Způsob, jakým si vybíráme partnery, je hluboce zakořeněn už v našich genech. To alespoň tvrdí britský psychoanalytik John Bowlby, který se zabývá vztahovými vazbami. V praxi to pak vypadá tak, že děti z rozvedených rodin se v dospělosti rovněž rozvádějí častěji, než děti z úplných rodin. Nakonec to, co u svých rodičů vidíme, si pak přenášíme do budoucího života a partnerství.
I nevěra je z velké části genetická záležitost
To stejné pak platí například o nevěře. Jestli někdy budete svého milého podvádět nebo ne, můžete hledat v období do svých tří let. Zejména důležité je, jak se k vám chovala v těchto prvních třech letech vaše matka. Někteří vědci dokonce zacházejí ještě do období, kdy jste si spokojeně hověli v jejím bříšku. Hledání partnerů se pak vyvíjí podle toho, že hledáme, aniž tušíme, co. Často podvědomě hledáme ženy podobné našim matkám
a muže podobné našim otcům. A když zjistíme, že se nám to příliš nepodařilo, pokračujeme v hledání dál. Samozřejmě víme, jaké požadavky na partnera máme. Některé jsou ale i nám samotným zatím utajeny
a postupně je hledáme a objevujeme.
Je vůbec možné zjistit své hluboké tužby?
Zkuste zapřemýšlet, co od budoucnosti očekáváte? Chcete dům se zahradou, skvělou práci, velkou rodinu, společné dovolené? Tak, jako jste to měli vy se svými rodiči? Nebo si naopak říkáte, že nebudete otrokem práce a povinností a najdete si někoho, kdo nebude pořád jen v hospodě? Zrovna tak, jako to bylo u vašich rodičů? Základy toho, co chceme a nechceme, nacházíme (i když nevědomky) právě ve vlastní rodině.
Jak z celého kolotoče ven?
Musíte najít své vnitřní já. Skryté nároky a touhy. Což je úkol nesnadný. Když ale potkáte partnera, který to vnímá stejně a netouží hledat dál a dál, nýbrž chce s vámi strávit šťastný a spokojený život, pak se mu otevřete, o všem mluvte a můžete si svou budoucnost napsat, řádek po řádku sami…