Když člověk plánuje, tak bohové se smějí
Jasně, někdo může říct, že až tak o nic nejde. Erik je zdravý, šikovný a ve svém oboru jednička. Akorát mé představy o životě, jeho i našem, vzaly dost významně za své. Moc mě mrzí, že nebudu mít nikdy snachu, prostě je mi divně z představy, že se můj syn tahá s mužskými. Vždyť je to proti přírodě říkám si pořád. Navíc mě děsí, co tomu řeknou naši přátelé a známí. Dvakrát na tom nezáleží, ale já to prostě neumím jen tak přenést přes srdce. Naše rodina ve městě něco znamená a takhle budeme všem k smíchu. Majetky, které jsme vybudovali, nebudou mít dědice. Erik měl už jako dítě spoustu talentu. Tíhl k hudbě, umělecké sféře a také zbožňoval sport. Ve škole byl oblíbený a poměrně velmi snadno si získával kamarády. Byli jsme z něho s Petrem nadšený, ten kluk byl zkrátka náš malý zázrak, který do našeho života vstoupil až po několikátém umělém oplodnění. Vlastně když o tom přemýšlím, tak většinu svého dospívání trávil s chlapci. Dívky ho nikdy nebraly a já si říkala, že do toho věku prostě doroste později. Bohužel.
Šokující odhalení
Když jsme jednoho dne náhodně přistihli Erika s jeho nejlepším kamarádem Lukášem v tom nejlepším, myslela jsem, že mě ranní mrtvice. Ani v tom nejdivočejším snu jsem si nepředstavovala, že se by se nám mohlo přihodit něco takového. Po odhalení nám ti dva všechno s ledovým klidem vysvětlili a padlo první přiznání
o jeho orientaci. Petr byl z tohoto zjištění na dně, na homosexuály měl vždy ostře vyhraněný přístup. Zkrátka kope za racionální rodinné hodnoty a mít v rodině gaye k nim jaksi nepatří. Pro Erika bychom udělali snad cokoliv, ale tohle nám zcela převrátilo zažité představy o životě Je nám jasné, že zatratit syna je nesmysl, a taky to dělat nebudeme. I když v tom šoku jsme k tomu neměli zrovna daleko. Všichni se s tímto faktem musíme sžít a začít respektovat rozhodnutí našeho syna. A že to dvakrát snadné opravdu nebude.
„Všichni rodiče mají své představy o svých dětech. Ale vesměs jsou vám k ničemu. Děti se totiž ve většině případů zařídí podle svého. A hlavně tak, aby byly spokojené. I když se nám to nelíbí, ve výsledku je to ale jedině dobře,“ tvrdí Pavla, která musí zapomenout na tradiční hodnoty o rodinném štěstí.