Infarkt myokardu postihl pana Petra v roce 2004 ve věku 29 let. „První příznaky jsem začal pociťovat při fotbalovém zápasu, kdy mě ovládla obrovská únava, jako při špatné fyzické kondici. Postupně jsem měl pocit,
že nemůžu popadnout dech a přidala se bolest na hrudi a brnění rukou,“ vzpomíná pan Petr. Infarkt myokardu
u pana Petra přišel zcela nečekaně bez předchozích zdravotních komplikací.
„Vzpomínám si, že dva dny předtím jsem cítil lehkou únavou, kterou jsem ale přikládal aktivní práci kolem domu.“ Že by se mohlo jednat o infarkt napadlo pana Petra ve spojení s jeho o 6 let starším bratrem, který dostal infarkt dva měsíce předtím a příznaky mu podrobně popsal.
Nemocný s akutním infarktem myokardu je v přímém ohrožení života. Zásadním faktorem, který ovlivňuje šanci na přežití, je čas. Pan Petr měl velké štěstí a do nemocnice se dostal přivolaným vrtulníkem přibližně do 2 hodin od prvních příznaků. Následoval zákrok ve specializovaném katetrizačním centru ve Fakultní nemocnici v Brně
a po 5 dnech se mohl vrátit domů. Dodnes užívá léky, chodí na kontroly, ale jeho život je i po infarktu myokardu bez větších omezení. Podmínkou návratu do kvalitního života je však dodržování předepsané léčby i úprava životního stylu. „Je pravda, že od té doby jsem vše přehodnotil a více se šetřím. Jediné, co mi nedělá dobře, je mít dlouho zdvižené ruce, nošení těžkých věcí a změna počasí hlavně v zimním období. Také jsem trochu změnil životosprávu,“ říká Petr. Fotbal již nehraje tak jako předtím, ale zařadil místo něj jiné sportovní vyžití jako je jízda na kole, plavání či turistika. „Můj zdravotní stav nyní hodnotím jako dobrý a nemám žádné omezení v soukromém, ani pracovním životě. Za to vděčím lékařům z Fakultní nemocnice Brno,“ dodává nakonec.