KDYŽ TO OPRAVDU NECHCETE… ALE ZAMILUJETE SE
Jirku znám už pár let. Brala jsem ho jako kamaráda a bývalého přítele mé kamarádky. I když spolu už pár let nechodí, neustále jsme se v partě společně scházeli na pivka, i když on nebo ona měli nějakou známost. A tak se jednoho srpnového večera stalo to, že jsme po jedné akci skončili spolu. Já a Jirka. Dva kamarádi! Lidi, co se znají a nebudou z toho dělat žádné drama. Bylo to jednou a tečka. Nikdo se nic nedozví a jedeme dál. Jenže! Ono to tímto neskončilo. Nebylo to totiž jen jednou. Nebylo to ani dvakrát. Začali jsme se vídat. Zamilovali jsme se do sebe. Nebo já si to myslela (věřila), že to máme oba dva stejně. Respektive vše tomu nasvědčovalo. Společný čas, vyznávání lásky… klídek, pohoda a žádné stresy, žádné výčitky, pro mě neskutečná zamilovanost, která mě snad i připravila o rozum. Ani by mě tehdy nenapadlo, že tohle jednou špatně skončí!
A MÁME TU ZÁPLETKU 
Samozřejmě jsem asi po měsíci chtěla, kdy už to nebylo jen o občasném vídání, abychom to všem řekli. Jaké bylo překvapení, že on NECHTĚL! První varování, které jsem s růžovými brýlemi na očích nevnímala! Náš „vztah“ byl totiž tajný. Nemohlo se o tom mluvit, protože měl strach ze svojí bývalé přítelkyně. A tak jsem se s celou partou raději přestala vídat, protože jsem se jim nemohla dívat do očí a dělat, že se nic neděje a přitom být zamilovaná až po uši! Nechtěl to nikomu říct a nechtěl, abych to řekla já. Takto se to táhlo pár měsíců, než jsem vybouchla, protože Jirka nejenže lhal všem, ale ještě měl tu odvahu se s celou partou stýkat a dělat že se nic neděje. Předstírat, že se mnou v kontaktu není, že mezi námi nic není a nikdy nebylo. Mělo mi to dojít už v prosinci, že tohle není normální chování chlapa, který tvrdí, že vás miluje… A tak jsem přežila i Silvestra, kterého se rozhodl trávit v partě i se svou bývalou, jen aby ona neměla nějaké pochybnosti nebo podezření. Obrečela jsem to! Nechápala jsem, co se děje a hlavně proč se tohle všechno děje. Takže po jeho trapném vysvětlení „Asi to s ní nemám uzavřené. Mám výčitky. Cítím lítost. Ale s ní být nechci. Není to s ní o lásce. Mám rád Tebe“ jsem opět nějak uvěřila, že to bude jen otázka času, a všechno bude fajn a my dva budeme spolu.
JAK ZE MĚ UDĚLAL BLBKU
Přišel únor a stále se nic nedělo. Jirka čím dál více tvrdil, že neví jak z toho všeho ven. Ona začala naléhat, opět si ho přivlastňovat a on, chlap prý nevěděl, co má dělat! A tak mi jednou řekl „Už jsem nevěděl jak se jí zbavit, jak to ukončit, potřebuju klid.. nebudu s ní v kontaktu…“ a spousta dalších lží, ze kterých nakonec vyšlo najevo, že koupil letenky a čeká je koncem května společná dovolená! Prý ROZCHODOVÁ dovolená! Zdálo se mi to jako velmi špatný vtip. 
VZPAMATOVÁNÍ
Po tomto zjištění a infarktovém stavu jsem řekla, tohle je už opravdu konečná! Že pokud je někdo opravdu zamilovaný a miluje, nedělá takové věci a už vůbec neřeší svojí EX. A tak jsme byli přes dva měsíce bez kontaktu a nevídali se. Já se začala smiřovat s tím, že je konec. Že kvůli této mojí bláznivé zamilovanosti jsem přišla o kamarády a že když s tím půjdu ven, už mi stejně ani nikdo věřit nebude.
JAK Z VÁS MŮŽE UDĚLAT BLBKU PODRUHÉ?! JEDNODUŠE!
Když už mi bylo dobře, začala jsem opět žít a začít vnímat okolí, dovolil si znovu přijít. Klasika, určitě jste to nejedna zažila. Přestože jsem nechtěla, trochu se uvnitř bála a bránila, uvěřila jsem opět jeho slovům a slibům jako: „podělal jsem to, chci být s tebou, omlouvám se, dáš mi ještě šanci? Miluju tě“ a spousta dalšího, čemu prostě uvěříte, protože toho člověka stále milujete, ač vám ublížil. Jednoduše věříte, že je to pravda, protože si tak strašně moc přejete šťastný konec.
„VÁŠ“ KLUK JE VĚTŠÍ SRAB, NEŽ JSTE MYSLELA
Na tu dovolenou odjel. Čekala jsem 14 dní, utápěla se v představách a myšlenkové pochody se táhly jako čínská zeď. Ale slíbil, že jí všechno řekne, že budeme spolu, jako pár, my dva… a tak jsem tu trpělivě čekala. Bohužel, vrátil se s tím, že opět neví, a že se bojí! Což nebyla kudla do zad, ale přímo mačeta! Ukončila jsem to celou komedii tedy znovu… Pak následovalo pár dní bez kontaktu, týdny, pak zprávy, moje, jeho, stýskání… a jedeme v tom znova! 
A máme tu září a celý příběh se táhne rok. Dopadlo to tak, že jsem chtěla, abychom vylezli z ulity a fungovali jako ofiko pár. Jenže tohle nechce, bojí se.. bojí se mě, vztahu, EX, fungování dvou lidí…. možná i toho, že by měl vedle sebe člověka, který ho chce těšit, někoho kdo tu bude, bude mu oporou a nikoliv břemenem. Muselo to trvat rok a musela jsem si na to přijít dlouhou cestou… Bolelo to, bolí to a bude to dost možná ještě nějakou chvilku bolet.. protože z mojí strany šlo o čistou lásku… bohužel naivní, která neměla mezí! Pořád věřím ve šťastné happyendy a doufám, že jednou bude vedle mne někdo takový, kdo bude moji lásku opětovat, nebude se bát a budu to jen JÁ, jeho numero uno… : – )
♥ aNina ♥