a ty správné lidi, kteří ho navedou a povedou. „Kvalifikovanost vedoucích není při práci s menšími dětmi až tak moc důležitá,“ říká Roman Buček, prezident florbalového klubu Butchis. Podle něj záleží mnohem víc na tom, jestli jsou vedoucí a trenéři zapálení – jak pro sport, tak pro celkový rozvoj dětí. „Můžete mít skvěle proškoleného vedoucího, který je ale vyhořelý, unavený a děti nenadchne. Oproti tomu vedoucí, který má děti rád, chce si s nimi hrát a blbnout, ten děti zaujme a ony ho budou milovat,“ říká Buček, který vybudoval síť florbalových kroužků
a založit florbalový klub, se kterým slaví velké úspěchy. Pořádá tábory pro děti od 4 do 15 let a sportovní vyžití na nich najdou jak zkušení sportovci, tak i ti, kteří se sportu běžně nevěnují.
Příprava na září a bez stýskání v „příměšťáku“
Příměstský tábor je mimo jiné skvělá příležitost, jak vyzkoušet něco nového. „Děti si vyzkouší atletiku, gymnastiku, míčové hry, zažijí jednodenní výlet, závody na koloběžkách a kolech na dopravním hřišti,“ vypočítává Roman Buček. Bude pak pro ně po prázdninách mnohem jednodušší vybrat si sportovní kroužek podle svého. Zkušený trenér radí sporty vyzkoušet, vybrat si dobře klub, ale pak u jednoho sportu nějakou dobu vydržet.
A to i když se nebude občas potomkovi chtít. „Zpočátku bych malým dětem doporučil vyzkoušet více aktivit, aby zjistily, co je baví. Přes rok ale nedoporučuji kurzy měnit nebo je předčasně ukončit. Děti by se měly naučit i určité zodpovědnosti, a to i za tým,“ vysvětluje Buček.
Protože být součástí sportovního klubu neznamená jen sdílet společný čas, hřiště a trenéra, ale i společné hodnoty, zásady a smysl pro férovou hru.
Na co byste se měli zeptat, než tábor objednáte:
Kdo se o děti bude starat?
Kolik dětí připadá na jednoho vedoucího či trenéra?
Bude k dispozici zdravotník?
Jak dlouho se společnost pořádání táborů věnuje?
Máte možnost poznat se s lektory dopředu?
Mají nějaké recenze?
Jak to bude s jídlem, spaním, vybavením?
Aby se jim nestýskalo
Čeká vaše dítě úplně první tábor? Tady je pár tipů, jak ho (i vás) zbavit největších obav.
– zařiďte dítěti napoprvé tábor s kamarádem, sourozencem či oddílem, který navštěvuje
– začněte s příměstským táborem, kdy dítě spí doma
– pokud má dítě obavy, vyslechněte ho, ale zároveň ho povzbuzujte k samostatnosti a objevování nového
– přibalte mu s sebou plyšáka, oblíbený polštářek, fotky rodiny, šátek s vaší vůní
– telefony na táborech jsou předmětem k diskusi s vedoucími, každý tábor má svá pravidla, ale je pravdou,
že telefonát s maminkou může jinak veselé dítě i rozplakat
– vybírejte tábory tak, aby odrážely vaše hodnoty a zvyky, ať už je to tábor vědecký, počítačový nebo sportovní
Klub BUTCHIS
je florbalový klub s osmnáctiletou tradicí, který vychovává všestranné sportovce s vlastní osobností. Jako jeden
z mála klubů se navíc věnuje dětem již od 4 let. Buduje u nich vztah ke sportu, základní koordinační, pohybové dovednosti i postřeh. Celkově se soustřeďuje na radost dětí z pohybu, jejich zdraví, vzájemný respekt, odhodlání, týmového ducha, smysl pro fair play a v neposlední řadě na výsledky dětí ve škole, v rámci vzdělávání.
Více na www.butchis.com.
ROMAN BUČEK, 42 LET
Prezident klubu BUTCHIS – trenér a vůdce kmene
Roman strávil dětství v komplikované domácí atmosféře. Od devíti let vyrůstal u babičky a na vlastní nohy se
i proto postavil hned v 18 letech. Roman jako dítě vyzkoušel skoro všechny možné sporty, nejvíce ho pak zaujal florbal, na který si později vydělával ze svých brigád. Pokud mohl byl i ve svém volném čase venku „na hřišti“.
S trénováním mládeže začal okamžitě a během 25 let svého dospělého života mnohokrát dokázal, že je ochoten investovat do svých plánů a lidí, kteří jsou jejich součástí maximum, že i bez ideálních podmínek
a rodinného zázemí je možné uspět.
V roce 2004 začal budovat síť florbalových kroužků na základních školách a po dvou letech (2006) založil vlastní florbalový klub SK FC Bučis team (nyní BUTCHIS), jehož je předsedou a ideovým vůdcem. Od počátku se věnuje vedení dětí i trenérů, organizaci zápasů nebo celých turnajů, akcí pro členy klubu i širokou veřejnost. V roce 2023 se s BUTCHS A týmem mužů dostal až do superligy.
Romanovo strhující nasazení a neochota se vzdát inspirují trenéry, hráče, rodiče i prarodiče malých florbalistů. Hledání motivace, lásky dětí ke sportu, k dodržování fair play nejen při hře je základem jeho pracovních
i domácích úspěchů. Roman je šťastným tatínkem dvou dětí (2 a 8 let), jejichž inklinaci ke sportu podporuje společně se stejně odhodlanou manželkou Adélou.